Článek
Zná to prakticky každý. Když udeří nemoc nebo dojde k úrazu a z člověka se stane pacient, pak jde veškerá legrace stranou. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že pokud toho o podobné situaci dost víte, dokážete si také představit spoustu hororových scénářů. A samozřejmě vás začnou svírat obavy. Čím těžší výkon vás totiž čeká, tím větší rozdíly zpravidla existují v jeho výsledcích.
Úplně nejhorší to je, pokud se podobných operací dělají v Česku třeba jen desítky ročně. Pak mohou být rozdíly v pravděpodobnosti velkých komplikací až stonásobné. Například jednu z náročných operací srdce provádí některá z nejlepších světových pracovišť s úmrtností v řádu jednotek promile (jeden z tisíce). Ale jiná v řádu jednotek procent (jeden ze sta). A ta nejhorší s pravděpodobností více než deset procent (méně než jeden z deseti). A to už jsou rozdíly, které by zodpovědný pacient měl brát v úvahu.
Když to ale zodpovědný pacient zkusí, ihned zjistí, že optimální oddělení nebo nemocnici není v českém systému podle čeho hledat. Jednotlivá pracoviště o sobě vydávají maximálně marketingově laděné zprávy, z nichž je opravdu těžké vyčíst, zda se jedná o instituci výbornou, průměrnou nebo dokonce slabou. Přesto je na konkrétním pacientovi, aby se zorientoval a nejlepší místo ke své léčbě pro sebe našel. Jednu výhodu totiž náš zdravotní systém má – můžete se nechat léčit, kde chcete, a zpravidla za to nic neplatíte. Dokonce si můžete nechat posoudit svůj stav i dalším odborníkem (second opinion) a také za to nebudete nic platit. Zrovna toto není ve světě úplně obvyklé.
A jak tedy na to, když výsledky jednotlivých pracovišť, natož lékařů neznáte?
Přečtěte si poslední newsletter Vizita
Zaprvé, držte se známé lékařské poučky říkající, že počet výkonů s sebou většinou táhne i jejich kvalitu. Tato poučka byla potvrzena velkým množstvím studií a týká se jak jednotlivých institucí, tak i jednotlivců. Lékaře se před případnou operací vždy můžete zeptat, kolik podobných výkonů za sebou má a jaké měl výsledky. Uznávám, může to být společensky trochu ožehavé. Ale když jde o zdraví, neměl by člověk váhat.
Zadruhé, Malcolm Gladwell kdysi napsal, že mistrem v jakémkoli oboru se člověk stává, když v něm má odpracováno aspoň deset tisíc hodin nebo deset let. Bez jakéhokoli teoretizování mohu potvrdit, že toto pravidlo zvláště pro operační obory platí. Sám bych se tedy mladým kolegům v roli prvních operatérů raději vyhnul, nechť mi to, prosím, odpustí.
Zatřetí, tituly nic neznamenají. Respektive zpravidla znamenají to, že daný lékař je cílevědomý, ambiciózní a ve své kariéře se věnoval výzkumu a navrch i výuce mediků. Většinou tedy platí, že takový operatér je přinejmenším sečtělý a zkušený. O šikovnosti nebo počtech či kvalitě provedených výkonů to však neříká nic.
Začtvrté, lékař na vás musí mít čas. Je příjemné, pokud si s vámi sedne, vše vám vysvětlí a před výkonem vás tím přinejmenším uklidní. Mnohem důležitější však je, aby se nad vámi, pacientem, aspoň na pomyslnou „minutu“ zamyslel. Pokud vám takto věnuje svůj čas, je to první známka toho, že jste s ním na dobré cestě.
Zapáté, aby se dosahovalo co nejlepších výsledků, tak se veškerá složitá a finančně náročná léčba centralizuje. Myslím, že je principiálně jedno, zda se nachází v rukou soukromníků nebo státu, mnohem důležitější je, aby se dělala zodpovědně a co nejlépe. Proto buďte zodpovědní rovněž sami k sobě a najděte si toho nejlepšího lékaře, kterého můžete. I když to nemusí být vůbec jednoduché, stojí to opravdu za to.
