Dvě třetiny Čechů po covidu špatně spí. Může to přivolat demenci

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

I přes mírný průběh nemoci mohou lidé měsíce i roky po prodělání koronaviru trpět postcovidovým syndromem. Alespoň jeden ze symptomů jevu, který se také nazývá long covid, pociťuje podle studií až 80 % nemocných. Mezi nejčastější patří podle expertů chronická únava, bolest hlavy, dušnost a neurologické poruchy.

A právě na poslední jmenované se zaměřil Národní ústav duševního zdraví. V šetření zjistil, že nejčastějším neurologickým problémem jsou po covidu poruchy spánku, které zaznamenalo dokonce 69 % lidí. Téměř polovina lidí se ale setkala třeba s nesoustředěností nebo pomalým myšlením.

U většiny pacientů problémy během několika měsíců odezní. Někteří se s následky nemoci potýkají už dva roky.

Třeba devětatřicetiletá personalistka Petra koronavirus prodělala celkem pětkrát a setkala se všemi výše popisovanými obtížemi. První infekci měla přesně před dvěma lety po příjezdu z dovolené, tu poslední letos v červnu.

Osudová pro ni ale byla infekce s pořadovým číslem dva, kterou prodělala před rokem v dubnu. Zprvu si nepřipouštěla, že by se znovu mohla nakazit koronavirem. Onemocněla totiž v době, kdy podstupovala umělé oplodnění, a myslela si proto, že některé obtíže jako bolesti hlavy nebo únava mohou být spojené s tím.

„Pak to začalo být horší, cítila jsem horkost po celém těle a začala jsem mít bolesti hlavy, na které nezabral jediný lék. Myslela jsem, že prorazím hlavou zeď. A přišly i další problémy: tíha na hrudníku, kašel, ztráta čichu, nedokrvené končetiny a podobně.

Postupně přestávala i spát. „Přicházelo to pozvolna. Usnout se mi nejdřív dařilo, ale byl to povrchový spánek, budily mě zvuky po domě,“ popisuje. V dalších týdnech začala mít problém s usínáním a několikrát se objevily i živé noční můry, se kterými se dřív nesetkávala.

„Bylo to opravdu děsivé. Chtěla jsem křičet, ale nikdy jsem ze spaní nemluvila, takže jsem vydávala jen takové směšné zvuky. To vzbudilo partnera,“ řekla. „Začala jsem mít strach jít spát a nemohla jsem usnout,“ dodává. Denně dokázala usnout zhruba na dvě hodiny.

S nespavostí přišly migrény, světloplachost, stupňující se únava, škubání v nohou a nakonec i panické ataky.

„Myslela jsem si, že mám infarkt, srdce mi hlasitě bušilo. Pak už to bylo skoro každou noc a přeneslo se mi to i do dne. Měla jsem vždycky pocit chvění, strach v MHD, jednou jsem utekla z kina. Pak už jsem nebyla schopná fungovat,“ vysvětluje. Po odeznění každé nové infekce cítila prý zlepšení, pak ale přišla další, a ta ji zase stáhla zpátky.

S podobnými problémy se spánkem jako Petra se v Česku setkávají tisíce lidí, kteří prodělali koronavirus. Podle dat Národního ústavu pro duševní zdraví jde nejčastěji právě o nespavost, kterou pociťuje více než polovina lidí. Může se ale jednat i o další jevy.

Nespavost a další začínají častěji lidé pociťovat až s několikatýdenním odstupem, kdy už se chtějí vrátit k běžnému životu. Z dat Národního ústavu pro duševní zdraví vyplývá, že s nočními můrami nejčastěji zápolí lidé mezi třetím a pátým měsícem po infekci. Několik pacientů ale tyto problémy pociťuje i po roce.

Podle lékařky a výzkumnice Terezy Dvořákové, která za studií stojí a specializuje se na poruchy spánku, nejčastěji obtíže trvají dva až tři týdny. A lidé buď mají problém usnout, nebo se často budí. „Někdy je to extrémní. Pacienti popisují, že mají pocit, že vůbec nespí, jelikož se neustále budí a to třeba každých deset minut po dobu několika hodin,“ přibližuje.

