Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Vidím to jako dnes. Před téměř třiceti lety jsem vešel do kanceláře tehdy více než šedesátiletého, původem českého lékaře pracujícího v texaském Houstonu, a on se skláněl nad počítačem. Byl pro něj novinkou, a to nepříliš vítanou. Ostatně, kdo by se v jeho věku chtěl přeškolovat ze svého psacího stroje? Jenže celá věc byla nastavena tak, že buď se s počítačem naučí, anebo nebude moci v jedné z nejslavnějších institucí svého oboru pracovat. Celý týden mu byl k dispozici mladší asistent, jenž mu kdykoliv ochotně vysvětlil, co potřeboval, a po týdnu byl první krok s digitální revolucí vyřešen.
Střih. Jsme o třicet let dál. Ve fakultní nemocnici hledí dvacet párů očí na monitor, kde se má objevit zobrazení části pacientova těla, která nás zajímá. Čekáme deset vteřin, minutu, dvě, tři. Jsme nervózní, protože na obrazovce vidíme pouze točící se kolečko a systém pomalu načítá velké množství dat schovaných v jednom vyšetření. Nakonec to většinou klapne a obraz se objeví. Jindy ale ne a musí se udělat závěr jako kdysi, když jsme žádné podobné vymoženosti neměli. Třeba před těmi třiceti lety. A věřte, tento stav má své zcela praktické konsekvence, které samozřejmě nejsou ve prospěch pacienta.
Pro tento úvod jsem se rozhodl proto, že pokračující, ale často i havarující elektronizace v naší zemi má a bude mít spoustu nesmírně silných a často i zakuklených odpůrců. Schovávají se za tradici, věk, konzervativní názory a bůhví za co ještě, ale ve skutečnosti se jim prostě nechce měnit své zvyky. Jde jen o to, zda se najde někdo, kdo jim bude správným motivátorem a vytvoří jim podmínky, aby se modernizovali, a to ať dobrovolně a rádi, anebo tak trochu z donucení. Výsledek bude koneckonců stejný.
A ten druhý příklad? Medicínu, aspoň podle mých zkušeností s českým státním sektorem, vedou někdy lidé, kteří jí vůbec nerozumí, a je jim vlastně jedno, co zdravotníci ve skutečnosti dělají. To je důvodem, proč je opravdová digitalizace procesů a elektronizace zdravotních dat nezajímá a nemá pro ně žádnou prioritu. Zastaralé systémy nás pak zdržují a nejsou zdaleka těmi pomocníky, kterými by být měly.
Podívejme se, co o českých pokrocích v digitalizaci soudí za našimi hranicemi. Podle průzkumu EU jsme z hlediska digitalizace státní správy průměrní, zatímco v elektronizaci zdravotních dat (eHealth) a jejich dostupnosti jsme v Evropě hodnoceni jako druzí nejhorší. Přitom Česko má povinnost zajistit přístup pacientů k elektronickým zdravotním datům do roku 2027.
Pacienti, tedy v podstatě my všichni, budou moci uplatňovat různá práva včetně provedení opravy ve své elektronické zdravotní dokumentaci, možnosti vkládat do ní data a rozhodovat, koho do ní pustíme a koho nikoli. Také budeme automaticky informováni, kdo do ní nahlédl. Členské státy EU se budou muset postarat také o to, aby se vedla ve standardizovaném formátu a tím se zajistilo její volné přeshraniční používání. Stát bude muset rovněž zajistit, aby všichni poskytovatelé, kteří budou elektronické záznamy vést, byli k tomuto systému připojeni.
Česká digitální revoluce měla v medicíně formálně začít 1. ledna 2022, kdy vstoupil v platnost zákon o elektronizaci zdravotnictví. Přestože měly od 1. ledna 2023 existovat základní registry a následně i služby elektronického zdravotnictví, stále se tak nestalo.
Po občanských i profesionálních zkušenostech s řadou digitálních státních projektů odhaduji, že pokud se nenajde tým nadšenců, jako tomu bylo nedávno v případě přijímacích zkoušek na střední školy, pak se nám do rukou dostane nějaká nepříliš vyladěná verze a ta pak nahraje do karet odpůrcům jakékoliv digitalizace. Mimochodem, někdejší obtížné prosazování elektronického receptu už leccos naznačilo.
Stát by si tedy měl s digitalizací a elektronizací zdravotnictví co nejvíc pospíšit. Zatím máme několikaleté zpoždění a opravdové potíže přitom teprve přijdou. Ačkoliv se v této problematice cosi děje, přesto to vypadá, že naše zdravotnictví bude skutečně modernizovat až příští vláda. Vzhledem k tomu, co se stalo bývalému ministrovi Ivanu Bartošovi s digitalizací stavebního řízení, se zdrženlivému přístupu současného ministerstva ani nedivím. Divím se však tomu, že vláda jako celek zmíněné několikaleté zpoždění bohorovně toleruje.
