Dovolené a výlety. Lidé z Liberty jsou odsouzení užívat si plný plat

Reportáž si také můžete poslechnout v audioverzi.

Jaroslav Adámek je zkušební technik ostravské Liberty. Fabrika stojí, a tak je stejně jako další tisíce kolegů doma a dostává plnou mzdu. Bere dokonce víc, než když chodil do práce.

„Díky tomu, že jsou vypočítány z průměru za poslední tři měsíce, jsou výplaty vyšší, než když jsme chodili do práce. Je to nadstandardní. Většina zaměstnanců ani nevěřila, že výplaty budeme dostávat. Teď nám dodávají důvěru, že to tady bude fungovat i dál,“ věří.

Většina zaměstnanců hutě Liberty Ostrava, která vyrábí ocel hlavně pro stavebnictví, strojírenství a petrochemický průmysl, a jejího dodavatele Tameh Czech, je už čtrnáctý týden doma. Liberty i s dceřinými firmami zaměstnává zhruba 5400 lidí. Tameh tři stovky. V Liberty aktuálně pracuje pouze 2100 zaměstnanců, a to včetně administrativních pracovníků.

Liberty sama o sobě uvádí, že průměrný plat ve firmě činí 39 180 korun.

Zaměstnanci obou firem mají podle zákoníku práce během „překážek v práci na straně zaměstnavatele“ nárok na náhradu mzdy. V Liberty každý měsíc dostávají 100 % platu. Tameh svým lidem vyplácí 80 %. Do finanční tísně by se dostat neměli.

Potvrzuje to i zaměstnanec Tamehu Jan Foršt. Ve firmě pracuje přes rok na pozici obsluhy turbodmýchadel.

„Sice v Tamehu dostáváme osmdesát procent platu, což je o něco méně, než dostávají v Liberty, ale vypočítává se to z průměru za poslední tři měsíce, kam se zahrnují i bonusy a prémie. Takže je to ve výsledku pořád dost na to, aby s tím člověk mohl normálně fungovat,“ říká. „Dostávám zhruba tolik, co jsem měl předtím. Nijak mě to neomezuje. Do úspor sahat nemusím. Minulý měsíc jsme dokonce dostali ještě čtvrtletní prémie. To bylo dalších pět tisíc navíc.“

Výplata, jak potvrzuje, chodí včas.

Nastavený systém je ale pro některé zaměstnance naopak demotivační. Upozorňuje na to třeba Marek Renz, který v Liberty obsluhuje vysoké pece. Do práce chodit nepřestal, slouží ale v omezeném režimu. Funguje ve čtyřsměnném provozu. Místo standardních 21 dní teď slouží ale pouze 15 dní.

„Vychází to dost pitomě. Paradoxně my, co jsme v práci, bereme méně než ti, kdo sedí doma na zadku. Musím se poptat na odborech, jak to bude dál,“ popisuje Renz.

Velkou otázkou nyní je, jak dlouho si zaměstnavatelé budou moci dovolit náhradu mzdy vyplácet.

Na všechny dotazy, které se týkají finančního zajištění, odpovídá Ivo Štěrba z odboru komunikace Liberty stejně. „Mzdy jsou schválené a ukotvené na základě dohody s našimi odborovými organizacemi, a to v souladu se zákoníkem práce. K podrobnostem o mzdách se z důvodu ochrany citlivých údajů nebudeme vyjadřovat,“ konstatuje pouze.

Což je jeden z faktorů, který u některých lidí prohlubuje nejistotu.

Nucené volno má ale i pozitiva, jak říká Foršt. „Rád pracuju, takže ze začátku to pro mě bylo náročné. Po nějaké době jsem si ale zvykl. Člověk si zvykne, že je doma a je rád, že nemusí řešit jenom práci a má čas i na sebe. Takže pro mě to je fajn. Měl jsem čas urovnat si osobní záležitosti. Po chvíli ale toho volného času začne být hodně. Takže člověk pak doma vymýšlí různé věci, jak se zabavit. Třeba se i naučí něco nového, takový osobní rozvoj.“

Upozorňuje, že se pro některé kolegy – což se týká i jeho osobně – jedná o zlomové období. „Díky volnu jsem si uvědomil, že to není práce, kterou bych rád dělal celý život. A tak jsem si začal hledat nové zaměstnání,“ dělí se o vlastní zkušenost.

