Dívka ochrnula na škole v přírodě. Odškodné za 15 let, škola má nízkou pojistku

Reportáž si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Terezka je ochrnutá. Nechodí, nemluví, ale všechno vnímá. Její mozek funguje dobře. Ví, o čem se bavíme. Odpovídá přes komunikační tabulku. Rukou mi normálně píše vzkazy,“ popisuje Kateřina aktuální stav své dcery.

Terezka sedí na vozíčku na zahradě, sleduje seriál na tabletu a usmívá se. Společnost jí dělá starší sestra a pes – boxer. Společně pak lumpačí.

„Po tom všem, co se jí stalo, nepropadá depresím, má dobrou náladu, je prostě super,“ líčí její maminka, státní úřednice Kateřina.

V pátek 17. května 2019 dopoledne se Terezka vracela se třídou ze školy v přírodě v Kořenově. Školní autobus zastavil na benzínové pumpě u Benátek nad Jizerou. Toalety byly plné, a tak se tehdy desetiletá školačka s kamarádkou zeptaly paní učitelky, jestli si mohou odskočit do nedalekého remízku. Co se následně událo, je zaznamenáno v rozsudcích okresního a krajského soudu.

„Dívky se dotázaly, zda mohou jít venku na toaletu, tedy mimo vnitřní prostory čerpací stanice, s čímž (učitelka) souhlasila, avšak nedívala se, kam žákyně odcházely, a dostatečně tak nedohlédla na jejich bezpečnost, čímž oběma umožnila přeběhnout frekventovanou silnici II. třídy, na které poté došlo k nehodě,“ píše se o následné události v soudních dokumentech.

„Mně zazvonil telefon. Neznámé číslo. Řekli mi, že Terezka měla nehodu na pumpě, že ji veze sanitka. Myslela jsem, že když to byla benzínka, že do ní třeba jen drclo auto a má zlomenou ruku. Volala jsem manželovi a jeli jsme do Motola,“ vzpomíná Terezčina maminka.

Až tam se dozvěděli, že ji neodvezla sanitka, ale vrtulník a že zranění nejsou lehká, ale velmi těžká. Krvácení do mozku, potrhané plíce, natržená ledvina, několikačetná zlomenina paže, přeražená čelist, zlámaná lopatka a pánevní kůstky…

Terezka byla ve vigilním kómatu a lékaři začali sérií operací.

„Jediné, co jsme si přáli, aby nám ji zachránili. Přidávaly se další komplikace: pneumotorax (vniknutí vzduchu do pohrudniční dutiny), otok mozku, takže jí odebrali přední čelní kost. Řekli nám, že její stav je nejistý. Ležela na ARO jednotce a bylo to peklo. Operace, čekání, operace, čekání,“ přibližuje tehdejší boj o Terezčin život Kateřina a utírá si při tom kapesníkem oči.

Na anesteziologicko-resuscitačním oddělení strávila Terezka dva týdny. A přežila.

„Pak ji odpojili a my si mysleli, že bude všechno v pořádku. Čekali jsme, jak Terezka zareaguje, ale ona jen koukala a nic,“ vzpomíná se Kateřině ztěžka. Terezku převezli na neurologii, kde strávila osm měsíců.

„Nemohla jíst a dostávala výživu uměle. Měla tracheostomii (stav, kdy je průdušnice uměle vyústěna mimo povrch těla) a my ji po čase museli učit dýchat pusou. To bylo strašné. Postupně jsme jí zacpávali vývod a dusili ji, aby zvládala dýchat sama,“ popisuje momenty, na které nikdy nezapomene.

Mezitím policie obžalovala učitelku ZŠ Vrané nad Vltavou za těžké ublížení na zdraví z nedbalosti a případ se dostal k soudu. Rodina v rámci trestního řízení požadovala náhradu nemajetkové újmy ve výši bezmála dva miliony korun a pojišťovna chtěla dalších 3,3 milionu za její záchranu.

Rozhodnutí padlo až po více než dvou letech od nehody. Během prvního soudního stání učitelka přiznala vinu, vzdala se možnosti odvolání a samosoudce Martin Moc ji v prosinci 2021 odsoudil za těžké ublížení na zdraví z nedbalosti na šest měsíců s podmíněným odkladem na jeden rok.

„K otázce zavinění obžalované (učitelka) lze konkrétněji uvést, že danou situaci vyhodnotila nesprávně. V okamžiku, kdy obžalovaná žádosti poškozené a její kamarádky vyhověla, nedostatečně zhodnotila reálná rizika, která poškozené a její kamarádce z volného pohybu na daném místě, v daném čase a v daných podmínkách hrozila, čímž se v konečném důsledku zaviněně (Terezce) podílela na vzniku trestně právního následku,“ píše se v rozsudku okresního soudu.

Rodina Terezky se soudního přelíčení osobně neúčastnila. Odsouzená paní učitelka jim prý napsala omluvný dopis, že je sama matkou několika dětí a je jí to upřímně líto.

„Co vám mám na to říct, čekala bych víc – třeba že za Terezkou přijde, pomůže jí s učením… Dopis je hodně formální záležitost,“ říká Kateřina.

Mnohem větší překvapení ale nastalo, když je soudce ve věci nároku na náhradu škody odkázal na občanskoprávní soud. Tedy že mají začít soudní martyrium znovu od nuly.

