Článek
Vláda má dnes na programu poslanecký návrh z dílny hnutí ANO, který kdyby prošel celým legislativním kolečkem, znamenal by zákaz náhradního mateřství v Česku.
Kabinet ho ale zřejmě zamítne, podle něj by mělo náhradního mateřství podléhat právnímu vymezení, ale jeho úplný zákaz by nebyl vhodný.
S tím souhlasí i například spolek MedLaw, který se věnuje medicínskému právu. Spolek odmítá, že by náhradní mateřství přinášelo neetický byznys. Podle něj se navíc náhradní matky zpravidla rekrutují mezi nejbližšími příbuznými žen, které ze zdravotních důvodů nemohou samy otěhotnět.
Seznam Zprávy přinášejí příběhy tří žen, které si přejí potomka, ale kvůli zdravotním komplikacím nemohou podstoupit porod.
Petra, která by uvítala zákonem daná pravidla
„Měla jsem rakovinu děložního čípku, museli mi vzít dělohu. Už nemůžu mít další děti. Mám tříletou holčičku, ale já jsem celý život jedináček, teď mám vážně nemocného otce a být na všechno sama jako jedináček, to mi připadá nešťastné,“ popisuje šestatřicetiletá Petra.
Protože chce dopřát své dceři sourozence, ráda by situaci vyřešila pomocí náhradního mateřství.
„Než mi vzali dělohu, tak mi ještě odebrali vajíčka. Ty jsme spojili se spermiemi mého snoubence, no a teď máme v mrazáku asi jedenáct sněhuláků, pro které hledáme náhradní maminku,“ říká s nadsázkou Petra.
Jenže ani po roce a půl zatím s partnerem náhradní matku nesehnali.
„V Česku je to pořád v šedé zóně. Některé jsme chtěli, ale byly třeba vdané a partner se bojí, že by nám to dítě potom nedaly. Tím, že to není uzákoněné, se vlastně bojíme si někoho vybrat, protože by nám to dítě nemusel dát.“
Setkali se také s tím, že náhradní matky požadují za odnošení dítěte hodně vysokou částku, kterou si nemohou dovolit.
„Je to pro nás složité a zároveň bychom si moc přáli mít víc dětí než jedno. Kdyby to teď zakázali, tak bychom byli v pytli,“ říká šestatřicetiletá maminka.
Náhradní matku hledají na sociálních sítích a ptají se i mezi svými známými.
„Jedna žena se ozvala, ale tahala nás za nos, prakticky od prosince až do teď. Vzala si zálohu, potom najednou neměla čas, potom měla nějaké komplikace. Prostě z nás vytáhla peníze, je to smutné. Kdyby to bylo uzákoněné, tak by to bylo daleko jednodušší,“ míní Petra.
Pro zákaz obchodu s náhradním mateřstvím má určité pochopení. Jenže úplný zákaz by podle ní poškodil především ženy, které kvůli nemoci nemohou samy porodit dítě, přestože jsou dost zdravé na to, aby se o něj následně postaraly.
„Chápu, že to chtějí zakázat pro případ lidí, kteří si nechtějí zkazit postavu, a tak si vyberou náhradní matku. Někdo má ty peníze, náhradní mamince dá klidně dva miliony a ona to samozřejmě vezme. Ale běžný člověk, který chodí do práce a ještě má sníženou pracovní schopnost kvůli onemocnění, si nemůže dovolit zaplatit náhradní maminku za dva miliony,“ říká Petra.
Uvítala by, kdyby zákonodárci nějakou legislativu k náhradnímu mateřství přijali.
„Aby se to ukotvilo, aby byla nějaká pravidla i pro ty maminky. Takhle to je taková zvláštní šedá zóna, kdy to není zakázané, není to dovolené. Chápu, že je spousta dětí a někdo by měl někoho adoptovat, ale člověk chce mít v rodině vlastní krev. Takže ano, velice bych to uvítala,“ dodává.
Martina, která je připravená riskovat
„Už mnoho let si přeju potomka, je to pro mě v životě hodně důležité,“ říká čtyřiadvacetiletá Martina.
