Článek
Mládežnickým organizacím příští rok hrozí, že budou muset vyjít s menšími rozpočty než letos. Stát je v roce 2023 dotoval mimořádně zvýšenou částkou 230 milionů korun. V příštím roce rozpočet prozatím počítá s přibližně 184 miliony.
Byť předsedové sdružení potvrzují, že o výši částky se ještě vyjednává, musí zatím počítat s variantou, že se objem přerozdělených peněz zmenší. Česká rada pro děti a mládež, která většinu mládežnických organizací zastřešuje, o celé věci jedná s premiérem a Ministerstvem školství. „Oni opakují, že se nám pokusí vyjít vstříc a že budou hledat v rozpočtových rezervách Ministerstva školství v příštím roce, že by během roku třeba ještě tu částku navýšili,“ přibližuje předseda rady Aleš Sedláček.
Jednotlivá sdružení už ale teď hledají cesty, jak se s omezenými financemi vypořádají. „Musíme být kreativní,“ říká Sedláček, který je sám vedoucím jednoho oddílu woodcrafterské organizace Liga lesní moudrosti. „My jsme v klubovně přestali topit. Máme suterénní prostor s plynovými kamny, která jsme prostě vypli a zatápělo se jenom před schůzkou,“ představuje strategii, která jeho oddílu pomohla udržet rozpočet na uzdě. Zároveň ale dodává, že se nejedná o dlouhodobé řešení.
Podle mluvčí Ministerstva školství Terezy Fojtové jsou hlavním důvodem pro snížení částky dotačních výzev na práci s dětmi a mládeží o 10 % úspory v rámci konsolidačního balíčku. „MŠMT proto muselo přistoupit ke krácení všech dotačních výzev vyhlašovaných ministerstvem. Dodáváme, že organizace se mohou obrátit také na obce nebo kraje, které vypisují své vlastní dotační programy,“ uvedla Fojtová.
Méně výprav na obzoru
Předseda Asociace turistických oddílů mládeže Tomáš Novotný sice oceňuje, že státní podpora je dlouhodobá, druhým dechem ale dodává, že teprve s letošním mimořádným navýšením se částka zvedla na přiměřenou míru.
„Tahle kapitola je podfinancována dlouhodobě. Měla by růst a ne zůstávat na podobné výši jako před pěti nebo deseti lety. Průběžné zvyšování ale bylo minimální,“ říká Novotný. „Také za to odvádíme určitý díl práce, děláme pro stát velikou a dobrou práci ve výchově, vzdělávání a naplňování volného času mladých lidí,“ zdůrazňuje.
Pokud by se částka měla příští rok snížit, předpokládá Novotný i omezení výchovných akcí nebo škrty v příspěvcích rodičům na dětské tábory a další vzdělávací aktivity. „Velmi natvrdo řečeno: oddíly by méně topily, méně by svítily, ale i by méně vylepšovaly klubovny a méně často by jezdily na výpravy,“ nastiňuje možné dopady. „Plánované škrty v řádech desítek milionů jsou pro státní rozpočet úsměvná částka, pro nás ale jde o existenční peníze,“ dodává Novotný.
Celkový počet dětí a mladých dospělých, kteří jsou členy některé mládežnické organizace, se pohybuje kolem 250 tisíc. Počet členů jednotlivých subjektů se nicméně různí. A stejně tak i to, nakolik jsou finančně závislí na státní podpoře.
Snažíme se vychovávat lidi, kteří si potom do dalšího života nesou určité hodnoty, a jsem bytostně přesvědčený o tom, že je to užitečná věc. A v tuto chvíli má stát tuhle službu velice levnou.
Například rozpočet jednoho z woodcraftových oddílů, který vede Aleš Sedláček, se pohybuje kolem 200 tisíc ročně. Přičemž stát do něj přispívá přibližně deseti procenty.
Zbytek financí si organizace vybaví na členských příspěvcích, od sponzorů a v případě některých oddílů se na peněžní podpoře podílejí i obce.
„Někde ale mají smůlu, nemají osvícené radní a tuhle kapitolu rozpočtu třeba nemají vůbec vypsanou, takže tam nedostanou nic. A že by třeba kraje byly v tomto ohledu přehnaně štědré, tak o tom nevím. Neříkám, že nedávají nic, ale že by to byla nějaká hitparáda, tak to určitě není,“ říká Novotný.
Většina organizací je navíc odkázána na práci dobrovolníků. Získané finance tudíž putují zejména na uhrazení nezbytných nákladů, jako jsou pronájmy kluboven, vzdělávání vedoucích, nákupy vybavení nebo organizace oddílových výjezdů.
„Když se podíváme na historická čísla, tak ta částka je v podstatě – když to zjednoduším – pořád stejná. Protože v roce 1990 se přerozdělovalo 190 milionů, dneska je to 230. Za těch třicet let se ale všechny náklady znásobily, takže státní podpora je reálně pořád slabší a slabší,“ říká Sedláček.
U nejpočetnější mládežnické organizace, Junáka – českého skauta, který sdružuje 75 tisíc členů, je podíl státní podpory na rozpočtu zhruba poloviční. „Snažíme se získávat peníze i jinde, rozvíjíme fundraising a vybíráme členské příspěvky. Ale do rodičů zatnout sekeru nechceme,“ vysvětluje starosta Junáka Josef Výprachtický, proč nevidí navyšování členských příspěvků jako vhodnou cestu.
Základním krédem většiny dětských i mládežnických sdružení je bezbariérovost. „To znamená, že se u nás potkávají děti ze sociálně potřebných rodin s těmi, které třeba nemají problém si aktivitu plně hradit,“ přibližuje Sedláček z Ligy lesní moudrosti. „Já vedu děti na Praze 6, kde máme sociálně potřebných třeba kolem 15 procent. Ale v jiných regionech je to třeba i polovina dětí, které by si žádnou jinou aktivitu ani nemohly dovolit,“ říká.
Podle mluvčí Ministerstva školství Fojtové se dotační výzvy v reakci na krizové situace posledních let více zaměřují právě na snižování takových nerovností. „Žadatelé v těchto výzvách musí část finančních prostředků směřovat právě do oblasti takto definovaných aktivit,“ uvedla.
Například Junák má program Dostupný skauting, kdy se snaží pomoci rodičům, kteří se potýkají s finančními obtížemi. V pilotní verzi se projekt spouštěl pro nově příchozí ukrajinské děti. Poté, co se program osvědčil, v něm skauti nadále pokračují pro další potřebné členy.
„Snažíme se vychovávat lidi, kteří si potom do dalšího života nesou určité hodnoty, a jsem bytostně přesvědčený o tom, že je to užitečná věc. A v tuto chvíli má stát tuhle službu velice levnou,“ říká Výprachtický.
