Dohánět dluh NATO, zaplatit vojáky. Co čeká českou obranu v roce 2025

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Uplynulý rok byl z pohledu mezinárodní i vnitrostátní politiky velice turbulentní a dá se očekávat, že i rok 2025 s sebou přinese řadu výzev a změn. Českou obranu beze všeho čeká náročné období.

Ministryně obrany Jana Černochová (ODS) na závěrečném velitelském shromáždění, jehož cílem je stanovit priority resortu na další rok, promluvila o nutnosti zachovat pomoc Ukrajině a také vyrovnat se s personálními nedostatky v armádě. Klíčové je podle ní rovněž dodržování finančního závazku, který má Česko k NATO, tedy vydávat na obranu minimálně dvě procenta HDP.

Právě plnění aliančního závazku se ve světle mezinárodního dění posledních měsíců stalo nezbytné. Česká bezpečnost je nadále v ohrožení kvůli stále probíhající válce na Ukrajině, do Bílého domu se navíc brzy vrátí Donald Trump, který dal jasně najevo, že Evropa bude muset převzít odpovědnost za svoji obranu a přestat se spoléhat na Spojené státy.

Řada evropských států totiž spojenecký závazek dlouhodobě nedodržovala. Mezi „hříšníky“ se nachází i Česko, které v Alianci vytvořilo dluh v řádu stovek miliard.

Toho si je vědoma i současná česká vláda. Ministryně Černochová – podobně jako řada dalších politiků či expertů a nyní dokonce i samotné NATO – navíc upozorňuje, že závazek je třeba navyšovat. „Dvě procenta hrubého domácího produktu nejsou strop, ale podlaha,“ uvedla pro Seznam Zprávy s tím, že pokud bude politická vůle výdaje navýšit, je na to resort připravený.

S tím souhlasí i bezpečnostní expert z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Vojtěch Bahenský. „Je důležité, aby byl obranný rozpočet navyšován. Ta dvě procenta budou málo a nebudou stačit k tomu, abychom se vyhrabali z jámy, kterou jsme si vykopali za posledních 20 let,“ komentuje pro Seznam Zprávy.

Současná vláda za své působení resortu obrany navýšila rozpočet o desítky miliard. Zatímco v roce 2022 rozpočet pro resort vyčlenil finance v hodnotě 88 miliard, v roce 2023 se číslo vyšplhalo téměr na 112 miliard a další rok dokonce na 151 miliard.

Loni navíc vláda schválila zákon, který Česko k plnění dvouprocentního závazku legislativně zavazuje. Obranné výdaje spojené s obranou se vláda pokoušela dát dohromady i v rozpočtu na rok 2025, který Sněmovna schválila začátkem prosince.

Odhad dvou procent HDP příští rok je 160,8 miliardy. Resort obrany dostane 154,4 miliardy korun, zbytek by měly pokrýt výdaje z jiných resortů – například z Ministerstva zahraničí nebo vnitra –⁠⁠⁠⁠⁠⁠, které jsou s obranou spojeny.

Podobný přístup vláda uplatnila i v rozpočtu na rok 2024 a podle Černochové tak Česko závazek splní nejen příští rok, ale i letos. „Takřka po dvaceti letech se v roce 2024 podařilo dosáhnout výdajů na obranu ve výši dvou procent HDP,“ deklarovala s tím, že rozpočet resortu obrany doplní navýšení z jiných kapitol i nevyčerpané prostředky z loňského roku.

Bývalý český velvyslanec při NATO a výkonný ředitel středoevropské pobočky Aspen Institute Jakub Landovský nicméně upozorňuje, že Severoatlantická aliance při zpětné kontrole účtů některé výdaje uznat nemusí a Česko se tak může opět ocitnout pod hranicí dvou procent.

Přestože si velmi cení úsilí vlády obranné výdaje navyšovat, tvrzení, že Česko závazek splnilo, je podle něj předčasné. „Nevíme, co nám NATO z výdajů mimo rozpočtovou kapitolu Ministerstva obrany uzná, a co ne a samotný obranný rozpočet rozhodně na dvě procenta nestačí,“ myslí si. Česko podle něj takovým přístupem navíc riskuje špatnou pověst na mezinárodním poli.

Podle něj bude muset v budoucnu resort do obranného plánování zakomponovat dostupné informace z bojiště na Ukrajině, připravovat se na konkrétní hrozby, nikoliv teoretické situace a také vylepšit koordinaci výroby vojenského vybavení napříč Evropou. Zásadní je také otevřenost trhům z ostatních demokratických zemí.

