Do důchodu v 68 letech. Možné to je, když se změní práce, říkají odborníci

Nižší finanční zátěž i prodlužování doby dožití. Takové jsou argumenty vlády pro posunutí odchodu do důchodu až na 68 let. Změna se má týkat generace dnešních třicátníků.

Nyní se důchodový věk postupně posouvá, a to tempem každý rok o pár měsíců, zastavit by se měl v příštím desetiletí na 65 letech. Vládní politici už teď ale mluví o tom, že by se tento strop měl změnit a v postupném navyšování by se mělo pokračovat, a to až do zmíněných osmašedesáti.

Podle expertů práce do vyššího věku ale závisí na velkém množství proměnných. Není třeba jasné, jaké profese budou za 30 let vůbec existovat.

„Těžko se dá předjímat, jaké pozice mohou existovat za 30 let. Na počátku 90. let by také složitě někdo předpovídal dnešní stav,“ sdělila redakci Seznam Zpráv Jitka Součková, marketingová ředitelka personální agentury Grafton Recruitment.

Další experti zmiňují, že hlavní roli bude hrát schopnost pracujících se novým profesím přizpůsobit a neustále získávat nové kompetence. To ale bude pro mnoho pracujících novinka.

„Jde o to, že vláda, respektive celý systém by si měl uvědomit, že už teď je za pět minut dvanáct, co se týče toho, jak se pracuje s celoživotním vzděláváním dospělých osob. U nás neexistuje žádná rozpracovaná strategie celoživotního vzdělávání,“ komentovala pro Seznam Zprávy Renata Kyzlinková z Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí.

Dodala, že díky digitalizaci a robotizaci práce zmizí především pro nekvalifikované a rutinní profese, zůstat by měly naopak hlavně ty odborné.

Podle gerontologa Zdeňka Kalvacha není celoživotní vzdělávání ani práce až do seniorského věku problém. Na běžné pracovní úkony kapacity lidí i ve vyšším věku stačí.

„Pokud hodnotíme extrémní nebo nadstandardní výkonnost, tak tam samozřejmě s věkem nastupují změny. Trénováním se ale dá překlenout i dvacetiletý rozdíl,“ uvedl Kalvach. „V jádru činnosti běžného života, aktivity, denní běžné pracovní zátěže i soustředění a psychického výkonu se to ale neprojevuje,“ dodal Kalvach.

To potvrzuje i socioložka Lucie Vidovićová z Masarykovy univerzity.

„Lidé si představí současné seniory a seniorky,“ poukazuje Vidovićová. „V budoucnu ale budou senioři a seniorky úplně jiní,“ shrnula. Dodala, že v roce 2004 se dokonce diskutovalo o odchodu do důchodu až v 75 letech.

Problém je podle ní spíš v tom, že lidé nevidí v pozdějším odchodu do důchodu smysl. „Lidé ztrácejí důvěru ve vedení nebo ve společné dobro, proto nevidí, proč by měli něco takového dělat. A v takové situaci se postaví na zadní - je to odpor z principu,“ popsala Vidovićová.

Experti ale uznávají, že celoživotní vzdělávání není pro každého. „Jsou lidé, kteří nemají takové studijní předpoklady. Je zřejmé, že v tomhle směru bude systém muset diferencovat,“ komentovala Kyzlinková. Dodala, že tito lidé mohou najít uplatnění třeba v řemeslných odvětvích, kde bude stále zájem o originální a na míru dělané výrobky.

Lidé budou stále potřeba zejména v sociálních profesích. Podle Vidovićové nabízí tato sféra velké ekonomické možnosti i práci pro řadu zaměstnanců. Stát na ni ale zapomíná.

„Ta práce je nesmírně důležitá, extrémně těžká a úplně nulově ohodnocená,“ zhodnotila Vidovićová. Podle ní sociální práce funguje spíš navzdory systému než díky němu.

