Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Počet zemřelých, kteří podlehli srdečnímu selhání, se za posledních deset let více než zdvojnásobil. Zatímco nemocných rapidně přibývá, specializované péče momentálně není dostatek.
V současnosti má tuto diagnózu přibližně 350 tisíc lidí v Česku. Do roku 2040 jich podle odhadů může být až 900 tisíc. „Ta predikce je dramatická. Srdeční selhání je dnes nejčastější důvod hospitalizace lidí starších 65 let. Zatížení zdravotního systému bude enormní. Stávající kapacity nejsou schopné to pokrýt,“ varuje Jan Krejčí, předseda České asociace srdečního selhání (ČASS).
Kardiologové proto apelují, aby lékaři těmto pacientům věnovali větší pozornost. Pomohlo by podle nich větší množství ambulancí zaměřených na srdeční selhání.
Ty zatím fungují především při velkých nemocnicích s kardiocentry. Jinde se o pacienty starají běžní kardiologové. To ale není vždy ideální. „Léčba je mnohdy komplikovaná, je třeba, aby byla komplexní. Musíte se soustředit i na přidružená onemocnění, která mají významný vliv na délku přežití. Když pacienty vídáte a máte s nimi zkušenosti, logicky máte lepší výsledky,“ vysvětluje výhody ambulancí kardiolog Jiří Pudich.
Úmrtí by mohlo být méně
Nedostatek specializovaných míst může mít fatální následky. Podle lékařů 20 procent pacientů po propuštění z nemocnice umírá do roka. Dalších 25 procent se do nemocnice musí kvůli potížím vrátit po měsíci. Čísla by přitom mohla být mnohem nižší, pokud by je okamžitě po propuštění převzal odborník na srdeční selhání.
První dny jsou totiž nejdůležitější. „Od loňského roku máme jasná data o tom, že hospitalizovaný pro zhoršení srdečního selhání by měl v prvních šesti týdnech po propuštění absolvovat několik kontrol,“ potvrzuje Krejčí.
Srdeční selhání
Téměř všechna chronická onemocnění srdce mohou vyústit v srdeční selhání. Nejčastějšími příčinami selhání jsou infarkt myokardu, vysoký krevní tlak a cukrovka, ať už samostatně nebo v kombinaci.
Uvádí se, že globálně trpí srdečním selháním jedno až dvě procenta dospělé populace. K srdečnímu selhání může dojít v jakémkoli věku, ale s přibývajícím věkem je častější. Přibližně 80 procent pacientů se srdečním selháním je starších 65 let.
Zdroj: NZIP
Lékaři v ČASS se proto soustředí na vytvoření systému, který by pacientovi umožnil najít odborníka v co nejkratší možné době. „Aby se nestalo, že kardiolog řekne: ,Mám na vás prostor za půl roku.‘ Což se na mnoha místech, kde kapacita kardiologické péče není dostatečná, stává,“ upozorňuje Krejčí.
Právě na dlouhých čekacích lhůtách systém často ztroskotává. Problém je výraznější v některých regionech. To potvrzuje i kardiolog Jiří Veselý, který ordinuje v Broumově. „Lidi se srdečním selháním se vždy snažíme vměstnat mezi ostatní pacienty. Místy to tak ale není nastavené, ti lidé nedostávají přednost před pacienty, kteří přišli kvůli nějaké míň závažné věci,“ podotýká.
Mnohdy podle něj také pacienti tápou v systému a nevědí, na koho se obrátit. Doba, než se dostanou k lékaři, se tak zbytečně prodlužuje.
Nedostatek zdravotníků?
Kardiologické kliniky jsou ale mnohdy zahlcené pacienty. Personál, který by se o další pacienty postaral, chybí. „Primárně se jedná o nedostatek lékařů, kteří by byli schopni kvalitně léčit srdeční selhání,“ myslí si kardiolog Pudich.
Podle Krejčího by se měl systém spíš zefektivnit. „Snažíme se stratifikovat pacienty podle urgence na ty, kteří potřebují časté kontroly, a ty, kteří potřebují kontrolu třeba jednou za půl roku,“ uvádí příklad.
S tím souhlasí i Veselý. „Kapacity jsou, jde o to, aby se k nim člověk dostal včas. A aby lékaři v ambulancích dokázali nějak rozumně upřednostnit toho, kdo péči potřebuje před tím, kdo může chvilku sečkat,“ myslí si.
Česká kardiologická společnost se kvůli nedostatku personálu snaží o zvýšení úrovně znalostí a pravomocí zdravotních sester. „Mohly by být akreditované pro práci v ambulancích srdečního selhání a dělat úkony, které by pomohly lékaři. Ambulance by mohly mít větší kapacitu,“ vysvětluje Veselý.
Podle Krejčího je také důležité motivovat lékaře, aby se o pacienty se srdečním selháním důsledněji starali. „Jsou to pacienti, kteří mají velké množství komorbidit. Jsou nároční – časově, na preskripci, užívají drahé medikace. Chceme, aby se kardiologické ambulance snažily vyhradit si nějaký prostor pro tyto nemocné,“ podotýká.
Včasná léčba přitom může ušetřit čas i peníze. „Je to investice. Když pacienty zaléčíte včas, dojdou sice na kontrolu třeba třikrát za sebou po 14 dnech. Ale potom se spraví a větší objemy péče nevyžadují,“ vysvětluje Veselý.
„Daň za úspěch“
Nárůst případů srdečního selhání způsobuje kombinace několika faktorů. Prvním z nich je stárnutí populace. Protože jde o onemocnění, které je typické pro starší generaci, s rostoucím počtem seniorů bude přibývat i této diagnózy.
Důvodem vyššího výskytu onemocnění je také paradoxně vysoká úroveň našeho zdravotnictví. „Epidemie srdečních selhání je daní za to, že jsme úspěšní v léčbě akutních kardiovaskulárních nemocí,“ podotýká Krejčí.
„Dokážeme zachránit lidi, kteří by dříve zemřeli v akutní fázi. Lidé, kteří by zemřeli na náhlou smrt, dnes dostanou naimplantovaný defibrilátor. Potom se ve starším věku dožijí srdečního selhání,“ uvádí příklad.
„Vyšší věk znamená větší výskyt vysokého tlaku, ischemické choroby srdeční a chlopenních vad, které způsobují srdeční selhání,“ doplňuje Pudich.
Zásadní je také včasné odhalení nemoci. „Mezi typické příznaky patří namáhavá dušnost, nevýkonnost, slabost, otoky dolních končetin, nárůst hmotnosti, bušení srdce,“ vyjmenovává Pudich.
V takovou chvíli by měl daný člověk neprodleně vyhledat praktického lékaře. „Týden může znamenat rozdíl mezi životem a smrtí. Medicína dokáže hodně, ale důležité je prostě přijít včas,“ uzavírá.
