Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Vláda Petra Fialy (ODS) by na svém zasedání 14. června měla projednat ratifikaci Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám, která je známá pod označením Istanbulská úmluva.
Evropská unie k ní jako celek přistoupila v první polovině května na plenárním zasedání europarlamentu. A zároveň vyzvala zbývajících šest členských zemí, které váhají, aby úmluvu neprodleně ratifikovaly. Patří mezi ně i Česko.
„Když ji neratifikujeme, je to mezinárodní ostuda. V tom okamžiku se přihlašujeme ke státům, které mají pocit, že máme splněno a že není potřeba chránit oběti sexualizovaného domácího násilí,“ říká advokátka Lucie Hrdá, která se na pomoc obětem sexuálního a domácího násilí specializuje.
„Postavili bychom se vedle Turecka, Ruska nebo Ázerbájdžánu,“ doplňuje ji vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková.
Hrdá o své praxi lidskoprávní právničky přednáší i v zahraničí. Na dotaz, zda může Česku odmítnutí ratifikace pokazit pověst, s povzdechem odpoví, že mu ji kazí už teď. „Velmi se diví, všichni se měl ptají proč, co nám brání. Odpovídám, že konzervativci ve vládě,“ dodává.
Kromě Česka úmluvu ze zemí EU neratifikovaly ještě Slovensko, Maďarsko, Litva, Lotyšsko a Bulharsko. Právě je nyní plénum Evropského parlamentu důrazně vyzvalo k nápravě.
Jak Istanbulská úmluva definuje domácí násilí a násilí na ženách?
Článek 3:
„Domácím násilím“ se rozumí všechny činy fyzického, sexuálního, psychického nebo ekonomického násilí, k nimž dojde v rámci rodiny či domácnosti nebo mezi bývalými či současnými manželi a partnery bez ohledu na to, zda pachatel sdílí nebo sdílel společné bydliště s obětí.
Vládní zmocněnkyně pro lidská práva Šimáčková Laurenčíková věří, že kabinet na některém z nejbližších zasedání souhlas s ratifikací vysloví.
„Zdá se mi absurdní, že v zemi, která byla mezi prvními, jež umožnily ženám volit, se v roce 2023 dohadujeme o tom, zda ratifikovat dokument, jehož předmětem je v důsledku rovné postavení žen a mužů,“ podotýká.
Ministerstvo spravedlnosti poslalo vládě materiál k projednání ve druhé polovině května. „Vláda by měla dát šanci Poslanecké sněmovně a Senátu se konečně vyjádřit. Je to Parlament, který rozhoduje o tom, zda ratifikujeme, či ne,“ uvedl na twitteru náměstek ministra spravedlnosti Karel Dvořák (STAN).
Mluvčí kabinetu Václav Smolka Seznam Zprávám potvrdil, že by to mělo být co nejdříve. „Istanbulská úmluva bude projednána na jednom z následujících standardních jednání vlády,“ doplnil bez časového upřesnění. Podle informací Sezam Zpráv by k tomu mělo dojít už ve středu 14. června.
Jak výše uvedl Dvořák, ratifikace bude záviset na obou komorách Parlamentu. A právě ty by se mohly stát opět bojištěm světonázorů, neboť úmluva, která byla Výborem ministrů Rady Evropy přijata v dubnu 2011, mezi českými politiky stále vyvolává spoustu emocí.
Volení zástupci se rozdělili na dva tábory, které nemají nic společného se stranickou příslušností. Odpovídají spíš jejich názorovému rozložení, které bylo v uplynulém týdnu k vidění třeba při projednávání návrhu manželství pro stejnopohlavní páry.
Jaký tedy bude výsledek hlasování na plénu Sněmovny, proto není možné předvídat. Podle informací Seznam Zpráv by kluby v tomto případě měly mít takzvané volné hlasování. To by se týkalo zejména velkých klubů vládní ODS a opozičního ANO, ve kterých jsou členové názorově nejvíc rozprostřeni od liberálně smýšlejících až po ty konzervativní.
Zásadní podporu má ratifikace úmluvy ve Sněmovně zejména mezi politiky hnutí STAN, TOP 09 a Pirátů.
„Dává do systému ochrany obětí důležité impulzy, které systému pomohou. Mluví například o regionálně dostupné péči pro oběti či o prevenci, což jsou položky ve státním nebo krajském rozpočtu, které se až moc snadno škrtají,“ popisuje poslankyně Barbora Urbanová (STAN), která se kromě aktivit ve Sněmovně věnuje i pomoci obětem domácího a sexualizovaného násilí v organizaci Pod svícnem.
Podle ní vše nyní musí co nejrychleji rozseknout právě vláda. „Buď to neposlat do Sněmovny vůbec, nebo zase odložit, nebo konečně poslat,“ dodává.