„Fotbalisti mají miliony a někdo, kdo vám utírá zadek, nemá ani minimum. A přitom je to pro vás mnohem důležitější,“ shrnula expresivně Vidovićová.

Starší lidé přitom na českém pracovním trhu už dnes čelí spoustě překážek. „Míra diskriminace starších osob na trhu práce je u nás v evropském porovnání vysoká - jedna z nejvyšších v EU,“ sdělila Kyzlinková.

To se podle expertů bude muset měnit už jen proto, že starších pracujících bude čím dál tím víc.

„Bude jich třeba, protože tady prostě nebude tolik mladých lidí, aby se dostálo produktivitě na té úrovni, jaká je,“ myslí si výzkumnice. Řešením by mohly být úlevy pro starší zaměstnance, přidělování lehčí práce, ale také zkrácení pracovního týdne.

„Je cesta mluvit o čtyřdenním pracovním týdnu, kratší pracovní době nebo o tom, že pracovní místa budeme sdílet,“ vysvětlila Vidovićová s tím, že by měla vzrůst role částečných úvazků. Zbylý čas by pak člověk mohl věnovat péči o sebe, druhé nebo právě vzdělávání.

Přibližně milion zaměstnanců dnes pracuje v profesích, které jsou a budou ohroženy snížením počtu pracovních míst a přebytku zaměstnanců.

Podle loňské analýzy „Budoucnost českého pracovního trhu“ od společností Boston Consulting Group a Aspen Institute CE přijde do roku 2030 o místo přibližně 330 tisíc pracujících. V příštích osmi letech jejich pozice totiž zanikne a nebudou ji moci dále vykonávat.

Důvodů je několik. Mezi nimi jsou například ekonomické vlivy v důsledku klimatických změn, dopady 4. průmyslové revoluce či důsledky covidu-19 a další.

Na základě demografie, počtu absolventů, globálních trendů, změny produktivity a poptávky autoři vypočítali, v jakých profesích dojde do roku 2030 k největšímu teoretickému přebytku pracujících.

Ve stejný čas, kdy bude 330 tisíc pracovních pozic organicky zanikat, se budou tvořit i nová místa. Podle výpočtu odborníků má do roku 2030 vzniknout celkem 520 tisíc nových pozic. Na základě stejných kritérií tak ze studie vyplynulo z pohledu příležitosti najít nové místo dvacet nejzajímavějších profesí.

Těchto 520 tisíc pozic bude příležitostí pro zmíněných 330 tisíc pracujících, kteří budou muset změnit povolání.

„Nelze přesně předvídat trajektorii jednotlivých profesí, avšak na základě příbuznosti oborů, profilu vzdělání zaměstnanců a matice přechodu modelu pracovního trhu odhadujeme, že přibližně 275 tisíc pracujících najde uplatnění relativně snadno. Bude jim stačit jednodušší rekvalifikace či zaškolení při práci,“ uvedl partner BCG Jiří Švejcar.

Zajímavé je, že některé profese, které se v žebříčku umístily jako ty, ve kterých bude v příštích letech chybět nejvíce zaměstnanců, jsou zároveň i ty, ze kterých dlouhodobě pracovníci mizí.

Příkladem mohou být řemeslníci a kvalifikovaní pracovníci hlavní stavební výroby, kde bude do roku 2030 chybět téměř 53 tisíc pracovníků. Mezi lety 2015 a 2021 tento obor totiž opustilo 42 tisíc lidí.

„Důvodem je nedostatek pracovní síly v těchto profesích, který je mimo jiné způsoben i nepříznivým demografickým vývojem, kdy pracovníci v těchto profesích postupně dosahují důchodového věku, a současně také dopady 4. průmyslové revoluce, kdy jsou některé profese nahrazovány moderními technologiemi,“ komentoval dostupná data Jakub Augusta, vedoucí oddělení mediální komunikace Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV).