Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
„Když jsem byla malá, koukala jsem s dědečkem na filmy o druhé světové válce. Byly tam ženy, které běžely za vlakem a mávaly svým manželům. A teď jsem to byla já,“ vzpomíná kyjevská módní návrhářka Taťjana na jaro 2022.
Je neděle a my sedíme na zahradě Domu rodiny v Novém Boru, kde „zdejší Ukrajinci“ slaví pravoslavné Velikonoce.
Rožní se tradiční šašliky (jejichž přípravě se někteří věnovali již od rána, kdy jim přivezli čerstvě skoleného berana) a na příchozí čekala i spousta dalších ukrajinských specialit spolu s vidinou příjemně stráveného času.
V Domě rodiny mohou váleční uprchlíci využít víkendové kurzy češtiny nebo služby psycholožky. Ta přijíždí do Nového Boru díky finanční podpoře Člověka v tísni jednou za tři týdny a momentálně pomáhá zhruba deseti lidem. Jednou z nich je právě Taťjána, která do Česka přijela před dvěma roky poté, co na Ukrajině skončila bitva o Kyjev.
„Nechtěla jsem odjet. Měla jsem tam manžela a starou maminku. Syn na tom ale byl dost špatně,“ říká.
„Hodně nás bombardovali, kamarádi odjeli a v našem několikapatrovém domě zůstaly jen dvě rodiny. Když přestal spát, jíst a mluvit, manžel řekl, že musíme odjet. Chtěla jsem s sebou vzít i maminku, byla už ale stará a nechtěla. Před rokem zemřela.“
Módní návrhářka Taťjana odjela z Ukrajiny v dubnu 2022.
Kvůli zdravotním problémům je Taťjana poměrně omezená, co se týče hledání práce. V Česku se jí ale povedlo rozjet podnikání a dnes více méně pokračuje v tom, co dělala na Ukrajině.
Vysokou módu hlavního města však vyměnila za tu novoborskou, a v její dílně tak vznikají třeba svetry nebo zimní čepice a šály.
Začátky v Česku pro ni i syna byly náročné. Dosavadní domov opustila během tří hektických dnů a česky neuměla, což jí hodně ztížilo socializaci. Rodina v centru jí však našla bydlení u jednoho z novoborských sklářů, kde se vše obrátilo k lepšímu. Práce ve sklárně dokonce natolik nadchla jejího syna, že se rozhodl jít v oboru vyučit.
Pomoc v Novém Boru
Ukrajinským uprchlíkům, kteří svou zemi opustili po začátku plnohodnotné ruské invaze v únoru 2022, pomáhají v 12tisícovém městečku na severu Čech takřka v podstatě od začátku.
„Za rok 2023 jsme pomohli asi 70 dospělým. Nejvíce využívají službu občanské poradny, která je jednou z registrovaných sociálních služeb, které naše Rodina v centru poskytuje,“ uvedla pro Seznam Zprávy Petra Vlčková, ředitelka organizace, která začala ukrajinským uprchlíkům pomáhat v podstatě ihned poté, co do Česka přišli.
Rodina v centru není jediným projektem, který Ukrajince na Novoborsku podporuje. Jmenovitě Vlčková zmiňuje například Dům dětí a mládeže Smetánka a vyzdvihuje také práci vedení města, které organizace zdatně koordinuje už od prvních dnů.
„Jsem vděčná všem lidem v Česku, kteří Ukrajincům pomáhají. Znamená to pro nás hrozně moc, nikdy jim to nezapomenu,“ opakuje Taťjána několikrát během našeho rozhovoru. „Nevím, jestli to dokážete pochopit. Je strašné utíkat před válkou a vidět bomby i všechnu tu krev. Je to něco, na co nezapomenete.“
Kromě úlevy pro zdraví je pro ni podnikání výhodné prý i proto, že je paní svého času. Může tak rychle reagovat, pokud by za ní z Ukrajiny chtěla přijet dcera s vnoučaty nebo by její manžel dostal dovolenou. Vyprávění, že její partner dnes na frontě cvičí mladé ukrajinské vojáky, jí ostatně vehnalo slzy do očí.
Fotogalerie z ukrajinských oslav Velikonoc
Pravoslavné Velikonoce letos připadly na neděli 5. května a oslavili je také Ukrajinci v Česku. Podívejte se, jak vypadala bohoslužba i následné setkání komunity na Novoborsku.
Z řezníka pokrývačem
Příběhů, kdy válka na Ukrajině rozdělila páry i celé rodiny, je bezpočet. Alespoň částečnou výjimkou je Žeňa, další z novoborských Ukrajinců. Do Česka, kde se podle svých slov ihned zapojil do společnosti, přijel s celou rodinou v září 2022.
Vzhledem k tomu, že je z Doněcku, kam Rusové přišli už v roce 2014, prý ale chtěl odejít mnohem dříve.
„Začal jsem se hned učit češtinu tady v Rodině v centru. Výuka probíhá v sobotu a v neděli, učil jsem se ale i v noci, protože jsem si chtěl najít dobrou práci. Asi se to povedlo; všechno chápu, mluvím a našel jsem si práci - dělám střechy,“ vypráví muž, který v rodné zemi vlastnil řeznictví, a v rámci velikonočních oslav tak pomáhal s přípravou již zmiňovaného berana.
Žeňa je s rodinou v Česku od září 2022.
Ani jeho příběh však zdaleka není jen růžový. Na Ukrajině zůstali Žeňovi rodiče. „Už jsou staří, mají tam hodně věcí, byt, dům… Říkali, že už nikam jet nechtějí,“ líčí, zatímco kolem nás šumí hovor zaplněné zahrady.
Pevná komunita
Začátky podle místních nebyly snadné pro nikoho; dospělí toho příliš nenamluvili a děti, které se dnes již otrkaly, se prý pevně držely sukní maminek.
„Velkým důvodem je to, že zde hned po příchodu uprchlíků do Nového Boru vznikly pravidelné kurzy češtiny. Naši dva učitelé kolem sebe vytvořili skupinku Ukrajinců, kteří k nim každý víkend chodí, a i když jsou z různých míst Ukrajiny, tady se seznámili a poskytují si morální podporu,“ komentuje nynější přátelskou atmosféru Petra Vlčková, ředitelka neziskové organizace Rodina v centru.
„Je to opravdu podporující komunita. Kdo chce, ten se může zapojit.“
