Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Začnu příkladem. Před sedmi lety jsem na palubě letadla nad Indickým oceánem diagnostikoval u cestující s poruchou vědomí hypoglykemii (nízkou hladinu cukru) a trochu cukru jí podal. U diabetiků to funguje jako zázrak. Žena se během minuty probrala a všichni kolem ní jsme byli nadšeni. Abyste si ale nepředstavovali nějakou hollywoodskou scénu – během minuty za mnou přišla letuška a do ruky mi dala šestistránkový formulář. Prý ho mám vyplnit, a to včetně čísla mého lékařského diplomu. Číslo si přirozeně nepamatuji a celé jsem to odmítl. Ano, tenkrát takové věci ještě odmítnout šly. Když na to dnes vzpomínám, myslím, že to byl dobrý symbol doby, která pak následovala.
V českých nemocnicích se situace v posledních 30 letech změnila tak, že pacient nejprve musí podepsat kupu papírů zvaných informované souhlasy a teprve poté se ho můžete ujmout. V 90. letech jsem tento postup vídal ve Spojených státech a naivně jsem se tehdy domníval, že nic podobného se nám v Evropě stát nemůže. Stalo. Takových formulářů je na jednoho pacienta připraveno dnes třeba 20.
Ale to pořád není nic proti tomu, kdybyste chtěli uspořádat mezinárodní kurz pro lékaře. Na každou přihlášku (byl to pokaždé štos papírů) jsem jako organizátor musel přidat 32 podpisů. A to ještě každý z frekventantů kurzu musel kopií diplomu dokazovat, že je lékař. Nakonec nám vedení nemocnice doporučilo, abychom podobné kurzy nedělali, protože jsou spojeny s příliš velkou byrokratickou zátěží.
A pokud by se vám zdálo, že píšu pouze o zdravotnictví, tak moje manželka právě Českému statistickému úřadu hlásila, jaké stromy rostou v sadu její firmy. Hezky každý strom zvlášť.
To byly pohledy do minulosti. Budoucnost je v tomto ohledu však ještě zajímavější. Stát mne právě cestou datové schránky požádal, abych mu (samozřejmě vyplněním správného formuláře) poprvé nahlásil i to, co nemám. Pokud tedy doma nemáte rádio nebo jeho ekvivalent, budete to muset státu nahlásit. Jsem zvědavý, o čem, co nevlastníme, budeme státu referovat příště.
Ale nemusíme se prý bát, Evropská unie jmenovala nového komisaře, který bude zodpovědný za celoevropské omezení byrokracie. Co přesně bude dělat a jak toho dosáhne, se teprve uvidí. Tento úkol připadl Maroši Šefčovičovi. Není to nic, co by mu měl někdo závidět, protože má na starosti „interinstitucionální vztahy a transparentnost“. Ano, úředník, který bude zodpovědný za omezení byrokracie. Zní to skoro jako protimluv.
A teď vážně. Ve zprávě pro Evropskou komisi Mario Draghi upozorňuje, že byrokracie je jednou z největších překážek pro inovace a ekonomický rozvoj v Evropě. Administrativní zátěž brzdí investice a schopnost EU reagovat na nové výzvy. Draghi nepřekvapivě konstatuje, že bez omezení byrokracie zůstane Evropa pozadu za dalšími světovými ekonomikami. A protože se v tomto případě nejedná o nějaké občanské nebo pouhé publicistické nářky, ale tvrzení zkušeného ekonoma a politika, měla by být jeho zpráva brána aspoň trochu vážně.
Česká koaliční vláda nemá příliš dobré voličské preference ani vyhlídky na příští rok. Pokud by se chtěla pokusit o jakousi rychlou změnu a ráda by občany přesvědčila, že není odtržena od jejich každodenních starostí, mohla by začít právě u debyrokratizace našeho života. Žádný takový pokus jsem doposud nezachytil a tolik diskutovaná digitalizace se jí zatím buď příliš nedaří, nebo dokonce ani nezačala. Proto by využití umělé inteligence a rychlé odlehčení byrokratické zátěže ve všech segmentech našeho života mohly být určitým začátkem budování případné důvěry budoucích voličů.
Jen ať prosím neposílá formuláře s dotazy, jak by si to lidé vlastně představovali.