„To už byla taková beznaděj. Přiznám se, že jsme doufali, že se se zřizovatelem školy nějak dohodneme na celkovém odškodnění. Navíc když o vině jednoznačně rozhodl trestní soud. Já jsem jim vyčíslovala náklady, takže viděli, že peníze vynakládáme účelně, ale oni ne,“ krčí rameny Kateřina.

Během trestního řízení se rodina dozvěděla, že škola byla pojištěna za škodu způsobenou dětem, ale jen v malé výši.

Seznam Zprávy požádaly o  reakci zřizovatele školy ZŠ Vrané nad Vltavou, tedy obec. Starostka Dana Ullwerová (Nezávislí 2022) přislíbila osobní rozhovor na radnici, vyžádala si otázky a následně rozhovor zrušila.

„Děkuj Vám za zaslané otázky, jedná se ale o dotazy, které mi nepřísluší před rozhodnutím soudu zodpovídat, natož souhlasit s uveřejněním požadovaných informací. Po dobu procesně aktivního vedení sporu nebude zřizovatel základní školy komentovat. Návštěvu tedy považuji za bezpředmětnou a naši komunikaci v této věci do vydání soudního rozsudku za ukončenou,“ napsala v e-mailu.

Starostka Ullwerová nechtěla zodpovědět ani obecnější otázky, jestli zřizovatel základní školu pojistil, v jaké výši a zdali po případu „Terezka“ třeba navýšil pojištění za škodu způsobenou dětem, žákům a studentům.

„Omlouvám se Vám, ale platí to, co jsem napsala v předchozím e-mailu,“ přišla stručná odpověď.

„Nejvyšší náklady byly na začátku. Nové auto, které má nájezdní rampu na vozík, polohovací postel, stavební úpravy v baráku, vertikalizátor, rehabilitace, logopedie, ergoterapie, lázně a tak dále,“ vypočítává Kateřina. Navíc péče 24/7. Sehnali ošetřovatelky a v práci jí naštěstí vyšli vstříc, tedy při tom oba rodiče dokázali pracovat.

Přesto je náklady vyjdou na zhruba milion korun ročně.

„Protože pojišťovna věděla, že tam škoda bude, vyplatila nám zálohu za bolestné a za snížení společenského uplatnění milion korun. Také nám platila třetinu některých nákladů. Někdy je uznali, někdy ne. Hodně nám pomáhá manželův zaměstnavatel,  kamarádi, přátelé, známí i neznámí, kteří posílají příspěvky přes Nadaci Konta Bariéry nebo organizují různé sbírky,“ popisuje Kateřina.

Občanskoprávní soud o náhradu škody běží třetí rok a teprve bylo nařízeno první jednání. V únoru Terezčini rodiče vyměnili advokátku, která chtěla začít další kolo vyjednávání, ale obec Vraná nad Vltavou na její žádosti zatím nezareagovala.

„Já jsem převzala případ loni v prosinci a poté, co jsem se s ním seznámila, jsem je v  únoru požádala, že chci znovu jednat o smíru. Požádali nás, ať to vyčíslíme, což jsem udělala, ale ještě se neozvali. Jediná reakce byla, že dokud se nenarovnáme, tak už nic nezaplatí,“ sdělila Seznam Zprávám advokátka Nataša Randlová.

Nataša Randlová odhaduje, že minimálně tři roky bude trvat, než se vytvoří veškeré posudky a padne finální rozsudek o meritu věci, tedy zda a popřípadě v jaké míře si Terezka úraz zavinila.

„Protistrana se pravděpodobně bude neustále odvolávat a dojde to až k Nejvyššímu soudu. Budu se modlit, aby se někde nestala formální chyba, na kterou by to Nejvyšší soud vrátil zpět na začátek, jako se to stalo v případu chlapce, který zkolaboval během hodiny tělesné výchovy (viz infobox),“popisuje advokátka.

Mezitím bude podávat další dodatečné žaloby na náklady, protože kdyby tak neučinila, byly by po třech letech promlčeny. A to budou další roky a roky soudních sporů.

„Odhaduji, že to celé bude trvat tak patnáct let, než se postupně domůžeme všech Terezčiných nároků. Vzali jsme si to jako takový projekt,“ krčí rameny advokátka specializující se na pracovní právo.

„Přitom stačilo, aby byla škola pojištěná na dostatečně vysokou částku. Proběhl by trestní soud, pojišťovna by se s rodinou vyrovnala a ta by byla ušetřena toho obrovského stresu a škola zase zbytečných nákladů na soudní řízení a úroky z dlužných částek,“ míní advokátka Randlová.

Terezčina rodina už je smířená s tím, že soudy budou trvat dlouho. „Raději o tom ani nepřemýšlíme, nechceme se uvádět do depresí, protože musíme nějak fungovat. Všechno děláme pro Terezku. Musíme ji zabezpečit i na dobu, kdy tu my, její rodiče, už nebudeme,“ vysvětluje Kateřina.

A po této zkušenosti by ráda Kateřina apelovala na rodiče, aby se ve školách ptali, jak jsou jejich děti pojištěné. Ze zákona to totiž není povinnost.

„Ať si nemusí procházet tím, čím my,“ uzavírá.