Článek
Naštěstí si v naší zemi může každý studovat, co chce. Samozřejmě, v úvahu musíme brát specifický talent, jehož nedostatek většině z nás nedovoluje zajímat se například o školy uměleckého typu nebo matematiku.
Ale třeba ke studiu medicíny (a podobně i ke spoustě dalších oborů) nic zvláštního nepotřebujete. Jde především o píli a čas, který je člověk ochoten věnovat nabiflování se tisícovek jednotlivých informací. Pokud má tedy „zadek ze železa“ a dostatečně dobrou paměť, má aspoň částečně vyhráno.
Takto naznačená svoboda rozhodování u nás neplatila vždy a má své specifické konsekvence. Ve Spojených státech, kde je svobodná volba jedním z dlouhodobých pilířů celé společnosti, lze velmi dobře vysledovat, jaké školy i jednotlivé obory sklízejí společenská ocenění ve formě větších výdělků. Jednoduše platí, že absolventi prestižních univerzit nebo státem preferovaných oborů nastupují za průměrné roční platy přesahující sto tisíc dolarů. U malých vysokých škol nebo oborů, které není tak těžké vystudovat, může být nástupní plat třeba třikrát menší.
A právě v tom tkví svoboda volby. Každý předem ví, do čeho jde.
Mnozí by nyní mohli argumentovat materiálním zaměřením Ameriky, kterou bychom si právě pro její tradiční vzývání zisku neměli brát za vzor. Podobně bychom mohli odsoudit i její zaměření na takzvané STEM obory (Science – přírodní vědy, Technology – technologie, Engineering – inženýrství, Mathematics – matematika), které opět prvoplánově slouží především podnikatelskému sektoru. Navíc platí, že kdo je studuje, ten má šanci na větší uplatnění, než je tomu u oborů zbývajících.
I proto je však svým způsobem obdivuhodné, že se dnes někdo rozhodne studovat některé z humanitních věd, jejichž společenské ocenění zdaleka tak velké není. A dokonce mne napadá kacířská myšlenka, že s vývojem umělé inteligence bude možná ještě menší.
Ale samozřejmě, kdo ví, jak bude vypadat svět za několik desetiletí? Možná to bude přesně naopak. Nicméně obvyklým evropským údělem posledních dekád je sledování společenských trendů vzniklých na druhém břehu Atlantiku a ten ukazuje na preferenci výše zmíněných „stemových“ oborů.
Jsem přesvědčen, že technologie obecně a především umělá inteligence v relativně krátké době zcela změní svět, jak ho v roce 2023 známe. Stačí sledovat, co se v posledním čtvrtroce děje v souvislosti s asistentem umělé inteligence ChatGPT od firmy OpenAI. Co se ještě loni mohlo zdát nemožné, je dnes realitou.
Během několika měsíců či maximálně let se na expertní názor v prakticky kterémkoliv oboru nebudeme ptát lidských odborníků, ale cestou internetu umělé inteligence. To ona bude největším a především nejdostupnějším expertem. Budoucnost je v tomto ohledu sice neodhadnutelná, ale za optimální přípravu na svět přinejmenším částečně řízený umělou inteligencí považuji strukturu vzdělání založenou na hlubokém porozumění technologických trendů s kořeny pronikajícími do historického vývoje našeho světa včetně jeho kultury a filozofie. Na velkých životních křižovatkách budeme potřebovat právě znalosti společenských věd.
Pomyslná válka mezi vzájemně si konkurujícími obory ve snaze o přilákání nejlepších studentů je tedy zřejmě rozhodnuta. Svět určovaný technologiemi, umělou inteligencí a biologickou revolucí poháněnou pokroky v genetice bude muset ve velkém vychovávat své protagonisty.
Už dnes tam poptávka převyšuje nabídku. V principu to však rozhodně neznamená, že absolventy humanitních oborů nepotřebujeme. Budoucí vítěz na trhu práce by měl aspoň částečně ovládat obojí.
