Dřív stavěl roboty. Teď starosta– vizionář buduje energeticky soběstačnou ves

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Zeď obecní radnice Prosetína u Chrudimi zdobí ocenění. Diplom za vizionářský přístup k rozvoji obce, bílá stuha za činnost mládeže a nově i fialová stuha za inovativní obec.

„Za chvíli. Ještě dořešíme fotovoltaiku na školce a probereme sušárnu kalu,“ omlouvá se Michal Vychroň, starosta osmisethlavé obce. S projektanty stojí nad výkresy a diskutují technické detaily. Jeho asistentka prozrazuje, že starosta je profesí strojní inženýr, živil se tím, že stavěl roboty a je tak trochu technická hračička.

Proto všude ty plánky, modely a technické výkresy.

O chvíli později už bere sedmačtyřicetiletý komunikativní starosta klíče a jdeme na exkurzi po nedávno oceněné obci. Nejprve k zatopenému lomu, kde se těžila žula a kde ve třicetimetrové hloubce prý žijí kapitální kapři a sumci.

„Ty kameny pod vodou byly ještě před rokem nebo dvěma vidět. A tudy vedla cesta, která už je zatopená. Díky tomu jsme zjistili, že nás tu pomalu zaplavuje důlní voda,“ ukazuje Michal Vychroň vodní plochu vylitou do okolní přírody.

Obec musela řešit paradoxní situaci. Místní obyvatele –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ jako všude v okolí – trápí sucho a eroze půdy a přitom mají za humny vodu, která jim přináší problémy.

„Akorát, že je na blbém místě,“ krčí rameny starosta.

Odčerpat a využít přebytečnou vodu z lomu byl jeden z jeho prvních projektů, který po nástupu na radnici v roce 2018 (tehdy byl místostarosta) řešil. Začal telefonovat, zvát odborníky, vědce z univerzit, měřit a hlavně shánět peníze od úřadů a ministerstev. Trvalo to šest let.

„Tam, jak vidíte ty kolíky, tak tam v září provrtá skálou vrtná souprava tři horizontální vrty, natáhnou se trubky, udělá se bezpečnostní přepad, jako je třeba v umyvadle a voda nám poteče směrem ke sportovnímu areálu,“ opíše starosta prstem oblouk ke dvěma fotbalovým hřištím. Na horizontu jsou vidět bagry, jak už hloubí dvě betonové jímky. Každá pojme 16 kubíků vody a obec jimi bude zalévat veřejné prostory.

„Nadbytečná voda poteče do jinak vyschlého potoka. Takže pecka,“ viditelně se raduje starosta.

Vedle lomu stojí fotovoltaická elektrárna. Před pár lety tam prý byly jen dráty, trubky a znehodnocený pozemek. Tehdejší majitel projekt nedokončil a dal od něj ruce pryč.

„Někdy v roce 2020 jsem kontaktoval současného majitele a požádal ho, ať pozemek vyčistí, prodá nebo za pár šupů věnuje obci. Nakonec jsme se spřátelili, on tu fotovoltaiku dodělal a dohodli jsme se, že bude elektřinu dodávat obci a okolním závodům,“ vypráví Vychroň.

Založili spolek Prosetín a chtějí využít nově schváleného instrumentu komunitní energetiky, která umožňuje využívat lokální zdroje energie a činit obyvatele nezávislými na centrálních dodávkách.

„Překupníci teď vykupují elektřinu od majitelů fotovoltaických elektráren za desítky halířů. Majitel by nám –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ tedy obci a členům společenství –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ dal aktuálně cenu 1,90 za jeden kW, což je stále polovina toho, co tu všichni za silovou energii platíme. Jemu se to vyplatí, nám se to vyplatí,“ vysvětluje zjednodušeně starosta.

Fotovoltaické elektrárny mívají problém s denním odběrem, kdy slunce svítí nejvíc a přebytky dodávané do centrální sítě mohou mít i zápornou finanční hodnotu. Dostatečný odběr energie by měly v zajistit v Prosetíně obecní budovy a hlavně podniky v okolí.

„Hned vedle je strojírna, kde se vyrábějí obrovské jeřáby, máme tu kamenolomy a závody na zpracování kamene. Ti všichni vyrábějí přes den a rádi využijí levnější energii ze slunce,“ představuje svou vizi starosta.

