Článek
„Toto rozhodnutí je konečné a není proti němu přístupný žádný opravný prostředek.“ Tak končí dokument, který disidentovi Karlu Soukupovi zajišťuje čerpání průměrného důchodu. Soukup v 80. letech minulého století pod tlakem StB emigroval a později se usadil v Austrálii. Ta ale dvaasedmdesátiletému držiteli Ceny ÚSTR penzi neplatí.
„Pokud je tady situace, kdy Karlu Soukupovi není vyplácen důchod z australské strany, snažíme se zjistit proč a pomoci tomu, aby mu byl ten důchod vyplácen. Do doby, než se toto napraví, mu bude přiznáván důchod ve výši průměrného důchodu tak, jak je postupováno u jiných účastníků třetího odboje,“ uvedl již v pondělí ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL).
Právě s australským důchodem počítá i dnes podepsané rozhodnutí. Podle něj bude Soukupovi chodit stanovený důchod do doby, než dojde k uvolnění výplaty důchodu z australského systému důchodového pojištění. Až k tomu dojde, bude Česká správa sociálního zabezpečení doplácet jen případný kladný rozdíl mezi oběma penzemi.
Jurečky se zastal ústav
Soukupovi podle dokumentu pomohla jeho minulost před rokem 1989, konkrétně jeho aktivity v boji za svobodu a demokracii. Písničkář známý pod přezdívkou Čárlí ale není jediný z disidentů, který problémy s penzí řeší. I proto tak další ze signatářů Charty 77 a někdejší disident Jiří Gruntorád drží hladovku před Úřadem vlády a požaduje Jurečkovu rezignaci.
Například podle ÚSTR ale Jurečka na problému skutečně pracuje. „Mrzí nás ale zároveň, že je odpovědnost přesouvána na současného vicepremiéra a ministra práce a sociálních věcí, který se problematikou dlouhodobě zabývá a skutečně ji řeší,“ stojí v oficiálním vyjádření k narovnání důchodům disidentům.
Jurečka už v pondělí uvedl, že zadal České správě sociálního zabezpečení, „aby znovu prověřila všechny žádosti, které dorazily na Českou správu sociálního zabezpečení, které se týkaly zmírnění tvrdosti zákona u osob, jež byly perzekvovány komunistickým režimem, a abychom znovu posoudili tyto žádosti.“
Důvodem nízkých důchodů pro disidenty bývají například vězení, vynucená emigrace, nebo nemožnost pracovat. Proto nemohli lidé, kteří byli pro tehdejší režim nepohodlní, dostatečně dlouho platit odvody. Pro některé je také problém, že byli donuceni odejít z původní procese k pomocným pracím. V nich vydělávali méně peněz a to se propsalo do nízkých důchodů. Existují sice příplatky pro odbojáře, nicméně ty se nepovedlo získat každému.
