Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Před deseti lety vznikla mapa londýnského metra, která ukazovala, jaká je očekávaná délka života obyvatel v okolí jednotlivých stanic. Výsledky byly šokující – a ten výraz se zde opravdu hodí. Rozdíl osmi stanic mezi samotným centrem, tedy stanicí Oxford Circus a východněji položenou Mile End, činil celých 18 let ve prospěch centra!
Nejpravděpodobnějším vysvětlením tohoto jevu je socioekonomický status obyvatel jednotlivých londýnských částí. Klíčové jsou tedy rozdíly v tom, jaké mají lidé vzdělání, povolání, příjem, majetek, životosprávu. Nebo jak kvalitní zdravotní službu mohou využívat.
Samotná existence zdravotních důsledků socioekonomické nerovnosti není ničím překvapivým a k podobným výsledkům došly mnohé studie. V nějaké formě navíc tyto důsledky existují, snad co je člověk plus minus člověkem, tedy stovky tisíc let.
Překvapivé ale je, jak velké rozdíly byly nalezeny uvnitř jedné z hlavních světových metropolí a centra globálního obchodu. Jakkoli si totiž někteří lidé zjednodušeně myslí, že si můžeme nechat vyšetřit svůj genom a v něm najít klíč k případné dlouhověkosti, pravda je taková, že téměř polovina z nás stejně dříve či později zemře na kardiovaskulární choroby. A jejich hlavní rizikové faktory známe po desetiletí a máme je víceméně ve svých rukou.
Jsou mnohem více dány aktivním či pasivním přístupem k životu a z toho plynoucí životosprávou než tím, co je napsáno v našem genetickém kódu. Proto stačí nekouřit, nebýt obézní, denně vykonávat půl hodiny nějaký pohyb, jíst zdravé jídlo a nepít příliš mnoho alkoholu. A vlastně ještě něco – pokud trpíme vyšším tlakem, cukrovkou nebo vysokou hladinu cholesterolu, tak se adekvátně léčit. Pravidla jsou to vlastně jednoduchá. Jediné, co vyžadují, je aktivní způsob péče o sebe sama.
Svět, který podle ekonomických žebříčků zpravidla nazýváme rozvinutý, to pochopil a úmrtnost na onemocnění srdce a cév v něm v posledních desetiletích klesala. Přesně opačně se chovají státy chudší. Tam si teprve rostoucí přístup ke všem příjemným neřestem vybírá svou daň. Ostatně kdo by odolal takovým lákadlům, jako je cigareta a k tomu řádně osolené smažené hranolky, hamburger a ještě třeba hustý jahodový koktejl. Se zeleninovým salátem a vařenou rybou to raději ani neporovnávejte. Aby tomu člověk odolal, potřebuje kromě vůle i silné povědomí o zdravotních důsledcích takové životosprávy. A taky trochu přemáhání.
Vstupem umělé inteligence do našich životů se během několika málo let svět zásadně změní. Pokud si s čímkoli nebudeme vědět rady, jednoduše se zeptáme svého mobilu nebo počítače a on už nám řekne, co máme dělat. Ačkoli to pro lidstvo jako celek bude znamenat obrovský pokrok, pro jistou část společnosti to může být cesta k další specifické závislosti, tentokrát na „chytré krabičce“. A protože je neefektivní, aby člověk vykonával práci, kterou stroje umí lépe, spousta lidí v této nové době přijde o zaměstnání. Soudím, že to pro mnohé z nás bude znamenat nebezpečí výrazného propadu směrem k pasivitě.
O těchto výzvách víme naštěstí už dnes. Do jisté míry jim můžeme bránit větší vzdělaností, důrazem na kritické myšlení a přijetím obecného principu, že i přes nezbytnou pomoc státu v těžkých okamžicích života odpovídá každý sám za sebe. Pokud by se nám to nepovedlo, budou se socioekonomické nůžky mezi obyvateli v okolí různých stanic metra všech světových velkoměst dál rozevírat. A to by nebylo dobré vůbec pro nikoho.
