Důl u Šikmého kostela čeká proměna. Devastace musí přestat, říká Lednická

Naklání se víc než slavná věž v Pise a kvůli propadu země stojí o třicet metrů níže, než původně stával. Kostel svatého Petra z Alkantary a jeho světle opravené omítky září do okolní krajiny Slezska jako zjevení. Když se návštěvník k památce blíží ve správném úhlu, vynoří se z lesa dvě věže bývalého dolu Gabriela. Je to symbolický obraz místa, z nějž kvůli těžbě uhlí před půlstoletím zmizelo dvacetitisícové město.

Zbyl jen kostel a hřbitov, které od sebe dělí čtyřproudá rychlostní silnice. Vítejte ve staré Karviné, známé z knižní trilogie Šikmý kostel od spisovatelky Karin Lednické.

„Kostel a důl by měly tvořit přirozenou osu revitalizované oblasti. Kolem církevní památky nebudou projíždět auta. Měla by zůstat komorním místem,“ popisuje projektový manažer Jan Bartusek. V krajské společnosti Moravskoslezské investice a development patří do týmu, který má na starosti přeměnu pohornické krajiny.

Jen malá skupina zasvěcených lidí zatím tuší, že pro Karvinsko začal rok, který rozhodne o dalším osudu regionu. A taky ukáže, jak se místní vypořádají s koncem černouhelné těžby.

Malé i větší firmy, obce i Moravskoslezský kraj usilují o peníze z téměř dvacetimiliardového alokovaného evropského balíku. Takzvaný Fond spravedlivé transformace má pomoci s přeměnou pohornické krajiny.

A právě tady, v místní části Karviná-Doly, může oživnout jeden ze třinácti strategických krajských projektů. Důl Gabriela, jehož těžní jámy utichly před dvaceti lety, se podle vize 2030 promění v nové „srdce“ oblasti. Podle autorů poslouží jako brána do pohornické krajiny. Takzvaný POHO Park mají také protkat naučné trasy, cyklostezky i připomínky staré Karviné. „Pamětníci stále vzpomínají na domy, celé ulice či svoje zahrádky,“ ukazuje Bartusek a popochází směrem ke dřevěným tabulím.

Návštěvník se díky QR kódům může vydat po stopách hrdinů Šikmého kostela nebo si přečíst o desítkách budov staré Karviné, z nichž v okolí nejčastěji nezbylo nic. Je to zatím jediná větší připomínka pohnuté historie regionu, kterou zařídili místní nadšenci.

O několik stovek metrů dál se tyčí do okolí důl Gabriela. Tedy to, co z něj zbylo. Za oploceným areálem se v porostu skrývá několik industriálních staveb. Stojíme v podmáčené trávě, všude okolo průmyslový les, náletové dřeviny a louka. „Tady bývala hospodářská část šachty, do areálu horníci mířili takovým tunelovým vjezdem a za ním stálo velké autobusové nádraží,“ ukazuje Kamil Kaufman z darkovského závodu firmy Diamo.

Státní podnik postupně od těžební firmy OKD přebírá všechny uzavřené doly v oblasti. „Jsme taková odborná uklízečka. Máme na starosti bezpečný útlum dolů a také sanační a rekultivační práce,“ říká s nadsázkou mluvčí Jana Dronská.

Společnost už takto zbourala desítky dolů v regionu. Proměnily se třeba v nové průmyslové zóny a často jsou k nepoznání. „V případě, že je o objekty v regionu zájem, samozřejmě nemusí dojít k demolicím. Velmi důležitá je vize budoucího zaměření,“ doplňuje Dronská.

Poslední fragmenty dolu Gabriela jen tak nezmizí. Strojovna, kompresovna i dvě monumentální těžní věže jsou památkově chráněné. „Pevně doufám, že na opravu Gabriely bude vypsána architektonická soutěž a že její vítěz vytvoří základ moderního muzea, které budou lidé se zájmem navštěvovat,“ říká spisovatelka Karin Lednická.

Jsme v obří hale s vyztuženým ocelovým skeletem. Industriální památka zevnitř vypadá jako starodávný skleník. Z původního vybavení moc nezbylo. Na židli stojí starý telefon, na zdi je zavěšená cedule Gabriela a kousek od ní vybledlá mapa, z níž je znát, jak malá část dolu zůstala. „Pracovalo tu asi tři tisíce horníků,“ popisuje Kaufman místo, kde se těžilo uhlí 150 let.

„Strojovna je unikátní v tom, že byly v jedné místnosti dva těžní stroje, které obsluhovaly jámy číslo jedna a dvě,“ ukazuje Kaufman.