Smlouvy se prý už připravují, obec bude uzavírat fixní cenu na rok dopředu. Jestli vydrží aktuální cenová nabídka 1,90 za kW do podzimního podpisu smlouvy, to nemůže starosta ještě garantovat. Ale doufá, že ano.

„Když se to obci, lidem ze společenství nebo majiteli elektrárny přestane vyplácet, tak se na další rok smlouva neuzavře. Jednoduché,“ dodává.

To už ale přicházíme do čističky odpadních vod, za niž získala vesnice zmíněnou fialovou stuhu.

„Pod námi je šedesátikubíková nádrž, kam se sbíhají splašky z celého Prosetína a sousední obce,“ poklepe Michal Vychroň na zem. Po procesu čištění vytéká do potoka víceméně čistá voda a v nádrži zůstává takzvaný zbytkový kal. Čistička fungovala tak, že zhruba desetkrát ročně musely fekální vozy objem nádrže vyvézt do 15 kilometrů vzdáleného místa zpracování.

„Ročně nás to vyšlo na 250 tisíc korun. To mi přišlo neuvěřitelně drahé za to, že jen přijede hovnocuc a odveze to o kus dál, tak jsem přemýšlel, co s tím,“ popisuje starosta. Začal pátrat na internetu i v odborných studiích. Nakonec koupili námořní kontejter a do něj umístili takzvaný dehydrátor, který z kalu za pomocí speciálního šroubu vymačká vodu. Výsledkem je hmota vizuálně vypadající jako hlína, která je vcelku suchá a moc se nelepí.

Rázem už nebylo třeba platit 60 až 80 fekálních vozů ročně, ale jen 24 kontejnerů s odvodněným kalem.

„Tato technologie nám z 250 tisíc ročně snížila náklady na osmdesát tisíc,“ popisuje starosta. I to mu ale přišlo moc. Hrudkovitý kal stále ještě tvoří z devadesáti procent voda. Jak se jí zbavit ještě víc?

„Existují mrtě technologií, jak něco vysušit, ale já hledal něco zadarmika, a abych se vyhnul projektování, stavebnímu řízení a všem těm blbostem,“ vypráví o směru svého tehdejšího uvažování.

Tím něčím je dřevěná konstrukce připomínající velký igelitový skleník, který s kolegy po odpoledních, večerech a víkendech postavili. Stojí na zemních vrutech a zespodu je kvalitně zateplená.

„V podlaze jsou zabudované dva okruhy podlahového teplovodního vytápění, které budou sloužit k vysoušení kalu. Teď je tam vedro k padnutí, ale otázka byla, kde vezmeme zadarmika teplo v zimě. Nápady jsem našel v Německu a Indii,“ vypráví.

Vedle sušičky roste kruhový komposter, který se pomalu plní bioodpadem. Má sedm metrů v průměru a ve finále bude mít dva a půl metru do výšky. Na stavbu použili polypropylenové pytle naplněné hlínou.

„To jsem našel v Indii, takhle tam staví nejchudším lidem baráky. Mezi jednotlivé vrstvy pytlů se musí dát ostnatý drát, aby se nerozjely a pak se to stluče tloukem. Jarda Dušek z toho postavil barák v Čechách,“ směje se starosta. A proč to všechno?

„Tento systém budeme potřebovat od listopadu. Když kompost prolejete vodou, rozjede se uvnitř brutální proces, při kterém vzniká pořádná teplota. Za 10 až 12 měsíců vám tam neklesne teplota pod padesát stupňů. A je to úplně zadarmika,“ vysvětluje starosta.

Teplá voda z kompostu se bude přečerpávat do podlahy ve skleníku a vysoušet kal. Výsledkem by měla být organická hmota bohatá na dusík a fosfor s výhřevností kvalitního hnědého uhlí. V této podobě by se vešla do dvou dodávek a za osm tisíc by hmotu zpracovali na kompostárně. Opět to ale starostovi nestačí.

„Počkám, až budu mít celý kamion a ten odvezeme do nejbližší cementárny Práchovice, která to může podle platné legislativy spálit a ještě nám za to něco zaplatí, protože je to super palivo,“ plánuje starosta.

Vracíme se zpátky na radnici. Po cestě Michal Vychroň hovoří o dalších svých vizích. O malých pětikilovatových větrnících u sušárny kalů, které by proces sušení urychlily. Nebo o velkých větrných elektrárnách, které by dodávaly lidem energii zdarma.

Zkrátka chce udělat vše pro to, aby splnil svůj starostovský slib: vytvořit plně energeticky samostatnou obec.