Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Když po posledních parlamentních volbách nastoupila pětikoaliční Fialova vláda, mohli se mnozí v českém zdravotnictví zaradovat. Celý náš zdravotnický systém totiž uvázl na mrtvém bodě a pro jeho jednoslovnou charakteristiku by se nejlépe hodil výraz „postsocialistický“.
Uvědomme si, že za posledních deset let jsme zdvojnásobili náklady ve zdravotnictví, přičemž jeho kvalita (velmi obtížně měřitelná) se prakticky nezměnila. Efektivita celého zdravotnictví se snížila a jediné zásadní změny, jichž jsme v posledních dvou dekádách svědky, jsou vyjednávání o platech a mzdách. Všechny ostatní změny jsou kosmetické a zpravidla se jednalo pouze o detaily, které celek jako takový neovlivnily.
Právě proto mohla být očekávání od středopravicové vlády s proreformní rétorikou velká.
Zkusme se podívat na deset zásadních bodů z programového prohlášení vlády a posuďme, do jaké míry je Fialova vláda po dvou a půl letech naplnila.
1. Kvalitní a dostupnou zdravotní péči pro všechny bez regionálních rozdílů považujeme za jeden z pilířů moderního a úspěšného státu.
Regionální rozdíly v kvalitě a dostupnosti jsou v naší zemi, a to navzdory příznivým geografickým podmínkám, obrovské. Pacienti to pociťují v nemožnosti nalézt v pohraničních regionech praktické lékaře, pediatry nebo zubaře. Insideři systému navíc vidí, jak obrovské kvalitativní rozdíly mezi jednotlivými zařízeními existují. Pro vládu je za těchto okolností snad jen dobře, že pacienti-voliči tyto rozdíly nejsou schopni posoudit a nevidí, jak vládnoucí garnitura nadále zvýhodňuje velké fakultní nemocnice pomocí Ministerstvem zdravotnictví řízeného systému úhrad za jednotlivé výkony.
2. Zahájíme diskuzi o potřebě a vhodnosti cenové konkurence zdravotních pojišťoven.
Už samotná opatrná forma zmiňující pouze zahájení diskuze naznačuje, že se autorům tohoto textu do splnění zcela logického bodu, tedy konkurování si jednotlivých subjektů na trhu, nechce. A proto v konkurenci jednotlivých pojišťoven neudělala vláda ani tento první krok.
3. Zavedeme možnost dobrovolného doplňkového připojištění.
Tento úkol považuji za potenciálně nejambicióznější krok, k němuž se česká vláda zavázala. Nejenže ho tato pravicová vláda podle všeho nesplní, ale dnes se k němu ani nehlásí. Pokud by tedy pacient a současně i volič chtěl v českém systému zvolit jinou alternativu, než hledat známé, stále někomu telefonovat a prosit o pomoc, případně si připravovat obálky, pak má jen omezenou šanci dostat od státu službu, kterou si představuje.
Možnost, že si občan bude platit různé pojistné a dostane za něj odstupňovanou péči, tedy neexistuje. Ze strany státu by přitom stačilo definovat, co stát platí a za co ručí, a na tuto situaci by již pojišťovny přirozeně zareagovaly tím, že by vypsaly možnost připojištění a o tuto službu se již postaraly. K tomuto zásadnímu kroku však již tradičně chybí politická odvaha.
4. Podpoříme sdílení informací mezi poskytovateli a pacienty, tedy urychlený rozvoj digitalizace českého zdravotnictví a propojení systémů jednotlivých zdravotnických zařízení.
Základní infrastruktura digitalizace českého zdravotnictví měla být hotova do 1. 1. 2023. Není dodnes. Pokud tedy někteří koaliční politici kritizují ministra Bartoše za jeho nepovedenou digitalizaci stavebního řízení, pak Ministerstvo zdravotnictví je (zatím) ve dvouletém skluzu, a přitom z toho zatím nikdo nevyvodil osobní zodpovědnost.
