Dva z vítkovských žhářů jsou po 13 letech na svobodě

Z věznice v Mírově na Šumpersku vyšli před 9:30 na svobodu Václav Cojocaru a Ivo Müller, kteří si v jedné z nejtěžších káznic v zemi odpykávali dvacetiletý trest za žhářský útok na domek Romů ve Vítkově z roku 2009. 

O jejich podmíněném propuštění po více než 13 letech strávených za mřížemi rozhodl minulý týden Okresní soud v Šumperku.

Muži si za pokus o několikanásobnou rasově motivovanou vraždu odpykali dvě třetiny trestu, soud jim stanovil zkušební dobu na sedm let a probační dohled. Splácet musejí i náhradu škody. Další dva odsouzení ve vězení zůstávají.

Z věznice dvojici odvezl jejich obhájce Ladislav Myšák, muži se v autě skryli za sedačkami. Zhruba dvě desítky novinářů se k nim vůbec nedostaly, prostor již zhruba 50 metrů před věznicí střežila vězeňská služba se psem a vchod do věznice zakrývala po celou dobu záměrně postavená hasičská cisterna.

Pár minut předtím, než byli oba odsouzení podmíněně propuštěni, se za vraty káznice ozval pískot a potlesk.

Soud jejich žádostem vyhověl ve čtvrtek minulý týden. Žalobce Tomáš Horák si ponechal lhůtu pro případné podání stížnosti, v pondělí řekl, že stížnost nepodá, a tím se oběma odsouzeným otevřely dveře na svobodu. „Jsem přesvědčen, že soud rozhodl dobře. Já jim věřím,“ řekl obhájce Myšák.

Šumperský soudce Lubomír Kozák u obou žádostí minulý týden uvedl, že splnily formální podmínky, odsouzení mají za sebou dvě třetiny trestu, v jejich prospěch svědčilo i dobré chování za mřížemi a snaha splácet škodu, kterou soudy vyčíslily na 17 milionů korun. Svou roli hrál také znalecký posudek z oboru klinické psychologie, znalec v jejich případě vyslovil pozitivní prognózu. Oba dostali ve vězení i desítky kázeňských pochval.

Zatímco Cojocaru a Müller vyšli na svobodu, za mřížemi věznice zůstávají i nadále jejich komplicové David Vaculík a Jaromír Lukeš. Oba dostali tresty přísnější ve výši 22 let – dvě třetiny trestu jim uplynou, až si odpykají za mřížemi 14,5 roku. Započítává se do toho i doba strávená ve vazbě, ve které jsou umístěni od srpna 2009; nejdříve by tak mohli podat žádost o podmíněné propuštění v první polovině příštího roku.

Svou roli při rozhodování soudu o těchto žádostech však hraje i chování ve vězení, snaha uhradit škodu či sebereflexe. Matka popálené Natálie, Anna Siváková, letos v lednu deníku Právo řekla, že Cojocaru a Müller posílají měsíčně dohromady asi 3000 korun, Lukeš posílá 150 nebo 200 korun a jediný, kdo neposlal nic, je Vaculík.

Rozhodnutí soudu propustit dva ze čtyř odsouzených Annu Sivákovou minulý týden šokovalo. „Chce se mi brečet. Chce se mi zvracet. Nesouhlasím s tím. Oni se nezměnili. Naše rodina, hlavně Natálka, bude trpět celý život,“ řekla.

Podle vládní zmocněnkyně pro lidská práva Kláry Šimáčkové Laurenčíkové je rozhodnutí soudu nepřiměřené. Za necitlivé považuje, že se poškozená rodina o verdiktu dozvěděla až z médií. Rozhodnutí soudu šokovalo také vládní zmocněnkyni pro záležitosti romské menšiny Lucii Fukovou.

Na dům obývaný početnou romskou rodinou zaútočila čtveřice mladíků v noci na 19. dubna 2009, do oken hodila zápalné lahve. Dům začal okamžitě hořet. Tři lidé byli zraněni, nejvážněji tehdy ani ne dvouletá Natálie. Dítě bylo popáleno na 80 procentech těla a přišlo o tři prsty na rukou. Podle znalců všichni čtyři odsouzení patřili k aktivním severomoravským neonacistům, kteří propadli neonacistické ideologii.