Dvakrát přes celé Česko. Ukrajinští Romové ubytování nenašli, nikde je nechtěli

Během všednodenního poledne se v ubytovně Hamerský mlýn poklízí. Několik pracovníků po domě vytírá, montuje nábytek a využívá jarních teplot k větrání.

„Cítíte to? Sázím na tepovací vysavač,“ poznamená provozovatel ubytovny Petr Šťastný, když reportérům ukazuje pokoje s palandami. Je znát, že v některých pokojích přespávalo větší množství lidí naráz.

Čtyřpatrovou budovu na kraji litvínovského sídliště Janov, které je nechvalně známé jako sociálně vyloučená lokalita, ještě nedávno využívala necelá stovka ukrajinských uprchlíků romského původu. Nakonec v ubytovně vydrželi jen několik dní. Server Romea popisuje, že dorazili 15. dubna, v sobotu 23. dubna je už podle provozovatele odvážely dva autobusy pryč.

Z kusých informací lze zhruba popsat pouť těchto uprchlíků po Česku. Projeli republiku od východu až po Litvínov a opět zpátky až do Ostravy.

Podle informací serveru Romea nejdříve strávili dva dny ve stanech v Praze u krajského asistenčního centra pomoci Ukrajině, než byli zaregistrováni a dostali víza. Mluvčí pražského hasičského záchranného sboru Martin Kavka potvrdil, že jeho kolegové převáželi uprchlíky z Prahy do Litvínova. Už o osm dní později ovšem měly podle provozovatele ubytovny být přistavené dva autobusy a stovka uprchlíků se vydala opět na cestu.

Seznam Zprávy se ptaly provozovatele ubytovny, hasičů, místostarostky Litvínova i mluvčí Ústeckého kraje, nikdo z jmenovaných neměl bližší informace o tom, co se dělo s romskými uprchlíky dál.

Podle Michaely Cinové a jejich kolegů z organizace Romodrom se vydali do objektů Správy uprchlických zařízení – konkrétně část do objektu Bělá-Jezová ve Středočeském kraji a další část do Vyšních Lhot v Moravskoslezském kraji.

Redakci se následně podařilo od důvěryhodného zdroje, který si nepřál být jmenován, zjistit, že autobusy skutečně dorazily na druhý konec republiky do zařízení ve Vyšních Lhotách, ovšem uprchlíci se odmítli ve státním objektu ubytovat, a nechali se proto odvézt na vlakové nádraží v Ostravě. Dál už není jasné, kam cestovali, měli ovšem tvrdit, že pojedou do Maďarska.

V úterý také jednal ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) s hejtmany ohledně objektů, kde by mohli být ukrajinští Romové ubytovaní. Kapacita bude k dispozici zhruba od příštího týdne.

Provozovatel ubytovny mluví o tom, že hlavní problém, proč museli uprchlíci odjet, spočíval v tom, že mezi 97 dovezenými uprchlíky byla i nemluvňata a také invalidní osoby, budova na to ovšem není uzpůsobená. Není bezbariérová a matky s dětmi i osoby se zdravotním postižením musely chodit po schodišti.

„O tom nás dopředu nikdo neinformoval,“ tvrdí na zahrádce u ubytovny Petr Šťastný a dodává: „Zeptali se nás jen, jestli můžou přivézt pár Romů, a my jsme řekli, že jasně, ale ať berou v potaz, že jsme Janov.“

Aktuálně na ubytovně využívají čas k tomu, aby prostory uklidili a vylepšili, a provozovatel doufá, že se brzy nastěhují další uprchlíci.

Místostarostka Litvínova Erika Sedláčková (KSČM) mluví o tom, že měli být ubezpečeni, že půjde o „bezproblémové rodiny“. „A ukázalo se, že jsou to lidé, kteří potřebují významnou podporu k tomu, aby se začlenili. Vyslovili jsme proto nesouhlas s tak velkou koncentrací sociálně vyloučených osob na sídlišti v Janově,“ vysvětlovala místostarostka. A ilustrovala to detailem, že ubytovaní nerozuměli ani ukrajinské překladatelce.