S partnerem původně chtěli pouze zmrazit embrya, protože Petra je chronicky nemocná, a chtěli se tím pojistit pro případ, že by se nemoc zhoršila.
„Při té příležitosti jsem z různých stran dostávala informace od lékařů, že gravidita u mě vůbec není dobrý nápad a že by můj zdravotní stav mohla zhoršit, což by samozřejmě ovlivnilo i to dítě. Lékařka mi řekla, že mi nedoporučuje graviditu a že mi doporučuje náhradní mateřství,“ popisuje.
Má za sebou několik trombóz a embolii, a těhotenství je pro ni tedy veliké riziko. S partnerem začali uvažovat o náhradním mateřství a její vlastní matka se nabídla, že ho pro ně podstoupí.
„Je jí právě 49 let a my ohledně toho hodně narážíme, protože v zákoně to není napsáno jednoznačně. Je tam, že věk nesmí překročit 49 let, ale každý si to vykládá jinak: Jednou 48 let plus 364 dní a pak zase někdy 49 let plus 364 dní (podrobněji viz rozhovor níže v infoboxu). Nevíme, jestli by to vůbec někdo mohl udělat,“ vysvětluje Martina.
Náhradní mateřství je pro ni v tuhle chvíli jediná možnost, jak si pořídit vlastního potomka.
„Troufnu si říct, že bychom byli skvělí rodiče. Je mi hrozně líto, že se vůbec někdo snaží toto omezit,“ říká ani ne pětadvacetiletá žena.
Upřesnění právní normy by pro ni znamenalo, že bude alespoň vědět, na čem je.
„Kdyby se nám nepovedlo to zrealizovat od naší mámy, tak pro nás bude složitější už jenom vůbec tu matku najít. Ne každá ta klinika to dělá, a když to dělá, tak ty náhradní matky neposkytuje. Člověk si je musí sehnat sám, tohle by také bylo dobré nějak prostě zorganizovat, že by třeba byl seznam takových matek, který by do toho rády šly,“ navrhuje Martina.
Že by biologické matky zneužívaly institut náhradního mateřství, podle ní nedává příliš smysl.
„Už jenom to, že ten pár chce tohle podstoupit… U náhradních matek, které nejsou z rodiny, je to spojené s rizikem, že dítě nakonec odnese náhradní matka. Už to samo o sobě svědčí o tom, že o to dítě opravdu pár stojí, takže to nemůže být v neprospěch dítěte,“ je přesvědčená.
Pokud nakonec náhradní mateřství od její vlastní matky nebude možné, Martina se zřejmě uchýlí k riskantnímu kroku.
„Buď bych nemohla potomka vůbec mít, anebo bych šla do toho rizika, že půjdu do gravidity sama, a tím ohrozím sebe i to dítě. To už také není v zájmu toho dítěte,“ dodává.
Většina náhradních matek se rekrutuje z blízkého okolí, říká právnička
Pravidla jsou už teď přísná, ale právní úprava by pomohla, říká za spolek MedLaw Aneta Bernardová, právnička a bioetička specializující se na reprodukční práva.
V jakém režimu teď funguje v Česku náhradní mateřství?
Aktuálně je náhradní mateřství provozované na poměrně vysoké etické úrovni. Není sice právně definované, ale to neznamená, že by nebylo regulované některými právními normami. Je regulované zákonem o specifických zdravotních službách, jako jakákoliv jiná léčba neplodnosti. Je možné pouze ze zdravotních důvodů a je tam omezení věku náhradní matky do 49 let, stejně jako u umělého oplodnění. Zároveň z trestního zákoníku už teď vyplývá, že není možné si za náhradní mateřství brát jakoukoliv odměnu, to by byl trestný čin podle § 169 trestního zákoníku - svěření dítěte do moci jiného za účelem adopce za odměnu.
Může si náhradní matku pořídit každá žena?