A u více než 30 % pacientů se po prodělání koronaviru zvýšila i četnost nočních můr. „Někdy je to spojené s tím, že lidé ty sny předvádí, gestikulují, mluví ze spaní a podobně,“ říká Dvořáková.

Třetí nejčastější obtíží spojenou se spánkem je naopak nadměrná spavost, která trápí zhruba třetinu lidí. Ta ale podle Dvořákové může přijít už během samotné nemoci. „Pacienti říkají, že spali třeba patnáct hodin denně, a přesto byli neschopní fungovat. Může se to projevit i náhlým usínáním během dne,“ říká.

Studie Národního ústavu duševního zdraví publikovaná v magazínu Česká a slovenská neurologie a neurochirurgie zároveň upozorňuje, že se v akutní fázi lidé trápí také únavou, bolestí svalů a kloubů, horečkou nebo obtížemi s dýcháním.

„Je ale patrné, že se to má tendenci zlepšovat v čase, ale jsou případy, kdy se s tím lidé trápí už od roku 2020,“ říká Dvořáková. Roli pak může hrát i to, že člověk po nemoci změní životosprávu nebo životní styl.

Na to, jestli člověk po prodělání covidu bude mít další neurologické a psychické problémy, může mít vliv průběh covidu. Long covid se nicméně často objevuje i u lidí, kteří ho „odstonali“ bez větších problémů.

Například mezinárodní studie zabývající se poruchami spánku po covidu ale spojuje neurologické obtíže s dalšími projevy postcovidového syndromu. „Lidé, kteří prodělali covid-19, mají dvakrát až třikrát větší riziko výskytu spánkových poruch, zejména pokud měli problémy s čichovou dysfunkcí nebo poruchy týkající se trávicí soustavy,“ píše se v závěru.

Nespavost a noční můry po covidu-19 jsou samy o sobě nepříjemným projevem postcovidového symptomu, navíc ale podle studií přispívají k výskytu psychologických problémů jako je deprese nebo úzkostí. A pokud se objevují dlouhodobě mohou být i předzvěstí dalších nemocí.

„Pokud necháte poruchy spánku neovlivněné, tak tam dojde ke zpětnovazebnému mechanismu. Pořádně se nevyspíte, nedojde k procesům, které během spánku probíhají, a mozek pak samozřejmě hůř funguje,“ vysvětluje Seznam Zprávám přednosta psychiatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Martin Anders.

„Kdybych vás třeba týden neustále v noci budil, tak by se u vás taky vyvinuly nějaké psychické potíže,“ dodává.

A právě to se stalo devětatřicetiletému Danielovi, který pracoval v IT sféře. Sám říká, že než prodělal koronavirus, měl radost ze života, rád sportoval, četl a trávil čas s manželkou a dvěma dětmi. V prosinci se to ale změnilo.

„Spánek se mi začal zhoršovat okamžitě potom, co jsem se nakazil. Ještě jsem ani neměl potvrzené, že jsem to od manželky dostal, a budil jsem se kolem čtvrté ráno,“ popisuje. Před nemocí žádné problémy neměl.

Už v prvním týdnu nespavosti u něj nastoupily psychické problémy. „Upadl jsem do černoty a pochopil jsem, co je to deprese. Všechno mi přišlo nesmyslné,“ vysvětluje.

I přesto, že začal problémy ihned léčit – navštívil psychiatra, začal brát léky, a dokonce podstoupil hypnoterapii nebo magnetickou stimulaci mozku – jeho stav se ani půl roku po nemoci nezlepšil. „Nemám žádné pozitivní emoce. Po racionální stránce všemu rozumím, ale pocitově je to naprostý guláš,“ připouští.

I proto se rozhodl, že stráví několik týdnů intenzivní léčby v Národním ústavu duševního zdraví.

V Česku podle Anderse neexistují data, která by ukazovala, kolik procent nakažených covidem se s takovými problémy jako Daniel setkává.