Lehce skeptický k přístupu vlády k obraně je i analytik Bahenský. „NATO má svoji metodologii toho, co se uznává a neuznává jako obranné výdaje. Tady bych vzpomenul, že paní ministryně Černochová před invazí na Ukrajinu, když nastupovala, tak říkala, ‚ano, máme plnit dvě procenta, ale nejdříve se musíme podívat, co všechno bychom do nich mohli dát‘. To není nová věc,“ vysvětluje s tím, že není špatně, když nějaký obranný úkon plní jiný resort, nesmí se toho jen zneužívat.

Jestli Česko závazek nakonec letos splní, se uvidí až v příštím roce, kdy si bude Severoatlantická aliance zpětně přepočítávat účty.

Dalším dlouhodobým problémem, který bude i v roce 2025 na seznamu obranných priorit, jsou personální nedostatky v armádě. Podle Karla Řehky, náčelníka Generálního štábu Armády ČR, bude armáda v budoucnu potřebovat přibližně 37 500 vojáků, což je podstatně více než současný cíl – 30 tisíc. Aktuálně má Česko zhruba 24 tisíc vojáků z povolání.

Podle Jiřího Šedivého, který funkci náčelníka rovněž zastával, je zásadní problém v přístupu armády k vojákům. „Armáda České republiky musí změnit přístup k vojákům. Musí se například vytvořit podmínky pro to, aby byla služba atraktivní a zároveň akceptovatelná i pro rodiny, což je druhá věc, kterou vůbec nemáme rozvinutou,“ popisuje pro Seznam Zprávy s tím, že vojáci od armády ze sociálních důvodů po několika letech odchází.

„Náročnost té služby se neustále zvyšuje. Vidíme třeba, kolik vojáků jezdí dnes pravidelně na zahraniční mise. Na vojáky z povolání tlačí například právě sociální situace a jejich rodina. Proto, než aby dojížděli denně třeba sto kilometrů, tak si najdou civilní zaměstnání v místě bydliště nebo poblíž. Finančně na tom budou v podstatě úplně stejně,“ dodává.

Problém v nedostatku vojáků vidí i expert Bahenský, dodává ale, že personální situace je velice špatná i na Ministerstvu obrany. „V tuto chvíli jsou nabízené platy referentům na ministerstvu, jako asi i na jiných ministerstvech, prostě výsměch. Není to o tom, že by tam nebyli skvělí lidé. Pokud chcete budovat expertizu lidí, budovat týmy tak, aby fungovaly dlouhodobě, ale ti lidé neodcházeli po dvou, třech letech, protože prostě si nejsou schopní doplatit vlastní nájem v Praze, tak toto prostě není funkční,“ uzavírá.

Česko navíc na podzim čekají sněmovní volby a není zatím jasné, kdo se do čela resortu obrany postaví, tedy ani jak se česká obranná strategie pod taktovkou nového kabinetu promění. Landovský ale upozorňuje, že nekontinuita zejména v plnění aliančního závazku by Česku na mezinárodním poli reputačně velmi ublížila.

„Obrovsky by nám to ublížilo. Bude se velice dobře hodnotit, kdo je schopen ke společné bezpečnosti přispívat a myslím si, že nová vláda ve Spojených státech bude mít na toto úplně jasný názor,“ komentuje s tím, že plnění závazku je zodpovědnost země, nikoliv vládnoucí politické strany.

V nadcházejících volbách je dlouhodobě favorizované hnutí ANO. To si za stínového ministra pro obranu zvolilo Lubomíra Metnara. „Co se týče otázky navyšování finančních prostředků nad dvě procenta, já se těmto diskuzím nebráním. Nejdřív ale musíme umět efektivně vyčerpat finanční prostředky do těch dvou procent,“ popisuje svůj pohled poslanec, který ministerské křeslo pro obranu zastával ve vládě Andreje Babiše.

Do diskuzí o tom, jestli by se o ministerské křeslo chtěl znovu ucházet, se pouštět nechtěl. Pokud by se ale ministrem stal, jako svou prioritu uvádí armádu. „Nechci spekulovat, jestli tam budu, nebo ne, ale toto je můj recept. Zaprvé musíme postavit nový, ne tak byrokratický systém náboru, který bude individualizován, musíme změnit zákon o náborech. To teď resort dělá. Tam se budou řešit benefity a podmínky a samozřejmě vojákům musíme zvednout platy,“ myslí si Metnar.

Přestože se koalice s opozicí na mnohém neshodne, i přes řadu výtek působení resortu v jistých ohledech chválí. Jako příklady uvádí dotažení některých akvizičních projektů, aktualizace řady strategických dokumentů nebo právě snahu ministryně o dodržení aliančního závazku.