Hlavní obsah

Diagnóza: Hádanka o nefunkčním letišti

Josef Veselka
Profesor medicíny, kardiolog
Foto: David Neff, Seznam Zprávy

Přílet na pražské letiště může v některých návštěvnících vyvolat hodně hořký první dojem. (Ilustrační foto)

Složitá cesta do centra, výpadky systémů i hrozivé nakládání se zavazadly. Zní to jako letiště v rozvojové zemi? Ale kdeže, hádejte znovu a tentokrát zkuste svůj tip mířit někam do srdce Evropy.

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Zkuste hádat, kde se to stalo. O půlnoci vyjdete z letiště a pokusíte se dopravit do centra města. Rychle zjistíte, že žádné taxíky nejsou k dispozici. Budete se muset spokojit s městskou hromadnou dopravou.

Možná byste čekali, že na místě bude stanice vlaku nebo nějakého typu nadzemky, místo toho si však najdete tradiční autobusový ostrůvek, kde čekáním na odvoz strávíte několik desítek minut.

Pokud byste na taxíka narazili, pak by se jednalo o nízkonákladovou službu, pro kterou je nutné mít staženou v telefonu aplikaci. Pokud ji nemáte, vykáže vás taxikář zpátky do letištní budovy, kde prý si najdete jinou možnost k zaplacení.

To však zdaleka není všechno. To místo se neblaze proslavilo i svým zacházením se zavazadly. Některá z nich cestují za svými majiteli se zpožděním několika dní, jiná se z letadla vykládají mnoho hodin. A k dokonalému popisu tohoto již proslaveného letiště stačí dodat výpadky vnitřního elektronického systému nebo stávkovou pohotovost některých zaměstnanců. Ne, pokračovat dál už nemá smysl. Bylo by to příliš negativních zpráv najednou.

Pokud by mi někdo položil otázku, kde toto letiště najdu, pak prvním logickým krokem vedoucím k potenciálně správné odpovědi by mohla být úvaha, že se nejedná o zemi rozvinutou, ale rozvojovou. A už v tomto prvním kroku, jak poučený čtenář jistě ví, bych se mýlil.

Jedná se totiž o Letiště Václava Havla v Praze a zde uvedený výčet jeho přešlapů byl učiněn nikoliv na základě pečlivé rešerše, ale vlastní zkušenosti. To sice může znamenat jistou nevyváženost, ale o to autentičtější prožitky jsou.

Podobné zkušenosti jsou v kontextu výletu managementu Českých drah na mistrovství Evropy ve fotbale, uzavírání poboček České pošty, která doručuje pomaleji, než tomu bylo před desítkami let, nebo věčného přestavování státních nemocnic, aby po pětatřiceti letech vypadaly hůře než za dob socialismu, již zcela tradiční a patří k českým státním podnikům. I dobří manažeři přicházející do tohoto prostředí totiž náhle onemocní zvláštní infekční chorobou, jež jim zatemňuje smysly a vede je od rozhodnutí logických k těm nelogickým.

Pokud tedy nějaký cizinec přiletí do České republiky a předem zná některé naše slavné sportovkyně nebo sportovce, ví, že odsud pocházejí auta značky Škoda, anebo znají naše hudební skladatele, neměli bychom ho nechat si udělat tak negativní první dojem, jak se o to v poslední době snaží Letiště Václava Havla.

Reputační poškození naší země může být mnohem větší, než je na první pohled zjevné. A následná náprava může být velmi zapeklitá, a někdy dokonce nemožná.

Každý zkušený manažer ví, že v praxi se může stát prakticky cokoliv a občas se nehody a kalamity bohužel kumulují. Rovněž však platí, že stát by neměl nečinně přihlížet systematickému zhoršování reputace naší země a měl by se při dosažení určité úrovně nefunkčnosti některého ze svých podniků odhodlat k razantním opatřením. Zrovna v případě Letiště Václava Havla se to již měsíce přímo nabízí.

Doporučované