Článek
7. října, bezprostředně po útoku teroristů z Hamásu, vyhlásil Izrael největší mobilizaci ve své historii, která se vztahuje i na Izraelce žijící v zahraničí.
Jen v Česku dlouhodobě pobývá na 15 tisíc občanů židovského státu. „Mobilizace se netýká všech z nich, přesto stovky Izraelců z České republiky v minulých týdnech odletěly zpět do vlasti,“ řekla Seznam Zprávám mluvčí izraelské ambasády Petra Mohylová.
Upozornila ale, že jde o odhady. „Přesné počty bohužel nemáme, protože povolávací rozkazy jsou rozesílány přímo, nikoli přes ambasádu.“
Povolávací rozkazy míří k lidem podle určitého klíče. „Hlavním vodítkem je, v jakém útvaru kdo v rámci své základní vojenské služby sloužil a co armáda považuje za prioritu,“ vysvětlila Mohylová.
V Izraeli je vojenská služba povinná pro muže i ženy starší 18 let. U mužů trvá 36 měsíců, u žen 22. A musí být vykonána ještě před nástupem na vysokou školu.
Příliš dobrovolníků
Povolávací rozkaz našel v poště například 26letý Michael Rivo, který čtvrtým rokem studuje na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.
„Dostal jsem ho hned 7. října večer, tedy první den konfliktu. Jsem členem aktivních záloh bojového oddílu, který byl povolán jako jeden z prvních. Přihlásilo se ale tolik dobrovolníků, že můj povolávací rozkaz byl po několika dnech odvolán. Dřív než jsem stihl odletět,“ popisuje svoji situaci.
Velký zájem o návrat do rodné země potvrzuje i Mohylová: „Mnozí z těch, kteří nebyli povoláni, se rozhodli buď dobrovolně narukovat, nebo se vrátit do Izraele pomáhat jako dobrovolníci a být v této těžké době se svými blízkými.“
Na tuzemských vysokých školách studuje podle údajů Ministerstva školství 484 občanů Izraele. Jejich komunita je dvanáctou nejpočetnější a před ní jsou - s výjimkou sousedních Slováků - jen zástupci výrazně lidnatějších zemí, například Číny, Indie, Ukrajiny či Turecka.
Útok Hamásu
Překvapivý a brutální útok palestinského hnutí Hamás na Izrael si pravděpodobně vyžádá přes tisíc mrtvých a Izraelci se právem začínají ptát, kdo je za selhání bezpečnostního aparátu odpovědný.
Čtvrtina zahraničních studentů fakulty je z Izraele
Jen na 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy dochází 195 mediků s izraelským pasem, tvoří tak čtvrtinu zahraničních studentů na této instituci. „To svědčí o popularitě této školy v Izraeli i o dobře nastavené spolupráci školy s předními nemocnicemi v židovském státě,“ míní proděkan fakulty pro mezinárodní studium Eitan Brizman.
Studentem čtvrtého ročníku všeobecného lékařství je na fakultě i osmadvacetiletý Gat Granas. V Praze bude do února a poté odjede dokončit studium do nemocnice Šeba, podle časopisu Newsweek 11. nejlepšího zdravotnického zařízení planety.
„Praha je krásné město, naše komunita tady se stále rozrůstá, ale po událostech ze 7. října nás ubylo. Někteří byli povoláni, někteří se vrátili dobrovolně a jiní ze strachu,“ přibližuje Granas dění mezi svými krajany.
„Každý z nás měl dilema: vrátit se, nebo ne? Já se nakonec rozhodl zůstat, přestože jsem v zálohách. Jako lékař budu své zemi jednou prospěšnější než řadový voják. Nicméně má mysl je neustále s mou rodinou v Izraeli.“
Reportér v Izraeli
Zvláštní zpravodaj Seznam Zpráv Jan Novák vyrazil do Izraele, aby zprostředkoval hrůzy, které tam teroristé z Hamásu napáchali.
- ROZHOVOR s Janem Novákem a jeho první postřehy: „Na projíždějící auta pálili protitankové střely, teď jejich těla hnijí u cest“
- REPORTÁŽ z místa krvavé bitvy: „Naprosté barbarství, přesvědčte se sám.“ Křižovatka u Gazy, kde vraždili teroristé
- REPORTÁŽ z kibucu Alumim: Nepálce a Thajce zabili nebo unesli, lidé z kibucu přežili
- REPORTÁŽ z festivalu Supernova: Z úkrytu sledoval vraždění bez soucitu
- REPORTÁŽ z kibucu Be´eri: Hamás vraždil děti před očima matek. Těla obětí jsou všude
Strach na veřejnosti
Univerzita Karlova i další vzdělávací instituce u nás přišly s celou řadou opatření na podporu studentů zasažených konfliktem. Vyhradila jim speciální psychologickou poradnu, poskytla prostor pro setkání a nabídla studentům stipendium pro případy tíživé situace, například pokud jsou závislí na finanční podpoře rodiny v místě konfliktu.
„Spousta studentů služeb využívá,“ uvádí proděkan Brizman. „Když viděli, co se děje v jiných zemích Evropy, dostali - v součtu s neustálým přívalem antisemitských a teroristických příspěvků na sociálních sítích - opravdový a opodstatněný strach o své životy. Bojí se opustit své byty ze strachu, že budou napadeni na ulici.“
Gat Granas proděkanova slova o nutnosti podpory potvrzuje. „Každý, s kým jsem se bavil osobně, zná alespoň nějakou oběť konfliktu. Do toho všeho se navíc míchá současná protiizraelská situace v Evropě. Česká republika má s Izraelem dobré vztahy, přesto vlna podpory v české společnosti není taková, jaké se před téměř dvěma lety těšili Ukrajinci. Antisemitismus se šíří po sítích a já se začínám bát na veřejnosti mluvit hebrejsky.“
Michael Rivo jeho obavy nesdílí. „Češi jsou velmi proizraelský národ, čehož si moc vážím. Kamkoli jsem za posledních 14 dní jel, měl jsem na klopě hrdě připnutou izraelskou vlajku a spousta lidí mi vyjadřovala podporu a přála hodně sil. I přístup univerzity byl příkladný,“ říká.
Vedení Univerzity Palackého přišlo s prohlášením dva dny po útoku. „Studenti mají naši veškerou podporu, pokud se rozhodnou zůstat i pokud se rozhodnou odjet,“ ubezpečoval proděkan pro zahraniční vztahy Lékařské fakulty Milan Raška. „Povolaní studenti prozatím nemusí studium přerušovat. Nejde totiž odhadovat, kdy se budou na naši fakultu moci vrátit,“ dodal.