Existují doporučené postupy České gynekologické společnosti, jimiž se řídí všechny gynekologické společnosti, které v Čechách nabízí náhradní mateřství. Mimo jiné jsou tam velmi přísně stanovená zdravotní kritéria, kdy ani opakované přirozené potraty nejsou často důvodem k provedení náhradního mateřství, je to vyloženě třeba chybějící děloha nebo ohrožení života matky při dalším těhotenství.
Jak ženy nejčastěji shánějí náhradní matku? Přes inzerát? Skrze sociální sítě?
Z praxe se ukazuje, že většina náhradních matek se rekrutuje z blízkého okolí té neplodné ženy. Většinou jsou to sestry, matky, případně blízké kamarádky. Takže těch případů, kdy si ženy hledají někoho cizího, je vlastně spíš méně. Kdo je na současném systému náhradního mateřství tratný, to jsou biologičtí rodiče, kteří často v zoufalství naletí podvodníkům. Je to častější, než že by byly vykořisťované ty náhradní matky.
Je potřeba přijmout zákon o náhradním mateřství?
Z mého pohledu by bylo dobré nějaké právní zakotvení, ale ani teď se náhradní mateřství na českých reprodukčních klinikách neděje na nějaké neetické bázi vykořisťování žen.
Ivana, které se to povedlo
„Léčím se s endometriózou. Několikrát jsme byli na IVF (umělé oplodnění, pozn. red.), byla z toho vajíčka, byla z toho embrya, ale při zavedení jsem nikdy neotěhotněla, protože můj zdravotní stav v podstatě to embryo zabíjel,“ říká Ivana.
Dnes je jí čtyřicet let, o dítě se s partnerem pokoušeli od jejích dvaatřiceti. Postupně vystřídali několik klinik. Nakonec přišla pomoc z její vlastní rodiny.
„Oslovila mě manželka mého bratrance, že by nám miminko odnosila. Věděli jsme, že nějaká taková varianta je, ale sami jsme nehledali, protože víme, že některé ženy si za to berou neuvěřitelné peníze, i milion korun. Nemohli bychom si to dovolit a ani jsme touto cestou jít nechtěli,“ popisuje Ivana.
Zprvu nechtěla nabídku přijmout, čekala ji ještě jedna plánovaná operace, po které měla naději na otěhotnění. Po operaci jí ale doktor naznačil, že šance už je minimální.
„Měli jsme tady to eso v rukávu, tak jsem se nijak zvlášť nehroutila, a rozjeli jsme proces náhradního mateřství. Oslovili jsme kliniku v Brně, protože náhradní maminka je z Moravy, aby to měla co nejblíže. Nabídla se naprosto nezištně, nic za to nechtěla. Dělala to pro nás, protože věděla, že se o to dítě budeme hezky starat.“
Následovalo komplikované dokládání lékařských zpráv, konzultace s právníkem. Náhradní matka musela doložit, že je zdravá, a biologická matka zase musela dokazovat, že sama mít dítě nemůže. Proběhl první přenos embrya, druhý přenos, oba dva neúspěšné. Až třetí transfer byl úspěšný.
„Velká výhoda je, když je to v rodině. Všechny ultrazvukové prohlídky jsme absolvovali společně, mohli jsme i hradit náklady spojené s těhotenstvím. Tím, že zůstala na nemocenské, tak jsme jí mohli dorovnat mzdu. To bylo maximum, co jsme jí podle informace od právničky mohli poskytnout,“ popisuje Ivana.
Společně byli u porodu, který proběhl bez komplikací a přirozenou cestou. Biologická matka mohla hned začít pečovat o své dítě. Několik měsíců následně trvalo, než jí soud dítě skutečně přiznal - náhradní matka a její manžel se ho předtím museli vzdát.
„Určitě by se náhradní mateřství mělo legislativně nějakým způsobem řešit, protože je pravdou, že se s tím i obchoduje. Na facebooku je skupina, kde matky nabízejí dítě. To si myslím, že je naprosto neetické. Navíc v té skupině pozoruji, že si matky nechají zaplatit a potom utečou, takže nakonec ta rodina nemá žádné dítě, nemají peníze a ještě udělali něco protizákonného,“ dodává Ivana.
