Proč není dost klinických psychologů? Otevírají se kurzy, ale to nestačí

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Za posledních pět let přibylo o pětinu více míst, kam se mohou pacienti obrátit s psychickými problémy. Týká se to pracovišť klinické psychologie, se kterými má uzavřenou smlouvu největší zdravotní pojišťovna – VZP. Ke konci loňského roku jich bylo po Česku 753, o 118 více než na konci roku 2019.

Přesto se v některých místech psychologů rodinám nedostává. Což ukazuje také mapa VZP, například v okrese Plzeň-jih není žádný. Ani ne dva klinici na 100 tisíc obyvatel jsou v okresech Plzeň-sever, Kutná Hora, Tachov, Rakovník a Domažlice. Velké problémy řeší ale i v dalších místech.

„V Brně a okolí těžko seženete termín u psychologa dříve než za půl roku. Naše obvodní lékařka nám doporučila, že v případě akutních obtíží nezbývá nic jiného než jít do nemocnice a nechat ho hospitalizovat,“ popsala před časem Seznam Zprávám matka páťáka, který si začal ubližovat a řekl jí, že chce umřít.

Právě kolem Brna je i podle dat VZP psychologů skoro nejméně v republice, podobně jsou na tom i části Jihočeského nebo Ústeckého kraje. Statistiky největší české zdravotní pojišťovny pak ukazují, že průměrně v Česku připadá na 100 tisíc obyvatel něco málo přes osm klinických psychologů.

Česko je tak ve srovnání s vyspělými zeměmi světa hluboko pod realitou, která je naprosto běžná. Třeba v Německu podle dat Světové zdravotnické organizace z roku 2015 působilo ve zdravotnictví 50 psychologů na 100 tisíc obyvatel, ve Finsku 110 a v Nizozemsku 124.

„Jedná se o dlouhodobý stav, který byl událostmi v posledních letech pouze akcelerován a akcentován, kapacita péče klinických psychologů je limitována a aktuální poptávka převažuje možnosti,“ říká Markéta Celerová z Asociace klinických psychologů České republiky.

Jak ale ukázala i nedávná tragická událost na filozofické fakultě, pomoc je potřeba nejen krátkodobě v případě specifických událostí, ale i dlouhodobě. Už kvůli tomu, aby péče mohla být i preventivní a duševní rozpoložení Čechů a Češek nebylo závislé na tom, kde žijí a s jakou pravděpodobností se dostanou k odborné péči.

„Na základě našeho interního šetření se čekací doby na psychoterapii pohybují mezi nula týdny až dvěma lety, mnoho pracovišť má kapacitu již zcela naplněnou. Přesto to ale neznamená, že péče není dostupná vůbec,“ dodává Celerová.

Třeba rodiče, se kterými Seznam Zprávy hovořily, protože mají problémy pro své děti pomoc sehnat, jsou v případě akutních potíží svými pediatry instruováni, aby hledali pomoc třeba i prostřednictvím hospitalizace.

„Podpořili jsme to, aby praktičtí lékaři mohli pomoci nebo poradit pacientům jako první kontakt. K tomu určený kurz začal od letošního roku fungovat, pokud jsem dobře v obraze. Samozřejmě dále podporujeme možnost získat vzdělání klinického psychologa,“ okomentoval nedostatky v péči o duševní zdraví nejen dětí ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09).

I další věci se daří částečně posouvat k lepšímu. Jak už jsme popsali výše, počet pracovišť klinických psychologů postupně roste a zároveň se začalo s odstraňováním úzkého hrdla pro jejich profesní specializaci. Zvyšuje se počet kvalifikačních kurzů, které byly donedávna ještě beznadějně zaplněné.

Od loňského roku mohou totiž nový akreditovaný kvalifikační kurz Psycholog ve zdravotnictví nabízet nejen vysoké školy, ale i další subjekty. Čtyři už akreditaci získaly.

„Je mezi nimi i Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví (IPVZ). Kapacita se zvýšila aktuálně o 60 míst. Další tři subjekty si o udělení akreditace požádaly, avšak vzhledem k tomu, že žádosti jsou nyní v procesu posuzování akreditační komisí, nemůžeme zatím žadatele ani výsledek sdělit,“ popsal mluvčí Ministerstva zdravotnictví Ondřej Jakob.

Kromě IPVZ mají už kurz akreditovaný také ostravská Ambulance klinické psychologie, Pražská vysoká škola psychosociálních studií a také Filozofická fakulta Univerzity Karlovy.

V minulosti si kliničtí psychologové stěžovali také na to, že jen obtížně získávají smlouvy se zdravotními pojišťovnami s argumentem, že je v dojezdové vzdálenosti pracovišť dostatek.

„I zde jsme zaznamenali otevřenější a vstřícnější přístup zdravotních pojišťoven v rámci výběrových řízení,“ dodává za Asociaci klinických psychologů Markéta Celerová.

Náročnější úkoly ale před českým zdravotnictvím zůstávají i do budoucna. Příprava klinických psychologů totiž zůstává velmi dlouhá. Kromě vysokoškolského studia je nutná minimálně pětiletá atestační příprava, která se ale může protáhnout klidně na 10 let. Dostatečná motivace ale není ani finanční, protože ohodnocení vychází z tabulkových platů. Mimo zdravotnická zařízení si psychologové mohou vydělat daleko více.