Článek
Jsme na Klinice anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny v Praze, konkrétně na oddělení s názvem RES II. Jde o nejvyšší stupeň intenzivní medicíny.
Oddělení je určeno pro všechny pacienty, ale v současnosti je většina lůžek obsazena pacienty po prodělání covidu. Vzhledem k vysoké specializaci sbírá i kritické pacienty z jiných, méně vybavených nemocnic.
Zprávy o popírání nemoci za zdi nemocnice proniknou, ale na ně tady není čas.
Z velké části věnují péči i pacientům, kteří covidu nevěřili, ale už o tom nemůžou mluvit.
Do úst mají zavedené hadice, kterými jim plicní ventilátor vhání vzduch do plic. Bez něj by se udusili. Jsou v umělém spánku a nevědí o světě.
Hadice pacienty dráždí. Pokud okolnosti nasvědčují tomu, že pacient na ventilaci stráví delší dobu, lékaři se uchylují k dalšímu zákroku.
Pacientům udělají skalpelem díru do krku. Vzniklým otvorem pak zasunou hadice plicního ventilátoru. Zde je vidět polohování pacienta před výkonem tracheotomie.
Než se řízne do krku, místo se musí připravit.
Doktor Marek Flaksa provádí tracheostomii – chirurgický zákrok, kterým prořízne otvor do průdušnice, aby zajistil dýchání přes plicní ventilátor.
Ventilace přes vzniklou tracheostomii umožňuje nižší úroveň sedace. Zákrok jako takový probíhá v plné narkóze, ale po pár dnech již rána nebolí a někteří pacienti již nemusejí být tak hluboce uspaní.
S covidem se pojí mnoho komplikací. Pacienti mají narušenou plicní tkáň a selhává jim dýchání. Mají těžké poruchy srážlivosti krve a život jim ohrožuje vysoké riziko embolie.
Pacienti s covidem víc krvácejí, a tak provedení tracheostomie místo několika desítek minut trvá třeba i hodinu.
Zdravotníci dělají i nyní to samé, co po celý rok. Rozdíl je v tom, že nyní je na ně vyvíjen obrovský tlak. Přibývají téměř výhradně pacienti po covidu, kteří jsou ve velmi špatném stavu.
Ve velmi vážném stavu jsou již i pacienti kolem třiceti let věku.
Lidé si někdy myslí, že poté, co covid odezní a pacienti přestanou být infekční, vstanou z postele a odejdou po svých domů. Realita je ale jiná.
Nemoc zanechává vážné následky na plicní tkáni a pacienti se zatím neobejdou bez podpůrných přístrojů. U některých je prognóza nejistá.
Pejska na posteli zde nechala rodina pro štěstí. Pacientka je narozená v roce 1989.
Přestože s pacientkou pravidelně manipulují nebo jí stelou a upravují peřiny, sestry dbají na to, aby pejska vždy vrátily na své místo.
Zdravotnice na své pacienty mluví a oslovují je jmény. I když je nemocní nemůžou slyšet, tvrdí, že to pomáhá i jim.
Pacienti na přístrojích se musejí v pravidelných intervalech otáčet, aby se předešlo proleženinám.
Lékař provádí bronchoskopii, tedy průzkum vnitřní části dýchacích cest.
Bronchoskop se zasunuje do dýchacích cest pomocí dutiny nosní nebo ústní, případně pomocí tracheostomie.
Zdravotník přiváží mobilní rentgen, kterým se vyšetřují plíce pacientů připojených na přístrojích.
Velká část pacientů na oddělení je napojena na mimotělní okysličování krve. Jde o mimotělní podporu života, pro kterou se vžila anglická zkratka ECMO.
Pacientka má za uchem kanylu s okysličenou krví, která jí do těla vstupuje přes hrdelní žílu.
V poloze na břiše plíce nejlépe regenerují. Ideální by bylo, kdyby tak pacienti mohli ležet pořád, ale hrozí u toho proleženiny obličeje.
Zdravotníci doufají, že příliv pacientů poleví, ale aktuální čísla jim moc optimismu nedávají. Do Vánoc je čekají perné týdny.