Robustní studie publikovaná v odborném časopise Lancet Psychiatry nicméně ukazuje, že se neurologická nebo psychiatrická porucha půl roku od nemoci vyskytla zhruba u 33 % pacientů, z toho u téměř 13 % se objevila nově. Zhruba 17 % potom potkaly přímo úzkostné poruchy.

Autoři studie zároveň zmiňují, že častěji podobné problémy pozorovali u lidí, kteří byli hospitalizováni. „Nicméně jejich výskyt se zvýšil i u těch, kteří hospitalizaci nepotřebovali,“ doplňují.

„U nás byl nejintenzivnější nárůst pacientů v první vlně covidu a v průběhu loňského roku. Teď už toho není tolik, ale občas se někdo objeví,“ líčí Anders zkušenosti z pražské Všeobecné fakultní nemocnice.

Studie ale také popisuje souvislost covidu-19 s demencí. Ta se do půl roku po nemoci projevila u 2,66 % z 236 379 sledovaných pacientů.

„V souvislosti s postcovidovým syndromem se objevují i obavy z Parkinsonovy choroby, které jsou dány zkušenostmi s encephalitidou lethargica (někdy nazývanou ospalá chřipka – pozn. aut.) z roku 1918. Naše data poskytují určitou oporu pro tuto možnost, i když incidence byla nízká,“ uvádí také studie s tím, že fenomén je třeba dále sledovat.

Že se takových obtíží odborníci obávají, potvrzuje i Dvořáková z Národního ústavu duševního zdraví. A souvisí to právě s neobvyklým chováním během spánku, které v průzkumu také pozoruje.

„Třeba mlácení kolem sebe nebo křičení může být předzvěst vážnějšího neurodegenerativního onemocnění. U lidí s takovým syndromem – s poruchou chování v REM spánku – se v poměrně vysokém procentu v řádu let nebo desítek let rozvine nejčastěji Parkinsonova choroba. Jestli taková souvislost bude i v případě covidu, zkoumáme,“ vysvětluje.

Zároveň ale připomíná, že takové chování může být spojené i s dalšími spánkovými poruchami nebo stresem.

Dva roky od začátku pandemie nicméně máme jasnější představu o tom, kvůli čemu virus dokáže způsobovat lidem tolik problémů.

„Je neuroinvazivní, což znamená, že je schopný pronikat do centrálního nervového systému, kde může teoreticky vyvolat poškození,“ popisuje Dvořáková. „Začalo se to předpokládat ve chvíli, kdy jedním z nejčastějších problémů byla porucha čichu. Virus přímo poškozoval čichový nerv. A jedna z hypotéz je, že se přes něj dostane hlouběji do mozku,“ pokračuje.

Podobně se mohou zachovat i další viry, které způsobují respirační nemoci. „Zdá se, že u covidu-19 je to ale o hodně významnější,“ myslí si Dvořáková. Jak ale uváděla i výše zmíněná studie z Lancet Psychiatry, podobné problémy dokáže výjimečně způsobit i chřipka.

Experti také zvažují, že covid způsobuje „mikrocévní příhody“. „Infekce vyvolá zvýšenou srážlivost krve a vzniknou malé sraženinky, které se dostanou do krevního řečiště v mozku a ucpou malinké cévy,“ přibližuje lékařka.

Třetí příčinou může být to, že virus vyvolá v těle přehnanou imunitní reakci, které se říká cytokinová bouře. A ta může mít postupem času vliv i na vznik psychických problémů.

„Cytokiny dokážou narušit fungování neurotransmiterů v mozku. Vyvolávají specifický typ chování, kterému se říká sickness behavior. Díky němu se jedinec stáhl ze skupiny a nepřenášel nemoc dál. Třeba u zvířat to vypadá tak, že jsou unavená, nekomunikují s ostatními, hodně času spí, nechutná jim jíst a mají poruchy orientace a kognitivních funkcí. A to vidíme třeba i u pacientů, kteří pak mají deprese,“ vysvětluje Anders.

