Článek
Pokud si člověk čte o českém zdravotnictví, mohl by jednoduše dojít k závěru, že celý systém slouží jen k tomu, aby si někteří lidé vydělali.
Nejvíce se píše o zdravotnících, jejichž nátlakové akce se pravidelně a jen s nepatrnými obměnami opakují. Různé skupiny obvykle hrozí stávkou a kromě většího výdělku zmiňují i organizaci českého zdravotního systému. Jakmile je zdravotníkům finančně vyhověno, přestává se o systémových změnách mluvit. Samozřejmě že jen dočasně. Tedy do příští nátlakové akce.
Pak jsou tady podnikatelé ve zdravotnictví, kteří na veřejnosti málokdy vystupují přímo, a pokud, tak většinou v tom smyslu, že ukazují nějaké nové oddělení či pavilon, který ve své nemocnici postavili. Tito lidé dobře vědí, že veřejně kritizovat současný systém se jim nevyplatí, protože by se stali příštími cíli pro skupiny ovládající nyní více než 500 miliard korun v rozpočtu českého zdravotnictví. Veřejnost o nich proto prakticky neví a za dané situace je to docela pochopitelné.
Zapomínat nesmíme ani na nejrůznější akademiky dávající na odiv své úspěchy. Dozvíme se, jak kdosi někoho operoval, nebo jak někdo obdržel cenu za vědeckou činnost. Ten, kdo aspoň trochu vidí do dané problematiky, bývá při bližším ohledání terénu zklamán. Stačí se podívat na vědeckou výkonnost oceněných, na srovnání s úrovní vědecké práce publikované v nejlepších světových časopisech, a nadšení spontánně vyprchá. Nejsme špatní, ale to, co se veřejnosti ukazuje, jen zcela výjimečně patří do první světové ligy.
Mocensky nejvýznamnější lidi v systému však skoro jistě znát nebudete, protože jsou na veřejnosti prakticky neviditelní. Jsou to především lidé zastupující aktuální politickou moc ve vedení Všeobecné zdravotní pojišťovny, která má roční rozpočet přes 300 miliard korun. Jen pro představu, je to asi dvojnásobek rozpočtu Ministerstva obrany.
A někde zcela na konci je pacient, o jehož existenci se dozvídáme nejčastěji díky superdrahým lékům, a tedy v podstatě farmaceutickým firmám stojícím v pozadí podobných, na první pohled srdcervoucích osudů. Jen tak se může stát, že lék pro jednoho pacienta stojí desítky milionů korun a společnost je ochotna se na něj skládat.
Tím vším je čtenář médií pravidelně zásobován. Nikoliv však problémy těch pacientů, kteří nepotřebují léky za miliony nebo výjimečnou operaci. Chtějí jen neprosedět příliš dlouhou dobu v čekárnách, mít péči časově i místně dostupnou, cítit se v systému bezpečně, orientovat se v něm a mít jistotu, že si superdrahou léčbu nebudou muset jednou sami platit. Mimochodem, více než polovina z nás si v posledních třech letech již stejně doplácela na cosi, co mělo být kryto ze zdravotního pojištění.
A ještě jednu, naprosto typickou charakteristiku současného systému lze nalézt. Ústavně máme nárok na ochranu zdraví a také bezplatnou zdravotní péči, ale výčet toho, na co má každý pacient reálný nárok, nikde nenajdeme. Teoreticky se tak v naší zdravotní pojistce skrývá mnohé, prakticky však nevíme co. Tím se zdravotní pojištění naprosto odlišuje od všech dalších pojistek, které si lidé platí.
Zkusme si položit pár otázek. Jste si jisti, zda máte nárok na akutní vyšetření u praktického lékaře? Můžete přijít na vyšetření odpoledne po pracovní době? Máte nárok ležet při hospitalizaci na pokoji bez umírajícího na vedlejším lůžku? Můžete být operováni někým, kdo tuto operaci dělal aspoň stokrát? Chcete si ho sami vybrat? Anebo si položme ještě jednodušší otázku. Jste si pomocí své zdravotní pojišťovny schopni zajistit praktického lékaře pro sebe a pediatra pro své dítě?
Podobných dotazů, na něž pacienti nedostávají odpověď, lze vymyslet stovky. Vycházejí ze zcela praktických starostí, úzkostí a nejistot. Dobrý zdravotní systém by aspoň některé z nich měl umět rozptýlit. Samozřejmě, úplně se to nepodaří nikdy.
Proto se mi zdá, že v příštím volebním období by se už pacienti neměli nechat jen tak odbýt a politici by měli přijít s jasnou představou, co pro nemocné konečně opravdu udělají. V opačném případě směřujeme do systému, v němž se proklamovaná teorie a praxe budou zcela míjet, a nakonec si při deklarované bezplatné dostupnosti zdravotní péče budeme muset ilegálně připlácet více než dnes. A to by snad nechtěl vůbec nikdo.
