Česko 2023. Zdravé děti končí ve speciálních školách a s diagnózou

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Těžko měnit stav, který všem místním vyhovuje. Když romské děti odejdou z běžné základky, uleví se tamnímu řediteli i učitelům. O starost míň. V jejich nové škole pro žáky se zdravotním postižením jsou zase přesvědčení, že u nich je dětem prostě lépe.

No a spokojení jsou i romští rodiče, kteří si přestup velmi často vymodlí, v běžné škole jsou totiž na děti kladeny vysoké nároky. A rodiče nedokážou svým potomkům do takové míry pomoct. Kdo na to ale do budoucna doplatí? Samozřejmě že dítě, které skončí s diagnózou lehkého mentálního postižení, ačkoliv ho brzdí jen sociální znevýhodnění. A taky státní pokladna, které se taková praxe ekonomicky hrubě nevyplácí.

To je ve zkratce systém, který se v Česku dlouhá léta udržuje a potvrzují ho i zjištění z nové analýzy, kterou pro Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) vypracovaly PAQ Research a STEM. Segregační systém, který se v Česku udržuje, i když už v roce 2007 Česko u Evropského soudu pro lidská práva prohrálo s tím, že diskriminuje romské žáky.

„Ukazuje se, jak moc je náhodné, co se děje dětem z pohledu kvality vzdělávání i dalších služeb. Z důvodu decentralizace českého školství zkrátka nefunguje profesionální správa systému,“ vysvětluje spoluautor výzkumu Karel Gargulák z PAQ Research.

Dá se říct, že vzdělávání málokde funguje záměrně diskriminačně. I když i taková místa se najdou. České školství je ale hlavně řízeno naprostým samospádem, takže v některých obcích, jako je například Krnov, Litvínov nebo Kadaň, si dokážou poradit.

V jiných obcích s rozšířenou působností ale děti dopadají hůře, než by podle svého potenciálu měly. A rozhodně nejde jen o Ústecký a Karlovarský region, jak se s oblibou opakuje. Ale do velké míry Plzeňský kraj, obce na Pardubicku nebo v Jihočeském kraji.

„Klíčové je, aby základní školy poskytovaly standardně kvalitní vzdělání a podporovaly všechny speciální potřeby žáků a žaček bez rozdílu. Tedy například tak, že součástí pedagogického týmu by měl být speciální pedagog a školní psycholog. Ať už to budeme nazývat inkluzí, nebo standardem v základním vzdělávání,“ potvrzuje také vládní zmocněnkyně pro záležitosti romské menšiny Lucie Fuková.

Proč se s tím nedaří nic dělat? Zaprvé lokálně jsou většinou všichni spokojení. V obci je tradičně škola pro „lepší“ děti a pak pro ten zbytek, často vlastně pro romské žáky. Ti jsou navíc přeřazování do speciálních tříd, nejčastěji hned během prvních let školní docházky. Jenže pak nemají prakticky ani šanci dosáhnout na střední vzdělání. Jejich uplatnitelnost na trhu práce je tak do budoucna mizivá.

„Automaticky se počítá, že takové dítě ve vzdělávání neuspěje,“ dodává Gargulák. Ani cesta speciálním školstvím nevede žáky častěji ke střednímu vzdělání.

Zadruhé ale trpí společnost. Pokud se většinová část populace s menšinou ve škole skoro nesetká, těžko si mohou do budoucna rozumět. Nebo alespoň proti sobě navzájem nebojovat.

„Vzdělání je jedinou možnou cestou ze sociálního vyloučení. Proto bychom otázce zlepšení vzdělávání menšin měli věnovat skutečnou pozornost, jak na úrovni centrální, tak veřejných zřizovatelů. Problému jsou si na regionální úrovni velmi dobře vědomi, ale ne vždy jsou dost aktivní,“ popisuje Lucie Obrovská, právnička Kanceláře veřejného ochránce práv.

A zatřetí: ekonomicky je to pro státní rozpočet tragédie. Žák, který dokončí alespoň střední školu, odvede za svůj život do veřejných rozpočtů o 2,3 až 2,8 milionu korun více než člověk jen se základním vzděláním. Stát tak i kvůli segregaci romských žáků ročně přichází o 18 miliard korun. To je třeba stejná částka, jakou letos marně hledá v rozpočtu ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS).

V Česku je pro romské žáky rezervovaných stále několik málo škol. Alespoň třetinu romských žáků má 129 škol, přes polovinu 69, a dokonce existuje 31 základek, které jsou v podstatě výhradně romské děti. Naopak je v Česku více než polovina škol, kde na romského žáka vůbec nenarazíte. V čase se situace nelepší, jak ukazuje graf níže.

Samozřejmě v některých školách to jinak nejde. Budova umístěná v lokalitě, kde žije většina Romů, může jen těžko hlásit podprůměrné počty romských žáků. To je jedna část segregace, ta druhá a závažnější ale ukazuje na to, že romští žáci mají jen kvůli svému etniku desetkrát vyšší riziko pro diagnózu lehkého mentálního postižení.