Přes zašedlá skla jsou venku vidět těžní věže. V jejich útrobách se horníci a materiál dopravovali stovky metrů pod povrch. „Snažíme se pracovat po vzoru Německa, takže jsme do vize hned na začátku vtáhli památkáře. Provedou stavebně-historický průzkum a řeknou, jak postupovat při revitalizaci. Aby historická hodnota nebyla poškozena a našli jsme nový způsob jejího využití,“ vysvětluje Bartusek.

Strojovna se má proměnit v návštěvnické centrum. Jedna z věží může sloužit jako muzeum staré hornické Karviné, druhá z jam pro prezentaci přeměny pohornické krajiny. „Vznikl by kontrast mezi minulostí a budoucností. Konkrétní využití ale ukáže studie proveditelnosti,“ doplňuje Bartusek. Hotová má být do několika měsíců.

Krajští úředníci chtějí na vizi POHO Parku spolupracovat s místními spolky. Za pomoci spisovatelky Karin Lednické, Národního památkového ústavu či Atelieru Per Partes vzniká i generel staré Karviné. „A to proto, aby se při přípravě projektů na území staré Karviné a v jejím širším okolí pracovalo koncepčně, tedy ne tak, že někdo bez rozmyslu píchne prstem do mapy. Je důležité, aby každý potenciální investor věděl, kam lze případné projekty umístit, aby nekolidovaly s historickým dědictvím, pietními místy nebo neničily čerstvě zhojenou krajinu,“ vysvětluje spisovatelka Lednická.

Připomíná, že kvůli chybným rozhodnutím a majetkovým vztahům je pro veřejnost nyní nedostupný důl Barbora. Jeho památkově chráněné části stát před lety opravil. „Státem vynaložené prostředky přišly tedy vniveč, to je pro mě jako daňového poplatníka velmi špatná zpráva. Takovýchto pochybení bylo mnohem víc, v uplynulých dvou dekádách byly z rozhodnutí vlastníků navzdory protestům odborné i laické veřejnosti zbořeny desítky industriálních památek, které měly potenciál na zápis do UNESCO,“ říká spisovatelka. Podle ní položkový seznam zbořených památek čítá několik stran a na Karvinsku byly napáchány nenapravitelné škody.

Generel staré Karviné tak má zabránit opakování excesů. „Jinými slovy, aby ta devastace, která trvá nepřerušeně od nástupu komunismu až do dnešních dnů, už konečně přestala. Aby se podařilo zachránit alespoň to málo, co tady ještě zbylo. Na Karvinsku totiž více než kde jinde platí, že je třeba stavět budoucnost na velmi pečlivém poznání minulosti,“ vysvětluje Lednická.

Podle Bartuska by se tak významné body staré Karviné mohly propojit naučnými stezkami. „Ukážeme, čím byla místa významná a co by tam mohlo vzniknout. Budeme rádi, když se veřejnost s vlastními nápady zapojí,“ zdůrazňuje.

O tom, zda vize POHO parku u ministerských úředníků uspěje, má být jasno ve druhé polovině roku. „Při útlumu dolů v Německu byli trochu prozíravější a měli už projekty připravené. My je teprve dáváme dohromady. Jsme v některých ohledech trochu pozadu, ale určitě s tím lze pracovat,“ podotýká Dromská.

Diamo a vedení hejtmanství zdůrazňuje, že chce přeměnu území probírat s místními. „S prezentací rozvoje v Karviné začínáme už v únoru a březnu,“ doplňuje Kaufman.

Rozvoj oblasti a její celistvost už však kraj ani státní firmy nemají jen ve svých rukách. Pozemky pod starou Karvinou jsou rozdělěné mezi řadu vlastníků. Významným hráčem je i společnost Asental uhlobarona Zdeňka Bakaly.

Vlastní třeba vodní plochu vedle Šikmého kostela, ale také další pozemky nedaleko Gabriely. Co s nimi zamýšlí, nechtěla pro Seznam Zprávy firma rozebírat. „Rádi bychom i Asental vtáhli do jednání. Ale pokud se nedohodneme, projekt neskončí. Plánované investice jsou na pozemcích Diama, kde máme příslib státního podniku, že by je převedl na kraj,“ dodává Bartusek.

Na spisovatelku, která připravuje závěrečný díl trilogie Šikmý kostel, se občas obracejí i majitelé cestovních kanceláří. Připravují tematické zájezdy za fenoménem ztraceného města. „Stará Karviná byla dlouhá léta opomíjena, zanedbávána, drancována. Nyní se díky své pohnuté historii stává významným turistickým cílem. Je proto jenom dobře, že evropské prostředky z fondu spravedlivé transformace budou použity na podporu turistiky a vybudování návštěvnické infrastruktury, na uchování historické paměti tohoto místa.“