Článek
Pouze 91 tisíc dětí se narodilo v loňském roce. To je o deset tisíc méně než v roce 2022. Není přitom úplně jasné, jestli Češi rodičovství jen odložili, nebo od něj úplně upustili.
Do plánování rodičovství totiž vstupuje i nepříznivá ekonomická situace, což v rozhovoru pro Seznam Zprávy popisuje Jitka Slabá, která působí mimo institutu SYRI také na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy.
Naposledy se tak málo dětí narodilo v roce 2001, dá se říct, co za tím propadem je?
Faktorů hraje roli více a bez detailních dat to nemůžeme úplně rozklíčovat. Zaprvé je to ale vždycky dané strukturálně. Jednou za čas zkrátka může v absolutních počtech dojít k takovému poklesu. Mnohem důležitější ale je, co ukáže ukazatel relativní úhrnné plodnosti, kde pokles očekáváme také.
Velký vliv má právě celkově nepříznivá situace. Bylo to tak i v devadesátých letech, kdy se to dalo spojit jak s nepříznivou ekonomickou situací, tak změnou hodnot ve společnosti. Momentálně je ale ekonomická krize skutečně táhlá, dlouhá a navíc ještě umocněná předchozí covidovou krizí.
Co nám pak řeknou data úhrnné plodnosti?
Krátce po pandemii nás překvapilo, že jsme měli jednu z nejvyšších hodnot v Evropě, a to 1,83. Pak ale došlo k výraznému poklesu na 1,62.
Nicméně za tím byly dva faktory. Zaprvé proběhlo sčítání lidu a po něm vždy dochází k úpravě početnosti populace. Tohle číslo bylo zrovna směrem k úhrnné plodnosti nepříznivé. Zadruhé byli do populace zahrnuti i ukrajinští imigranti, kteří samozřejmě vzhledem k situaci měli plodnost nižší. Jsou přeci jen v mnohem prekérnější situaci než samotná česká populace.
Opravdu ale čekáme na to, jestli i vlivem nepříznivé ekonomické situace bude docházet k dalšímu odkladu plodnosti prvního pořadí. První dítě mají dnes ženy v průměru kolem 29 let a už jsme si mysleli, že se nárůst věku zastavil. Na příkladu Finska je ale vidět, že ještě můžeme chytnout druhý dech a ten průměrný věk prvorodiček se bude zvyšovat. Může se ale také stát, že ty ženy prostě děti mít nebudou.
Plodnost vs. porodnost
Oba pojmy vyjadřují něco trošku jiného, často se spolu ale zaměňují. Plodnost neboli fertilita udává počet narozených dětí na jednu ženu. Pro zachování populace se uvádí jako minimální plodnost alespoň 2,1 dítěte na jednu ženu v reprodukčním věku (tedy od 15 do 49 let).
Porodnost neboli natalita se oproti tomu udává v promile a vyjadřuje počet narozených na tisíc obyvatel.
Tedy že se kvůli různým vnějším vlivům založení rodiny bude odkládat tak dlouho, že už nepřijde?
Buď nepřijde, nebo si to také rozmyslí. Vyhodnotí si prostě, že situace pro ně není taková, aby si řekly, že tohle je věc, kterou jsou ochotné se svým životem dělat.
Dá se ten pokles nebo i odkládání dětí dát do souvislosti přímo s ekonomickou situací, nebo se prostě mění společnost, takže založení rodiny už třeba v současné době není pro mladé lidi priorita?
Priority se sice mění, ale u mladé generace stále vidíme, že děti nějakým způsobem plánují. Ta vize je ale mnohem rozostřenější oproti třeba generaci sedmdesátých let, kdy lidé měli jasnější plán, čeho chtějí dosáhnout a kdy budou zakládat rodinu. Teď je těch životních možností opravdu hodně, takže pro současnou generaci je rozhodnutí pro založení rodiny mnohem náročnější.
A dá se tohle spojit s malou podporou pro rodiny s dětmi v Česku, ať už co se týče místa ve školkách nebo návratu do práce?
Podpora je sice malá, ale když lidé potomka chtějí, tak ho nakonec stejně budou mít nehledě na okolnosti. Jenom rozhodnutí odkládají. Případně se pak snižuje pravděpodobnost, že si pořídí druhé dítě, protože narazí na tu realitu.
Naopak ale teď můžeme říct, že rodiče, kteří dítě teď mají, se dostávají do relativní výhody. Jestliže místo 100 tisíc narozených dětí je jen 90, tak se jen tímto místo ve školkách vytvoří.
A může tohle zafungovat jako takový odraz ode dna, že lidé zase získají pocit, že si další dítě mohou pořídit?
Propad se může obecně obrátit. Jestliže lidé děti jen odkládají, tak bychom za dva nebo tři roky mohli vidět v datech, že plodnost zase lehce naroste. Pokud bude stagnovat, tak můžeme tvrdit, že opravdu poklesla. Tedy že si plány ohledně dětí rozmysleli a nemají je.
Jaký to má dopad na českou populaci jako takovou? Ale asi nejen na ni, protože s těmito trendy se potýká celá Evropa.
Ano, je to celoevropská realita. Musíme se s tím naučit žít. Populace sice stárne, ale na druhou stranu se zvyšuje kvalita života. Důchodové reformy a s tím i spojené zvyšování hranice věku odchodu do důchodu jsou sice velmi citlivými tématy, ale je to nezbytně nutné.
Spousta lidí prostě má schopnost i v pokročilém věku přinášet hodnoty společnosti, aniž bychom mluvili o nějakém jejich vytěžování. Nikdo z nás navíc neumí odhadnout, co nám budoucnost opravdu přinese. Když nás na malém prostoru bude méně, může nám být o trochu lépe. Spoustu monotónní práce za nás může do budoucna přebrat moderní technologie, třeba umělá inteligence. Nelze se na to dívat jen negativně.
Když se ale podíváme na čísla plodnosti, tak ale přece můžeme pořád říct, že jsme na tom oproti jiným částem Evropy poměrně dobře?
Jsou to takové vlny a výkyvy. Třeba Finsko, které jsem už zmiňovala, zažívá takové poklesy plodnosti, že pro ně není jednoduché vysvětlení. Protože obecně se severské země dávaly jako příklad toho, jak stát může zajišťovat ideální kombinaci pracovního a rodinného života. I v Česku tak musíme brát v potaz, že rozhodně nemusíme být na konci toho propadu. Existují i další důvody, které nemotivují lidi tolik dětí dnes mít.
Co se s tím tedy dá dělat?
Žijeme ve svobodné společnosti a samozřejmě nelze lidem diktovat, že mají mít dvě děti, když je nechtějí. Mnohem zásadnější výzvou pro stát je dávat možnost volby. Aby šlo skloubit snadno nejen práci a rodičovství, ale i studium a rodičovství. Aby bylo možné se flexibilně střídat na rodičovské dovolené a zároveň to neodnesli zaměstnavatelé. Tedy aby lidé, kteří chtějí mít děti, měli možnost je mít bez toho, aby to pro ně byla cesta plná obětí a komplikací.