„Řada poradenských zařízení stále ještě zaměňuje nepodnětné prostředí v některých rodinách za mentální postižení. Nevhodná diagnostika může vést k tomu, že si projevy obtížného sociálního zázemí romských dětí mohou poradenská zařízení mylně interpretovat jako mentální postižení. To má zásadní vliv nejen na vzdělávání těchto dětí, ale především na jejich budoucí pracovní uplatnění a celý život,“ varuje Obrovská.

Celkem 11,7 procenta romských žáků má snížené nároky na vzdělávání z důvodu lehkého mentálního postižení (LMP), u ostatních žáků je to jen 1,3 procenta. Speciální třídy jsou pak z 22 procent tvořeny Romy, ačkoliv jsou stabilně v populaci zhruba tři procenta romských žáků.

„Je nutné, aby náhled změnili i romští rodiče. Ale rozumím tomu, proč své děti chtějí do speciálních škol posílat. Zvlášť když vyrůstáte v komunitě, ve které není vzdělávání tolik důležité. Jde o hrozně příjemná místa, ve kterých to funguje trochu jako v soukromých školách – malé třídní kolektivy, mezilidské vztahy stojí na prvním místě. Proč by tak romští rodiče posílali své děti do běžné školy, ve které na ně budou přísní?“ ptá se Karina Hoření ze STEM, která v rámci výzkumu různé školy navštívila.

Dnes to funguje například následovně. Dívka z devátého ročníku s diagnózou LMP patřila ve své třídě k průměru v testování čtenářské gramotnosti. „Je LMP člověk s takovými výsledky?“ ptá se ředitelka, která se na výzkumu anonymně podílela.

„Nikdo mi nevymluví, že LMP je nálepka. Když je to bílé dítě, tak si podle mě sakra rozmýšlejí, jestli mu napsat do papírů LMP, a myslím si, že u těch romských se moc nerozpakují,“ promlouvá další zaměstnankyně školy anonymně v analýze.

Ke zlepšení diagnóz by podle ní přispěl přechod k dražším diagnostickým nástrojům a principům dynamické diagnostiky, které by byly kulturně neutrální. Na to poukazuje také aktuální výzkum.

Poradenská zařízení využívají nejčastěji zastaralé diagnostické nástroje, které nedokážou odhlédnout od sociálního znevýhodnění romského žáka a stále mu přisuzují diagnózu lehkého mentálního postižení. Praxi už dříve kritizoval také veřejný ochránce práv. Podle ombudsmana by mělo MŠMT podpořit poradny finančně i metodicky, aby častěji využívaly moderní diagnostické nástroje.

Ačkoliv v posledních letech vzrostlo využívání diagnostiky speciálních vzdělávacích potřeb z důvodu odlišného kulturního prostředí a jiných životních podmínek, výrazně nepoklesly diagnózy lehkého mentálního postižení. Tahle praxe přetrvává speciálně v místech s vysokým zastoupením romských žáků – v roce 2017 tak skončilo 5,4 procenta vyšetření, o čtyři roky později ještě více, a to sedm procent.

Diagnóza LMP je do velké míry hra, protože vyhovuje jak rodičům, školám, tak i poradenským zařízením. Hoření ale připomíná, že se tak často všechno děje v nejlepším zájmu dítěte. Ale pouze momentálním, z dlouhodobého hlediska na dítě segregace dopadne, protože nezvládne dosáhnout na střední vzdělání.

„Poradna ví, že romské dítě není mentálně postižené, ale potřebuje podpůrná opatření. Pokud mají ale zároveň zkušenost, že v běžné škole je poskytovat i přes doporučení nebudou, jednají v nejlepším zájmu dítěte, když mu doporučí segregovanou školu,“ dodává Hoření. Všichni chtějí pro dítě to nejlepší, jednají v nejlepším zájmu, ale důsledkem je jen a zase segregace.

Ministerstvo školství samozřejmě o dlouhodobých problémech vzdělávání ví. Ostatně zadávalo pro získání dalších informací i aktuální výzkum. Tentokrát má ale připravenou rovnou i sérii opatření, která se zaměřuje na tři základní oblasti: řízení poraden, podporu škol a jejich desegregaci.

Ministerstvo školství se tedy chystá výrazněji sáhnout na poradenská zařízení. Místo rozštěpeného systému řízení jednotlivými zřizovateli hodlá úřad více dohlížet na jejich fungování.

„Připravujeme pracovní verzi dokumentu, který navrhuje konkrétní postup pro zajištění lepšího řízení poradenského systému. Počítáme s několika opatřeními, která směřují ke sjednocení postupů poraden, zpřesnění diagnostiky a také jejich větší kontrole,“ popisuje Michal Černý, ředitel Odboru základního, předškolního a speciálního vzdělávání MŠMT.

Zatím je vše ve fázi příprav a teprve se o návrhu bude diskutovat se všemi, jichž se týká. Nicméně ministerstvo si uvědomuje, že snížení rozdílů v praxi jednotlivých poraden je první krokem k tomu, aby se věci konečně daly do pohybu.