Novou práci už má domluvenou v oboru financí. Výpověď v Tamehu ale zatím podávat nebude.„Když už tam jsem, chci využít, že mi peníze chodí. Novou práci budu zatím dělat na živnost a přivydělávat si.“

Přivýdělky si ostatně volný čtvrt rok krátí velká část zaměstnanců. Hovoří o tom i Jaroslav Adámek. „Našli si různé brigády. Někteří kamarádi třeba rozváží jídlo. Dělají takové práce, které mohou začít a ukončit kdykoliv.“

On sám volno využil jinak. „Zdědil jsem po tátovi byt, takže jsem ho během volna celý renovoval. V únoru jsem práce dokončil a prodal ho,“ povídá.

Podle Marka Renze si zaměstnanci díky přivýdělkům přicházejí na pěkné peníze. „Většina lidí si je pochvaluje, mají brigády. Dělají všude možně. Přistane jim větší výplata než nám, kteří už v Liberty zase pracujeme. Mají volno, takže například deset dní mohou chodit pomáhat do skladu. K výplatě si vydělají dalších patnáct tisíc,“ vypočítává Renz.

Volné týdny však některé víc než k brigádě lákají k dovolené. Většina hotelů a penzionů navíc mimo letní sezónu nabízí pobyty za zvýhodněné ceny.

„Je malá šance, že by se hutě zase zázračně rozjely jako v předchozím režimu. Lidé počítají s nejhorším a užívají si, že mají volno. A když mohou vyjet na dovolenou, proč by nevyjeli? Je to dobrá příležitost. Osobně jsem ji taky využil a nejspíš ještě využiju. S přítelkyní pravidelně jezdíme na výlety po České republice. Hrady, zámky a podobně. Pokud budu doma ještě i v červenci, plánujeme dovolenou v zahraničí,“ těší se Foršt.

Ne každý ale období nuceného volna zvládá dobře. Podle Renze se najdou i tací, kteří se s nejistou budoucností vyrovnávají po svém. Kupříkladu alkoholem.

„Hodně chlapů je dost institucionalizovaných. Dělají tu práci třeba čtyřicet let. I víkendy a svátky. A najednou jim to někdo naruší a musí sedět doma. Pokud nemají koníčky a rodinu, situaci někdy o to hůř nesou. Navíc jsme kraj, kde se často tráví volný čas alkoholem. Znám minimálně dva, co chodí do hospody každý den,“ podotýká. „Vezměte si, že máte tři měsíce čas. Chodí vám peníze. Můžete chlastat, kdy a jak chcete. Což znám moc dobře. Můj děda tady taky pracoval. Poslali ho do předčasného důchodu a on se za dva měsíce doslova uchlastal. Takže pro některé je to nebezpečné. Někteří tolik volna nezvládnou.“

Psychický nápor z nuceného volna a nejisté budoucnosti potvrzuje i Adámek. „Zvenčí se může zdát, že to máme super. Jsme doma, bereme peníze, ale pořád tu je tlak na budoucnost. Lidé jsou nejistí, přemýšlejí, co bude dál. Mám teda tu výpověď dát? Nemám ji dát? Protože když to krachne, tak se pak na trhu práce objeví šest tisíc lidí najednou a už nezbude žádná dobrá práce. Takže to není jednoduché,“ vypráví. „Určitě by každý rád fungoval v režimu jako doteď. Vyrábělo se, chodilo se pravidelně do práce, takže až takový bonus to není. I já jsem na sobě pocítil stres. Nebylo mi z toho úplně dobře. Ale tak člověk si zvykne, najde si nějakou činnost, aby neseděl doma.“

„Hodně mých kolegů je staršího věku, mají třeba pět až deset let před důchodem. Pracují tam celý život. Spousta z nich nastoupila hned po škole, hodně z nich mi říkalo, že chtějí zůstat až do důchodu. Nechtějí řešit novou práci a s tím spojené změny. Naopak jsou rádi, že si teď odpočinou a mají čas na sebe. Většina by se už do práce ale ráda vrátila, jsou zvyklí pracovat celý život,“ uvědomuje si Foršt.

