Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Kdyby někdo chtěl napsat text v délce románu, musel by dejme tomu milionkrát uhodit do klávesnice počítače. Pokud by chtěl popsat genetickou informaci vyskytující se uvnitř prakticky každé lidské buňky, bylo by třeba asi šesti miliard úhozů. V jádru většiny lidských buněk se totiž nachází chemická struktura zvaná genom, k jejímuž popisu by bylo nutné napsat text dlouhý asi jako šest tisíc románů.
V tomto předlouhém textu je zakódováno, jací jsme. Je to jakýsi soubor pokynů, jak se má každá konkrétní buňka v našem těle chovat.
Protože příroda není dokonalá, objevují se v těchto superdlouhých textech, tedy v našich genetických informacích, chyby. Někdy může stačit dokonce jen jedna, překlep v jediném písmenku z uvedených miliard, a buňka začne vyrábět zmetky, které mohou postihnout celý organismus a vést k těžké nemoci nebo smrti.
Je to víc než deset let, co se podařilo vyvinout laboratorní nástroj zvaný CRISPR-Cas9, s jehož pomocí je možné chyby v genetické informaci najít a opravit. Nesprávný text se prostě vystřihne a nahradí jiným. Odborně se tomu procesu říká editace genomu. Že se tato technologie považuje za přelomovou, potvrdilo mimo jiné i udělení Nobelovy ceny za její objev.
Mnozí, včetně autora tohoto textu, soudí, že potenciál má tahle technologie tak velký, že během několika budoucích dekád může zcela změnit obraz medicíny, jaký známe dnes. Počet chorob, na které by dříve či později mohla být aplikována, odhadujeme na tisíce. Navíc se dá předpokládat, že na další způsoby využití se časem ještě přijde. Vývoj nových léčebných postupů využívajících tento nástroj bude komplikovaný a závratně drahý. To znamená, že ošetření jednoho pacienta nakonec vyjde na miliony nebo rovnou desítky milionů korun.
Nezasvěcený by mohl namítnout, že ceny půjdou vlivem konkurence postupně dolů. Ale to bude v daném případě pravděpodobně velmi pomalý proces, protože farmaceutické a biotechnologické firmy milují monopolní nebo oligopolní postavení a navíc budou muset pokrýt objektivně vysoké náklady spojené s vývojem a testováním svých novinek.
Podobných fascinujících příkladů, jako je editace genomu, se v moderní medicíně najde víc. A nejdražší léky na trhu dnes stojí pro jednoho pacienta více než sto milionů korun. To je jeden ze silných důvodů, proč by se mělo přestat snít o levném zdravotnictví, které bude kompletně dostupné pro úplně všechny, a přitom bude hrazené z běžného výběru zdravotního pojištění.
Podle sledovatelných trendů půjde medicína úplně jinými směry. Jen v největší české nemocnici se na léčbu méně než jednoho procenta pacientů vydají asi čtyři pětiny všech prostředků na léky. A tato hodnota každým rokem roste. Aby to bylo úplně jasné, zopakuji tento fakt ještě jednou: Za léky na léčbu jednoho procenta pacientů vydáme v některých nemocnicích drtivou většinu prostředků, které máme připraveny na léčbu všech.
O této pasti moderní medicíny se prakticky nemluví a máme k tomu přinejmenším dva dobré důvody. Tím prvním je její etický aspekt. Protože odmítnout hrazení superdrahé léčby ze společných prostředků se u nás považuje za cynismus nejvyššího stupně, pro který má většina společnosti pouze slova opovržení a odsouzení. A z druhé strany samozřejmě působí, a v budoucnosti budou působit ještě více, farmaceutické firmy. Ty se své superdrahé výrobky snaží dostat na trh pomocí lobbistů, mediálního marketingu a smutných příběhů jednotlivých pacientů, nejlépe v dětském věku.
Situace se za stávajících společenských podmínek zdá prakticky neřešitelná. Velice totiž pochybuji, že jak současná, tak i budoucí vlády budou ochotny navyšovat specifické daně k pokrytí zdravotních nákladů tempem, které by odpovídalo růstu těchto nákladů poháněnému rozvojem moderních medicínských technologií.
Stejně nepravděpodobné je, že by se z farmaceutických firem náhle staly neziskové organizace s altruistickým smýšlením.
Logicky z toho vyplývá, že přiškrtit bude třeba buď penězovod směřující k nejmodernější medicíně, anebo ten, který míří k léčebným postupům, jež lze zjednodušeně označit za klasické.
Jinými slovy – je nezbytně nutné vést debatu o tom, jak za standardní zdravotní pojištění zachovat současnou kvalitu i dostupnost zdravotnictví a především jaké nároky můžeme mít v rámci připojištění.
Jedno je totiž jisté: „Medicína levných léků“ nám mizí před očima. Zasvěcení to vědí nebo aspoň tuší už dávno. Jde jen o to, kdy a jak to sdělíme širší české veřejnosti. Ta tomu totiž nebude chtít rozumět.