Pokud se nebude tak často romským žákům diagnostikovat lehké mentální postižení, sníží se i jejich podíl v základních školách zřízených podle § 16 odst. 9, školského zákona, tedy v bývalých praktických (a ještě dříve zvláštních) školách. Tato diagnóza je totiž podmínkou, aby se tam romští žáci mohli přesunout.

Druhou velkou částí plánu je finanční i metodická podpora škol, které mají daleko náročnější práci než jiné, a to proto, že jejich žáci jsou častěji sociálně znevýhodnění. Tedy snižování nerovností, které jako prioritní úkol jmenoval při svém nástupu do funkce také nový ministr školství Mikuláš Bek (STAN).

Tohle navíc není žádný plán, ale už běžící projekt. Prvních 256 základních a středních škol podporu dostalo, další vlnu ministerstvo vyhlásilo na konci května. Celkem se v projektu pro 400 škol počítá s dvěma miliardami korun z Národního plánu obnovy, aby měly více prostoru pro náročnou práci a jejich žáci dosáhli do budoucna nejen lepších výsledků, ale také smysluplného uplatnění. A společnost tak z jejich posunu v dospělosti těžila, a ne na ně doplácela.

Například v Ústeckém kraji má na podporu nárok 90 škol. Nejvíc peněz míří na podpůrné profese, tedy asistenty pedagoga nebo speciální a sociální pedagogy. Učitelé si ale také rozšiřují znalosti ve společném vzdělávání nebo školy zřizují snídaňové kluby. Jde o místa, kde se mohou žáci ráno nejen najíst, ale také navázat vztah se spolužáky a školou obecně. Mimo jiné se díky tomuto opatření posiluje jejich docházka.

Ministerstvo školství ale také uvažuje z dlouhodobého hlediska o tom, že by více prostředků směřovalo školám v sociálně náročném území i nadále.

„Nutné je, aby podpora byla individuální, tedy šla za žákem, abychom nekonzervovali situaci na škole, ale naopak motivovali k jejímu řešení. Jednáme tedy o tom, jak bude podpora vypadat po roce 2025,“ říká ředitel Odboru řízení regionálního školství MŠMT Jan Mušuta.

Třetím bodem je pak vymáhání takové podoby školských obvodů, která nebude diskriminační. Dnes to funguje tak, že na základní školy míří všichni žáci podle svého bydliště. Každá škola má určené ulice, jejichž dětským obyvatelům drží ředitelé přednostně místa v lavicích.

Jenže některé obce systém zneužívají a úmyslně překreslují spádové obvody, aby vyhovovaly místní poptávce. Části města, kde právě častěji žije romská menšina, se tak úmyslně zařadí na jednu školu, aby v ostatních základkách bylo jen minimum Romů.

Někde se zase vyčleňují ze spádové oblasti konkrétní čísla popisná, protože jde například o ubytovnu nebo dětský domov. Případně se čachruje s jedním spádovým obvodem pro celé město nebo jeho centrum. Na radnici mají totiž trvalý pobyt častěji zapsaný lidé v bytové nouzi, zatížení exekucemi nebo jinak sociálně znevýhodnění.

Ministerstvo školství podle informací Seznam Zpráv aktuálně jedná s Ministerstvem vnitra, aby vymáhalo nediskriminační podobu spádových obvodů. Ty obce nastavují ve svých vyhláškách, které může vnitro v případě porušení zákona napadat. Jsou k tomu už i judikáty soudů.

Česko už ale kroky nedělá jen pro svou vlastní lepší budoucnost. Země je totiž stále pod zvýšeným mezinárodním dohledem kvůli 15 let starému rozsudku ve známé kauze D. H. a ostatní, který Česku prokázal diskriminaci Romů ve vzdělávání.

Analýzu PAQ Research a STEM proto už na konci května projednalo expertní fórum k výkonu zmíněného rozsudku tvořené zástupci státních orgánů, neziskových organizací a dalších odborníků. Probírala se i konkrétní opatření ve třech zmíněních oblastech – řízení poradenského systému, podpora škol a desegregace včetně úpravy spádových obvodů.

„O plánu opatření bude Česká republika informovat Výbor ministrů Rady Evropy v září, kdy je termín předložení další zprávy o stavu výkonu rozsudku D. H. a ostatní. Věc pak projedná výbor ministrů na prosincovém zasedání ve Štrasburku,“ popisuje Petr Konůpka, zmocněnec vlády pro zastupování České republiky před Evropským soudem pro lidská práva.

Pro Česko jde o velkou mezinárodní blamáž, že ani 15 let nestačilo státním orgánům na to, aby přišly s uspokojivým řešením situace. Nicméně nyní snad už konečně přichází čas, kdy se podaří alespoň zmírnit diskriminaci romských žáků v českém školství.

Nejen osmnáctka romských dětí z Ostravy, která Česko u soudu v roce 2007 porazila, se totiž nápravy nedočkala. Už jsou dávno dospělí, a dokonce jejich děti teď čelí stejným problémům jako oni.

Snad se tedy změny dočkají alespoň jejich vnoučata.