„Nedokážu říct, jestli to takto proběhlo, nebo neproběhlo,“ reaguje Martin Kavka, mluvčí pražských hasičů. Ti se starají o chod uprchlického centra v hlavním městě.

Obecně ovšem Kavka vysvětluje, že hasiči pracují tak, že v databázi vyhledávají vhodné ubytovatele, následně je osloví a po dohodě případně uprchlíky do místa i dopraví. Zároveň přiznává, že mu nepřijde vhodné rovnou upozorňovat, že jde například o romské uprchlíky.

„Když se na to ubytovatelé zeptají, tak to netajíme, ale když se na to nikdo neptá, tak proč bychom to říkali. Není to z důvodu, že bychom se jich chtěli zbavit, ale že to není úplně férové. Proč bychom měli a priori říkat, že tenhle je takový a tenhle takový. Pokud ale vznesou dotaz, tak nelžeme,“ říká Kavka. Dodává, že je samozřejmě myšleno i na specifické potřeby uprchlíků – aby měli odpovídající zacházení a případně i návazné služby.

Provozovatel ubytovny Petr Šťastný zmiňuje ale i další problémy, na které ve výsledku nestačili. „Strhali závěsy, potřebovali prostě větší péči,“ ukazuje v jedné ze společných koupelen. Mluví o tom, že by bylo potřeba, aby se uprchlíkům daleko intenzivněji věnovali sociální pracovníci.

Obyvatelé podle Šťastného neuměli pořádně číst ani psát, a tak nerozuměli ani nápisům v ukrajinštině, které připravil. Nebyli zvyklí po sobě uklízet a údajně jim chyběly i základní hygienické návyky.

„Ledničky měli pořád prázdné. To bylo taky legrační. Asi se báli, aby jim to někdo nevzal,“ popisuje Šťastný. Mezi uprchlíky podle něj panovala nevraživost, navzájem si záviděli a nakonec museli vypracovat systém, že všichni dostávali všeho stejně, aby nevznikaly konflikty.

Stohlavá skupina uprchlíků v Hamerském mlýnu znervózňovala i sousedy v okolí, a to jak směrem na sever, kde se nachází rodinné domy, tak i na jih, kde se rozkládá sídliště.

Mezi domy si někteří stěžovali na „brekot dětí“ a mezi sousedy se traduje i příběh o tom, že jeden z nich musel vyhánět v noci lidi ze svého pozemku.

„Trošku tomu nerozumím, měli jsme tady s tou menšinou problémy už dřív,“ zlobí se jeden ze sousedů, který si nepřál být jmenován.

Na sídlišti si zase stěžovali na to, že děti uprchlíků chodily po okolí a žebraly peníze. Robert v červené bundě, jenž postává u paneláku několik desítek metrů vzdušnou čarou od ubytovny, popisuje, že sám dával dětem asi padesát korun.

„Prý na pití, že mají žízeň. Bylo to s nimi špatné. Neměly nic, byly špinavé. Dobře, že šly pryč,“ líčí Robert. Další žena v tmavé sportovní mikině u autobusové zastávky si zase stěžuje, že na ubytovnu museli neustále jezdit policisté nebo hasiči.

Podle Petra Globočníka, zastupitele Litvínova (Zelení) a sociálního pracovníka, který stojí za komunitním centrem v Janově, ale jde o nepochopení. Auta podle jeho vysvětlení do ubytovny zajížděla s humanitární pomocí.

Nápad ubytovat negramotné uprchlíky v sociálně vyloučené lokalitě ale kritizuje. „Je to selhání státu. Obecně si myslím, že do strukturálně postižených regionů nemůžeme posílat lidi s nízkou úrovní vzdělání. V Praze nebo v Brně je šance na začlenění těchto lidí daleko větší, než kdyby žili u nás. Tady by se prostě zařadili po bok chudých lidí, které tady máme, a jenom by to situaci zhoršilo. A vůbec nejde o to, jestli to jsou Romové, nebo ne,“ říká Globočník.

V rozporu s místostarostkou tvrdí, že se s uprchlíky v Hamerském mlýnu dokázal domluvit s několika ukrajinskými slovíčky.