S jeho slovy souzní názor Pavla Weissmanna, údržbáře z Liberty. „Nad změnou práce jsem nepřemýšlel. Mám k padesátce a s hledáním nového zaměstnání by to pro mě bylo už náročnější,“ přemýšlí.

Naopak Jaroslav Adámek změnu zaměstnání zvažoval, nakonec si to ale taky rozmyslel. „Byl jsem na pohovoru, dokonce mě přijali, ale šel jsem se podívat na pracoviště a řekl jsem, že to dělat nebudu. Zvykl jsem si na práci zkušebního technika v Liberty a raději vydržím a počkám, co bude dál, než abych šel do nového provozu. I když peníze bych měl stejné.“

Adámek ale připouští, že plán B pro nejhorší případ už má. „S tím, že jsem poměrně šikovně zvládl tu renovaci bytu po tátovi, a mám díky tomu už zkušenosti, tak jsem si říkal, že když to krachne, budu dělat jako živnostník renovace, obkládaní koupelen a podobně,“ plánuje.

„Pokud si někdo našel adekvátní náhradu, tak přirozeně odešel. Nikdo nechce čekat, až to tady krachne. Protože jestli to krachne, tak nevíme, kde by Gupta vzal peníze na odstupné, které bychom měli dostat (Sandžív Gupta je majitel ostravských hutí – pozn. red.). Někteří ale raději vyčkávají, peníze jim jdou, takže se vlastně nic neděje,“ krčí rameny Adámek.

Čekání se vyplatilo třeba údržbáři Weissmannovi.

„Chodím znovu do práce od posledního týdne února. Po měsíci a půl volna jsme už byli rádi, že můžeme jít do práce, už to na nás dolehlo. Když jste doma tak dlouho, mezi rodinou to někdy zaskřípe. A i jako kolegové jsme si navzájem chyběli. Mám štěstí, že dělám na rourovně, která má podle vedení budoucnost, minimálně tak nám to říkají. Jiné provozy jsou na tom hůř.“

A jak Weissmann nucené volno celkově hodnotí?

„Když chodí peníze, dá se to. Člověk nemusí vstávat do práce, je to klidnější, klidně bych si to zopakoval. Kdyby volno bylo v létě, tak nám to vyhovuje ještě víc, “ směje se.

Ani čtvrt roku nestačilo, aby podniky své interní boje vyřešily. Budoucnost pracovníků je stále nejistá.

Jejich návrat má aktuálně dvě možné varianty. Závisejí na tom, zda se huť Liberty dohodne se svým dodavatelem energií, společností Tameh, či nikoliv. Varianty vychází z restrukturalizačního plánu, který Liberty svým zhruba 1400 věřitelům představila minulý týden. Hlasovat o něm budou do poloviny dubna.

Plán A počítá s dohodou s Tamehem, naopak plán B přichází s řešením bez Tamehu. V případě varianty A by Liberty vysokou pec spustila už v létě a pohledávky věřitelů postupně splácela do jara roku 2026. 

U varianty B by dosavadní energie od Tamehu nahradili jiní dodavatelé z nového energetického komplexu. Podnik by tak vysokou pec spustil až na přelomu let 2024 a 2025 a pohledávky věřitelů splatil do konce roku 2025.

Z restrukturalizačního plánu pro zaměstnance hutě plynou dva teoretické závěry. Buď se do zaměstnání vrátí okolo letošních prázdnin, nebo na nuceném volnu budou muset vydržet ještě nejméně do konce roku 2024. 

Zatím se ale jedná pouze o návrh spuštění vysokých pecí, lidé se stoprocentně nemohou chytnout ani těchto dat. Nutné je také zmínit, že finální termín návratu se bude pro každého zaměstnance odvíjet od různých faktorů, jako je například typ provozu, ve kterém pracuje.