Psychiatr také připomíná, že přehnaná reakce cytokinů může mít za následek i neschopnost lidí usnout. „Ukazuje se, že dokážou narušit tvorbu serotoninu. Sníží vytváření neurotransmiteru,“ říká. Kvůli jeho nedostatku se pak nevytvoří ani melatonin, tedy hormon, který nám pomáhá usnout.

Důkladnější zkoumání koronaviru ale přináší i dobré zprávy. Vědci třeba pozorují rozdíly mezi prvními vlnami koronaviru, kdy v Česku dominovala podvarianta delta, a těmi posledními, kdy se šíří mutace omikron.

„Třeba u dat za loňský a letošní rok to není tak, že by neurologické obtíže nebyly vůbec, ale vypadá to, že jsou kratšího trvání,“ popisuje Dvořáková.

Může to souviset i s tím, že koronavirus už tak silně neútočí na nervový systém. Podle Dvořákové například méně lidí hlásí, že by ztratilo čich „Ale za mě osobně je to trochu s otazníkem, protože hodně lidí teď už k lékaři nejde a nenechá se třeba ani testovat a dat je tak výrazně méně,“ připomíná lékařka.

V současnosti žádné léky přímo na dlouhodobý covid neexistují, doktoři nicméně dokážou jednotlivé projevy postcovidového syndromu potlačit nebo léčit. Dvořáková z Národního ústavu duševního zdraví v první řadě doporučuje navštívit praktického lékaře, který rozhodne o dalším postupu.

Pomoct ale mohou i notoricky známá pravidla spánkové hygieny. „To třeba znamená spát ve správném prostředí, chodit spát pravidelně ve stejnou dobu, nepít alkohol a nekouřit před spaním, nejíst těsně před spaním,“ vyjmenovává lékařka.

Podobné je to i u psychologických obtíží, které by podle Anderse lidé měli začít co nejdříve řešit s odborníky. „A zcela esenciální je, aby lidé zařadili do svého života nějakou fyzickou aktivitu. Stačí půl hodiny rychlé chůze denně,“ dodává.

Sám ale připouští, že pokud covid-19 přispěje k rozvinutí psychologických chorob u mladých a zdravých lidí, kteří nemají žádné zjevné stresory, terapie nebude dost možná stačit. „Biologicky to vzniklo a biologicky to musíte potlačit,“ říká.

Kromě léků je možné pacientovi pomoci například i fototerapií, tedy synchronizací cirkadiánních rytmů pomocí specifického světla. O nejvhodnější léčbě ale musí vždy rozhodnout lékař.

Mimo to se od letošního jara mohou pacienti s vážnými problémy po covidu-19 přihlásit i do experimentální studie Národního ústavu duševního zdraví, která zkoumá vliv tSDC na neuropsychiatrické symptomy postcovidového syndromu.

„Jedná se o to, že stejnosměrným proudem o velmi nízké intenzitě působíme na mozkovou tkáň,“ popisuje vedoucí výzkumu Monika Klírová.

Během sezení si lidé na hlavu připevní pozitivní a negativní elektrodu, mezi kterými prochází proud. „Mozkovou tkáň se tím snažíme buď víc aktivizovat, anebo naopak tlumit její aktivitu v konkrétních místech,“ vysvětluje Klírová. Výzkum trvá měsíc. Pacienti nejdříve dojíždějí přímo do ordinace, později se ale mohou takto léčit i doma.

„Většina pacientů zatím proklamuje alespoň částečný efekt, ale jsou samozřejmě i tací, kterým nepomohla,“ dodává lékařka.

Pozitivní zkušenost s metodou má ostatně i devětatřicetiletá Petra, která s postcovidovým syndromem bojuje více než dva roky. „Nejdříve jsem se cítila trochu jako v bublině a bolela mě hlava, paní doktorka říkala, že se to může stát. Ale pak jsem se třeba konečně tři dny po sobě vyspala a tam přišel wow efekt a asi v polovině procedury jsem zase začala mít radost ze života. Možná i díky tomu je mi teď lépe,“ popisuje.