Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Shrňme si v několika větách události kolem ministra školství Mikuláše Beka. Prý jel domů a v zácpě na dálnici využil modrý majáček a uličku pro záchranáře. Prý toho navíc ani moc nenapracuje a do Senátu z nedostatku času také moc nechodí, i když náhrady pro své spolupracovníky čerpá. Ostatně, stejně jako vysoký státní příspěvek na pražský byt. Když se to tak všechno shrne, působí prý ten člověk jako klasický papaláš, jenž se svým chováním zcela vzdálil normálním občanům.
Několik komentátorů jeho případ v médiích podrobně popsalo a odsoudilo, pár jeho kolegů se vyjádřilo způsobem, aby si nenahněvali ani voliče, ani pana ministra. Vždyť co si budeme povídat, podobných případů bylo za předchozích vlád nepočítaně a cosi mi říká, že stejné to bude i u těch budoucích.
Proč je tedy v titulku použit tak razantní výraz jako papalášská demokracie? Protože ministr Bek a vše, co se nyní kolem něj děje, je podle mého názoru pouhá vějička pro čtenáře, která bude brzy zapomenuta. Nic se nestane, ministr se nakonec zřejmě ani neomluví. Vždyť žádný zákon neporušil, tak o co jde?
A teď se zkusme aspoň na chvíli zabývat skutečnostmi, které mají mnohem menší mediální pokrytí, ale o to více mohou naši společnost mrzet.
Ředitel Všeobecné zdravotní pojišťovny, což je možná nejmocnější muž českého zdravotnictví držící prst na 300 miliardách korun, by měl projít výběrovým řízením. Politické strany se zatím dohadují, zda mu mandát prodlouží bez soutěže, anebo se soutěží, do níž se však nemůže přihlásit jen tak někdo, ale pouze ten, jehož nominují politické strany.
Jinými slovy: Všeobecná zdravotní pojišťovna, ovládaná ze sta procent politiky, nám říká, že pouze tito vyvolení vědí, kdo se v naší zemi může, lépe řečeno smí přihlásit do jistého výběrového řízení. Oni, tedy zástupci politických stran a Ministerstva zdravotnictví, stojí nad rozumem nás ostatních a je jim naprosto jasné, kdo je ten pravý.
Mimochodem stávajícím ředitelem je ten muž, který vytáhl z bryndy předsedu vlády, když před půl rokem „našel“ ve „svém“ rozpočtu miliardy pro zvýšení platů zdravotníků. Zcela v rozporu se smyslem pojišťovny (zamysleme se, prosím, nad smyslem slova pojišťovna) vytáhl ze svých fondů tři miliardy a nechal je nemocnicím rozdat na platy nemocničních zdravotníků. Bylo by zajímavé vědět, kolik procent pojištěnců by souhlasilo, aby jejich peníze na jejich péči šly komusi na přilepšení k platu.
Ale zpátky k výběrovému řízení na ředitelské místo. Ne že bych přehnaně důvěřoval objektivitě státem organizovaných konkurzů. Ale že se do nějaké soutěže nemůžete bez politické podpory ani přihlásit, to je podle mě to pravé papalášství. Zde platí jasné, i když nenápadné, rozdělení na občany první a druhé kategorie.
Podobně je tomu ve státních nemocnicích. Výraz „kulich“ kdysi ředitel jedné z nich proslavil, když svým podřízeným přikazoval, aby jím označené pacienty nenechali nikdy čekat, protože je to pro něj osobně důležité. Byl při tom natočen a záznam byl na internetu zveřejněn. Řekli byste, že měl velký problém? Ne, nikdy se mu nic nestalo. Nebylo to totiž nic jiného než pouhé potvrzení existujícího systému.
Až si tedy budeme chtít s kolegy v práci, se známými v hospodě nebo třeba s přáteli po sportu zanadávat jako kdysi za socialismu, může nám k tomu dobře posloužit příklad ministra Beka, jenž byl při celkem banálním projevu papalášství přistižen. Až to však budeme myslet vážně, pak bychom se měli začít bránit proti mnohem horším, o to však méně viditelným akcím české politické scény.
A dvě zásadní věty na závěr. Pokud se politici takzvaných demokratických stran čas od času diví, kde se vzala radikalizace společnosti a jak může neviditelná strana bez programu během tří měsíců uspět v evropských volbách, nechť si vzpomenou na své bezuzdné chování. To papalášství některých jejich členů a jimi vytvořený klientelistický systém nesou zásadní část viny.
