Článek
Odborníci při modelování klimatických změn počítají s různými scénáři, ty optimistické se ale dnes nenaplňují, říká klimatolog a český zástupce při Mezinárodním panelu pro změnu klimatu (IPCC) Radim Tolasz.
„Ještě před únorem loňského roku bych řekl, že jsme v průměrném scénáři. To, že se po ruské agresi na Ukrajině začala měnit energetika, vůbec nenahrává tomu, abychom nějakým způsobem s emisemi rychle něco udělali,“ míní.
I proto se podle něj nepodaří zabránit oteplení o dva stupně Celsia, kterému chtěla předejít Pařížská dohoda.
O dalších 30 letech oteplování je nejspíš rozhodnuto již dnes. „Dvoustupňová hranice (bude překročena) někdy po roce 2050. K tomu už je zaděláno a nejspíš to tak opravdu bude. My dneska jenom hrajeme o to, jestli se teplota začne snižovat včas před koncem století,“ vysvětluje.
Zatímco v první části rozhovoru se věnoval především klimatickým extrémům, které se budou v příštích desetiletích týkat Česka, v té druhé přibližuje, jaké aspekty budoucí klima ovlivní, i to, jaká jsou mezinárodní klimatická jednání s totalitními státy.
První část rozhovoru:
Modelování budoucího klimatu zohledňuje různé scénáře vývoje emisí. Které z nich se zatím naplňují? Spíše ty optimistické, nebo pesimistické?
Ještě před únorem loňského roku bych řekl, že jsme v průměrném scénáři. To, že se po ruské agresi na Ukrajině začala měnit energetika, vůbec nenahrává tomu, abychom nějakým způsobem s emisemi rychle něco udělali.
Snížily se odběry, změnila se struktura dodávek, trochu se začalo tlačit na solární zdroje. To do budoucna může mít pozitivní efekt. Na druhou stranu se spousta lidí i společností vrátila ke spalování dřevní hmoty a nekvalitního uhlí, protože chybí plyn z Ruska.
Takže vývoj energetiky není úplně jasný. A hodně modelů se začíná přiklánět k pesimističtějším variantám. Všechno je ale otázka technologií a toho, jak se bude energetika vyvíjet. Nejen česká, ale ta globální, a to v následujících 10 až 15 letech. Podle toho uvidíme, jaká bude situace na konci století, teď je to kvůli ruské agresi nejasné.
Je reálné, že se podaří oteplení udržet pod 1,5stupňovou hranicí, o které se mluví jako o zlomové a s níž pracuje i Pařížská dohoda?
To už je úplně passé. Můžu vás ujistit, že už někdy po roce 2010, když se začalo globálně hodně spekulovat o překročení hranice dvou stupňů Celsia, a to bylo ještě za Kjótského protokolu, tak už tehdy jsme s kolegy říkali, že dva stupně do konce století nejsme schopni udržet. Protože globálně emise pořád rostou a není důvod, aby oteplení pod dvěma stupni zůstalo.
To, že Pařížská dohoda je postavená na hranici 1,5 stupně Celsia, je, řekněme, politická hranice, která nějak vznikla během vyjednávání. Nemá ale oporu v samotné klimatologii. I v okamžiku, pokud by se emise začaly opravdu rychle globálně snižovat, tak i optimistické modely říkají, že limit 1,5 stupně bude překonaný. Podle nich by se alespoň před koncem století mohla teplota začít snižovat.
A kdy přesně budou zmiňované teplotní hranice překonány?
Optimistické scénáře říkají, že v druhé polovině století. Pesimistické, i když bych dnes řekl spíš reálné, že hranice 1,5 stupně Celsia bude překonána ve 30. letech. Tedy zhruba za 10 let. Což je velmi blízko. Dvoustupňová hranice někdy po roce 2050. K tomu už je zaděláno a nejspíš to tak opravdu bude.
Klimatolog Radim Tolasz, který zastupuje Česko v IPCC.
Nic už se s tím nedá udělat?
V okamžiku, kdybychom se teď rozhodli, že emise zastavíme ze dne na den, tak klimatický systém to pozná za 30 let. Má totiž velkou setrvačnost. A navíc, když se podíváte na emisní globální inventury, tak emise každoročně stoupají. Dneska hrajeme o to, jestli se teplota začne snižovat před koncem století.
V poslední době se stále častěji zmiňují také tzv. tipping pointy, tedy body zlomu, po jejichž překročení se začne klimatický systém chovat zásadně jinak. Příkladem je třeba roztátí severní ledové pokrývky. Jaké body zlomu mohou budoucí české klima nejvíce ovlivnit?
Nejbližší pro nás jsou asi alpské ledovce, které v současnosti bod zlomu překonávají. Do roku 2030 už možná opravdu odtají. Jinak nás body zlomu ovlivní spíš zprostředkovaně. Například narůst hladiny oceánu – tento bod zlomu se předpokládá někdy v druhé polovině století. A to by mohlo třeba z hlediska migrace ovlivnit i Českou republiku.
Během léta se objevila studie vědců z Kodaňské univerzity, podle níž by během tohoto století mohlo dojít ke zhroucení části mořských proudů v Atlantiku. Nebyla by to pro Evropu, a tedy i Česko, větší klimatická hrozba?
Šlo o dánskou studii, která byla docela přísná. Není ojedinělá, těch studií, které říkají, že ke zhroucení těchto proudů dojde už v tomto století, je několik. Mnoho dalších studií nicméně říká, že to zhroucení je možné, a navíc ještě s nízkou pravděpodobností, až v dalším století.
Toto narušení mořského proudění bylo vymodelováno na základě dosavadního rychlého odtávání ledovce v Grónsku. Teď jde o to, jak rychlé to odtávání v budoucnu bude.
V IPCC mají své zástupce všechny země světa. Jak probíhají společná vyjednávání se státy, v nichž vládne totalitní režim? Třeba s KLDR nebo s Čínou?
S většinou z nich se nevyjednává, protože je jim klima jedno. Ani na běžná jednání vůbec nevysílají své zástupce, přestože jsou členy. Takže tomu nechávají volný průběh. A konkrétně Čína, ta se alespoň navenek tváří, že ji klimatická změna znepokojuje, že ji bude řešit a že klimatické snahy podporuje. Dokonce má stanovený limit uhlíkové neutrality. Otázka je, jestli své snahy, když přihlédneme k tomu, jaký tam je systém, dodrží.
Ale jsou jiné země, například Saúdská Arábie, Brazílie nebo Indie, které jsou zásadně proti jakýmkoliv opatřením, které by omezovaly fosilní byznys. Z čistě ekonomického hlediska, celkem logicky. Nedávají to sice okatě najevo, ale snaží se vyjednávání maximálně komplikovat a zdržovat. A je za tím samozřejmě to, aby opatření byla přijímána co nejpozději a co nejmírněji.
A jak se při jednáních IPCC prezentuje Česko? Na mezinárodní scéně jsme v minulosti vystupovali jako země, která je ke změně klimatu spíše skeptická.
Určitě nevystupujeme klimaskepticky. Na obou stranách názorového spektra je sice někdo, kdo má řekněme extrémní názory. My klimatologové to do společného vyjednávání nepřenášíme. My jsme klimarealisté.
