„Doteď se klepu hrůzou.“ Na fakultě trénovali, jak zasáhnout proti střelci

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

V 9:50 se budovou Přírodovědecké fakulty rozléhají první zinscenované výstřely. Radka Beranová v tu chvíli hraje postavu studentky, střelba ji zastihla uprostřed přednášky v druhém patře.

„Slyšeli jsme zvuk střelby v jiném patře. Náš vyučující držel dveře, snažil se nás ochránit, snažili jsme se schovat. Potom do třídy vtrhl střelec,“ popisuje později figurantka. Ve skutečnosti sama vyučuje na Fakultě zdravotnických studií.

Policisté, hasiči a záchranáři od rána nacvičovali zásah při střelbě na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.

„Naběhl tam, bylo to velmi nepříjemné, hlasité rány, křik. Doteď se klepu hrůzou,“ říká - teď už se smíchem - figurantka. Kdo se stihl schovat, zůstal schovaný. Ostatní hráli mrtvé nebo raněné.

Netušili, kolik střelců přijde, nebo co kdy nastane. Dostali pouze role studentů či vyučujících a dopředu také věděli, jak dopadnou. Zda v rámci simulace přijdou o život, nebo vyváznou třeba se zraněním. „Já jsem měla jenom vyvrknutý kotník, takže jsem nemohla odejít, musela jsem ve třídě zůstat a čekat na pomoc,“ říká Radka.

Ve třídě bylo v tu chvíli dvanáct studentů a jeden učitel. Střelec odešel a ve třídě se rozhostilo úplné ticho. Vpředu leželi mrtví a ranění a ostatní se schovávali za rohem. Nikdo nemluvil.

První policejní auto brzdí před budovou univerzity několik minut po prvním výstřelu. Postupně přijíždějí další policisté, přidává se Speciální pořádková jednotka, do budovy vbíhají policisté s balistickým štítem a dlouhými zbraněmi, na parkovišti záchranáři připravují prostory pro ošetření většího počtu raněných.

„Pohyb po budově si řídí hlídky tak, jak postupně dojíždějí. Snažíme se, aby prodleva byla co nejmenší, v podstatě jenom na vyzbrojení balistickou ochranou a vyzbrojení dlouhými zbraněmi. Hlídky potom komunikují mezi sebou a postupně prohlížejí budovu,“ vysvětluje vedoucí pořádkové policie Pavel Holzknecht.

Studenti mezitím odpočítávají každou vteřinu, než přijde pomoc. „Zdálo se to jako nekonečná doba, ale mohlo to být třeba pět až deset minut. Jako první přišla policie, probíhali třídou a zjišťovali, co se stalo. Následně začali sbírat raněné, v tu chvíli přišla úleva. Mezitím jste slyšeli, že se útočník pohybuje někde po chodbě a střílí někde jinde,“ říká „studentka“ Radka.

Policisté zkontrolovali, zda mezi figuranty nejsou útočníci, roztřídili je podle závažnosti zranění a odvedli ven z budovy. Tam ti, kteří nepotřebovali okamžitý lékařský zákrok, čekali v autobusech na interventa, aby jim pomohl situaci zvládnout psychicky. Radku - podle scénáře s vyvrknutým kotníkem - vynesli před budovu na nosítku.

Hlavním cílem cvičení s názvem AMOK bylo vyzkoušet spolupráci mezi jednotlivými složkami integrovaného záchranného systému.

Úkolem policistů bylo především eliminovat aktivního střelce. Dopředu ale nevěděli, kolik střelců do budovy přišlo ani kde přesně se pohybují. Konkrétní podoba zásahu se odvíjí až od toho, kdy a kde policisté střelce objeví.

„Máme v tom objektu 26 kamer, které budou zaznamenávat celý průběh cvičení. Jsou to hodiny záznamů, který musíme vyhodnotit, a na základě toho se potom dělá písemné vyhodnocení a upravují se postupy podle případných chyb,“ říká vedoucí pořádkové policie Pavel Holzknecht krátce před spuštěním zásahu.

Přibližně po hodinovém zásahu vyvádějí policisté z budovy vysokého muže v poutech. Dalšího zatýkají vyšetřovatelé nedaleko fakultní budovy. Podle těchto policistů se na fiktivním útoku podíleli zřejmě tři lidé.

„Dnešní výcvik je koncipovaný tak, že bychom ho chtěli dojet až do konce. To znamená včetně procesních úkonů na místě, až se budova vyklidí: ohledání místa činu, standardní práce a služby kriminální policie a vyšetřování, práce krizových interventů. Počítáme, že to bude trvat až do odpoledních hodin,“ dodává šéf pořádkové policie.

Prohlédněte si fotogalerii z akce: