Článek
Oproti Švédsku umírá v Česku při autonehodách zhruba 3,5krát více dětí a celkové počty se v tuzemsku drží nad průměrem EU. Vyplývá to z analýzy Evropské rady pro bezpečnost dopravy. Podle dopravních expertů je jednou z příčin špatná orientace dětských autosedaček. V zemích s nižším množstvím úrazů se totiž využívají tzv. protisměrné dětské sedačky, tedy takové, které jsou umístěny čelem proti směru jízdy.
„Předpokladem je, že je tam standardem, že děti až do čtyř, nebo pěti let cestují proti směru jízdy. Úrazovost je tam výrazně nižší a přikládá se to právě tomuto důvodu,“ uvedla pro Seznam Zprávy expertka na dopravní bezpečnost Markéta Novotná.
Při nárazu v této poloze funguje sedačka jako podpora pro hlavu a krk dítěte, při umístění čelem po směru jízdy naopak často dochází k poranění krční páteře. Oproti dospělým mají totiž děti větší hlavu v poměru ke svému tělu a jejich krk se tak při nárazu snáze poškodí.
Podle současné evropské směrnice musí děti jezdit otočené proti směru jízdy pouze do svých 15 měsíců. Odborníci ale tvrdí, že by tomu tak mělo být alespoň do čtyř let, případně déle.
Cena sedačky a kontakt s rodičem
V Česku už získávají protisměrné sedačky své příznivce. „Obě děti měly minimálně do dvou a půl roku, možná do tří let, sedačky obráceně proti směru,“ říká matka dvou dětí Simona Vondráčková.
Podle Novotné ale o tomto opatření většina rodičů stále neví, nebo se k němu staví rezervovaně. „Pořád můžeme hovořit o tom, že autosedačky a poutání dětí do nich je poměrně nová záležitost. Standardem je to tady zhruba 25 let, kdy se začaly děti v autosedačkách vozit, ale já jsem ještě jako dítě jela z porodnice jenom na klíně, respektive v zavinovačce,“ komentovala Novotná.
Roli podle ní hraje také cena. Protisměrné sedačky jsou dražší než ty obyčejné a někteří rodiče upřednostní cenu před bezpečím, případně si dražší sedačky vůbec nemohou dovolit.
Rodičům také vadí, že s dítětem umístěným proti směru jízdy na zadním sedadle nemohou dobře komunikovat. Experti proto navrhují umístění autosedačky na sedadlo vedle řidiče.
„Když to dítě sedí vpravo vedle řidiče tak, že kouká zadním oknem, tak má i oční kontakt s řidičem, zpravidla s někým z rodičů. Řidič na druhou stranu může dítě celou dobu koutkem oka vnímat, takže vlastně ví, že je všechno v pořádku,“ popsal dopravní expert Roman Budský s tím, že díky zdokonalení deformačních zón u moderních karoserií jsou přední sedadla už relativně bezpečná.
Oslovení rodiče by ale své dítě na přední sedadlo neposadili. „Na přední rozhodně nikdy, jenom dozadu,“ uvedla Vondráčková a dodala, že přední sedadlo nepovažuje za bezpečné.
Podobně to vidí i otec půlroční dcery Martin Votruba. „Vozíme ji vzadu. Přijde mi to dobré, protože když žena jezdí sama, tak je lepší, když je dcera vzadu, jelikož nemá tendenci ji kontrolovat během jízdy. Spíš než aby se k ní nakláněla, tak prostě zastaví, což je bezpečnější,“ popsal Votruba pro Seznam Zprávy.
Syndrom švihnutí bičem
„Dětská hlava je oproti tělu velmi vratká a hmotná a navíc jejich krk je poměrně subtilní. V případě nehody, kdy dochází k prudkému zastavení těla, tak hlava letí setrvačně dopředu a může to znamenat velmi vážné poranění krční páteře,“ popsal Budský. Dodal, že k tomu nedochází jen v případě nehody, ale i při prudkém brždění.
Zranění se označuje jako syndrom švihnutí bičem. Název získalo z esovitého rozvlnění krku pasažéra, ke kterému při nárazu dochází, když jeho hlava během chvíle vykoná prudký předklon a záklon. „To všechno ve zlomku vteřiny. To jsou tak obrovské síly, že krční páteř na to není stavěná,“ vysvětlil Budský.
Následky syndromu švihnutí bičem se projevují bolestmi hlavy, dvojitým viděním nebo závratěmi. Při vyšetřeních pomocí klasických zobrazovacích technik - jako je rentgen nebo CT - ale mnohdy není poranění krční páteře poznat. Odhalí ho až vyšetření pomocí speciálních nástrojů.
