Článek
Je polovina července a americké městečko Jackson, jež je vstupní branou do národních parků Grand Teton a Yellowstone, spalují teploty nad 30 stupňů. Řekli byste, že to není nic divného, jenže nadmořská výška je tu skoro 2000 metrů. Pokud jsou teploty ve velehorách takto vysoké, pak už je s počasím něco opravdu v nepořádku, potvrzují místní.
V nedaleké Kanadě je velké sucho a už několik měsíců hoří lesy. Ani v Evropě to není o moc lepší – teploty překonávají třicítku a leckde padají rekordy s čísly začínajícími čtyřkou. Všichni už víme, proč tomu tak je. Prožíváme globální změnu klimatu. A oteplování, které bude pokračovat po celé 21. století, změní život každého obyvatele planety.
Mluví a píše se o tom dlouho, desítky let. Tématu se kdysi chopili i čeští politici a kromě primárního popření lidského podílu na klimatické změně dodali celému čistě odbornému problému ideologický punc. Bohužel. Považuji to za jeden z největších hříchů (a hloupostí) české polistopadové politiky.
A tak ten, kdo je proponentem čisté energie, elektromobility anebo alternativních zdrojů energie, není posuzován čistě věcně, ale přinejmenším částečně stále ještě ideologicky. V tomto ohledu nás čeká dlouhá cesta od předsudků a teoretických diskuzí s ideologickým zabarvením k věcným řešením reálných problémů. Obávám se, že nám to bude trvat léta.
Celá věc má ale mnoho dalších, konkrétních a viditelných rozměrů.
Pokud byste někdy za letních třicítek navštívili své blízké v nemocnici a náhodou je nalezli na lůžku u okna směřujícího na jih, měli byste se začít obávat. Sálající slunce, absence klimatizace a pacientská imobilita vytvářejí potenciálně smrtelnou kombinaci.
Když se náhodou jedná o státní nemocnici rekonstruující za plného provozu svou fasádu, zvýší neprůhledné folie na oknech teplotu o několik dalších stupňů. A k tomu připočtěte nemožnost otevřít okno v případě různých nemocničních zápachů a aspoň občas normálně vyvětrat. Taková situace je zcela reálná a pacient, který se v ní nachází, nemá žádnou šanci se bránit. V systému státního zdravotnictví je tím, kdo se musí přizpůsobit, on. Naopak to bohužel nefunguje.
Na klimatické změny začíná česká společnost snad konečně pomalu věřit. Ke konsensu, jak jim čelit, jsme však ještě nedošli. Nicméně začít můžeme od zdánlivých maličkostí, které mohou zachraňovat životy. Nedovolme, aby v letních vedrech byli pacienti v nemocnicích vystaveni podmínkám, které by obtížně zvládal i zdravý člověk. Staří a nemocní lidé jsou na přehřátí a dehydrataci nesmírně citliví. Od mediálních proklamací o klimatických změnách bychom se tím konečně posunuli o kousek dál.