5. Vytvoříme systém pro uplatňování aktivní lékové politiky, který umožní lépe předcházet nenadálým výpadkům dodávek léků.
Nic necharakterizuje zdravotnictví v tomto volebním období tolik jako výpadky léků. Srovnatelnou situaci pamatuji jen z pozdních devadesátých let minulého století.
6. Prioritou budou i motivační programy pro návrat našich špičkových vědců ze zahraničí.
Neznám žádného lékaře či lékaře-vědce, který by se v posledních třech letech vrátil zpět do vlasti díky jakýmkoliv systémovým opatřením Ministerstva zdravotnictví nebo české vlády. Naopak nám v posledních letech každoročně odchází do zahraničí více než každý čtvrtý absolvent české lékařské fakulty. I s vědomím toho, že někteří z nich jsou cizinci, představuje tato skutečnost zásadní odliv mozků z naší země, označovaný termínem „brain drain“.
7. Vytvoříme prostředí podporující zdravý životní styl a návrh realizace se zapojením všech relevantních složek společnosti, zejména pojišťoven, škol, zaměstnavatelů a neziskového nevládního sektoru.
Zdravý životní styl je předpokladem dlouhého života a dlouhého života ve zdraví. V obou těchto parametrech zaostáváme výrazně za zeměmi západní Evropy. Kromě detailů se v posledních letech nestalo v této problematice vůbec nic.
8. Budeme reformovat primární péči a posilovat primární a sekundární prevenci nemocí a zlepšovat zdravotní a pohybovou gramotnost s cílem zvýšit odpovědnost občanů za vlastní zdraví.
Prevence a reforma primární péče jsou skutečnými klíči k lepšímu zdravotnímu stavu populace a dostupnějšímu zdravotnictví pro všechny občany. V současné době se postavení praktického nebo dětského lékaře nijak nezměnilo a žádné vládní programy ovlivňující zdravotní a pohybovou gramotnost celé populace (neberu v úvahu lokální a jednorázové akce) mi nejsou známy.
9. Zaměříme se na finanční motivaci zdravotních pojišťoven, poskytovatelů zdravotních služeb a pacientů v oblasti prevence.
Tato diskuze vedena byla, a žádné praktické výstupy kromě plánování zcela nevýznamných bonusů pro ty, kteří budou chodit na preventivní prohlídky, zatím veřejnosti představeny nebyly. Navíc musíme brát v úvahu dva fakty: Prevence má dlouhodobé zdravotní dopady, které se budou měřit v desítkách let, a prevence samotná nijak neovlivní (ne)efektivnost českého zdravotnictví.
10. Učiníme kroky ke zvýšení transparentnosti, zejména k dalšímu rozvoji systematického měření kvality poskytovaných služeb ze strany Kanceláře zdravotních pojišťoven i dalších subjektů.
Je otázkou, co znamená vyjádření „kroky ke zvýšení transparentnosti“. V současné době neznají výsledky konkrétních chirurgů v konkrétní nemocnici ani jejich nejbližší kolegové, natož aby je znal lékař, jenž jim pacienta odesílá, nebo dokonce praktický lékař. Pacient si nikde nemůže najít, jaké výsledky nemocnice s určitou nemocí má. V Německu letos ministerstvo vydalo atlas nemocnic, kde pacient může najít aspoň počty pacientů, jež daná nemocnice s danou diagnózou léčila. Tento atlas vychází z medicínské zkušenosti ukazující, že čím větší počet léčených pacientů, tím zpravidla vyšší kvalita léčby. Částečná data může zájemce nalézt na webu Kanceláře zdravotních pojišťoven, to však s aktivitami české vlády nijak nesouvisí.
Pokud tedy bylo vládní prohlášení z počátku roku 2022 jakýmsi závazkem občanům, pak je evidentní, že v oblasti zdravotnictví dodržen nebyl, a to dokonce ani částečně.