Poslanec TOP 09 a člen podvýboru pro problematiku domácího a sexuálního násilí Michal Zuna dodává, že úmluva představuje zásadní posun společenského vnímání přípustnosti násilných činů, který v praxi pomůže ukončit jejich bagatelizaci.
„Bude znamenat podporu jednání směřujícího k vzájemnému respektu a odsouzení násilí na blízkých, ale také podporu bezpečných azylových domů, terapeutických programů nebo třeba odborného školení policie či zdravotnického personálu,“ vyjmenovává Zuna konkrétní hmatatelné dopady.
Úmluvu přijali europoslanci
Rezoluci požadující ratifikaci Istanbulské úmluvy jako důležitého nástroje v boji proti genderovému a sexuálnímu násilí schválili europoslanci velkou většinou. Z českých zástupců jich ovšem bylo více proti než pro.
Ratifikaci Istanbulské úmluvy se však budou snažit zabránit konzervativní proudy jak v Poslanecké sněmovně, tak v Senátu. „Česká republika má v současné době naprosto dostačující právní úpravu ochrany žen i mužů před domácím násilím i před násilím jiného druhu. Postačí, když stávající legislativa bude náležitě využívána, a novou právní úpravu nepotřebujeme,“ vyjádřil se k tomu už před čtyřmi lety předseda hnutí Tomio Okamura.
Zároveň uvedl, že dokument má „ambice vstupovat do staletími daných biologických kategorií s cílem je nově vykládat a měnit, a tím i nově konstruovat společenské vztahy a společenskou realitu, a ohrožovat tak zejména roli, podobu a funkci rodiny jakožto naprosto klíčové a zásadní jednotky společnosti a státu“.
Spory o pohlaví
Výrazným kritikem úmluvy je také právník a senátor Zdeněk Hraba, kterému nejvíce vadí podle něj prolamování azylového práva v článku 60.
„Je tam uvedeno genderově podmíněné násilí s tím, že se používá termín gender. Genderově podmíněné násilí na ženách je nedefinovaný termín, zajímá mě, jak by se to prokazovalo. Když jsme měli debatu na podvýboru pro rodinu, tak zástupci Ministerstva spravedlnosti to nebyli schopni vysvětlit. Navíc to násilí musí být dokonáno, na rozdíl od pronásledování ohledně rasy, náboženství nebo pohlaví,“ vysvětluje Hraba, který úmluvu v minulosti nazval „otráveným jablkem“.
Jak úmluva pracuje s pojmem gender?
Mýtus se objevuje v řadě variací, tvrdí, že úmluva prosazuje genderovou ideologii a usiluje o smazání rozdílů mezi muži a ženami a potírání biologických rozdílů.
Pojem gender úmluva užívá v následujícím smyslu: „Sociálně ustanovené role, chování, jednání a vlastnosti, které příslušná společnost pokládá za odpovídající pro ženy a muže.“ Tato definice je ve společenských vědách zavedená již desetiletí.
Přestože existuje jedno jediné univerzální ženské biologické pohlaví, společenská očekávání ohledně toho, co to znamená být ženou, se v průběhu dějin a v různých kulturách značně liší. Stejně jako společenské postavení a práva žen. Tuto historickou a kulturní proměnlivost úmluva zohledňuje tím, že používá právě pojem gender.
K otázce azylové politiky se úmluva vyjadřuje, ale nemění podmínky přijímání uprchlíků ani udělování azylu. Jedním z důvodů pro udělení azylu je „odůvodněný strach z pronásledování z důvodu pohlaví“, toto ustanovení vychází z Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951.
Zdroj: Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí: mýty a fakta, Úřad vlády ČR
Poslanec Zuna ale nad tímto argumentem kroutí hlavou a tvrdí, že racionální argumenty proti ratifikaci zatím neslyšel. „Pouze lži o zákazu Velikonoc a hysterii okolo genderů. Beru je jako důvod pro osvětu, ale určitě ne jako důvod shodit ze stolu dokument, který v reálu konečně zlepší postavení obětí. Úmluva je součástí civilizovaného světa, kam Česká republika patří, a není důvod s ratifikací otálet,“ dodává.
Podle Šimáčkové Laurenčíkové je nejspíš hlavním kamenem úrazu u odpůrců fakt, že úmluvě se začalo říkat Istanbulská. „A vytvořil se kolem ní příběh o tom, že zasahuje do rodinného života nebo ohrožuje české tradice a kulturu,“ míní. Istanbulská se úmluvě říká proto, že ji státy mohly podepisovat od 11. května 2011, kdy se konalo zasedání Výboru ministrů Rady Evropy v Istanbulu.
I tak ale Šimáčková Laurenčíková nepřestává věřit, že i přes bitvu v obou komorách Parlamentu dokument přes české zákonodárce projde a Česko se tak připojí k další více než třicítce států, jež úmluvu ratifikovaly. „Jsem také ráda, že ratifikaci úmluvy podporuje i pan prezident a v závěrečné fázi tudíž nehrozí další zdržení,“ dodává s nadějí.
