Dětem hrozí vyloučení z kolektivu. Rodiče nemají tisíce na školy v přírodě

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Roste počet rodičů, kteří finančně nezvládají uhradit svým dětem pobyt na škole v přírodě. Zvláště menší děti přitom takové vyloučení z kolektivu nesou velmi těžce, potvrzuje sociální pedagožka.

„Chce být se spolužáky a bála se, že bude muset zůstat doma,“ začíná vyprávění samoživitelka Šárka z Ústeckého kraje. Rozhodla se požádat o finanční pomoc, aby její dcera Niky mohla vyjet na školu v přírodě. „Sehnat 5600 korun na pětidenní školu v přírodě pro mě není jednoduché,“ přiznává Šárka.

Obrátila se proto na charitativní projekt Nadace Sirius Patron dětí, který pomáhá rodičům a dětem v tíživých situacích, kde mohou lidé přispět na konkrétní příběhy.

Ředitelka Patrona dětí Edita Mrkousová přitom potvrzuje, že letos počet žádostí o finanční pomoc se školou v přírodě narostl. „Pokud porovnáme počet žádosti v prvních třech měsících loňského roku 2022 a v roce 2023, zaznamenáváme nárůst 300 procent! A to ještě není konec března,“ shrnuje Edita Mrkousová.

Zmiňuje přitom, že není aktuálně vůbec jednoduché oslovit dárce, kteří by děti podpořili. A konkrétně u proseb, jež působí na dárce zbytněji, jako jsou právě školy v přírodě, to je ještě složitější.

Marie Solničková, sociální pedagožka působící na základní škole v Mníšku pod Brdy, přitom popisuje, že děti nesou případnou neúčast na škole v přírodě velmi těžce.

„Na škole v přírodě mohou děti s třídou trávit čas jiným způsobem než ve školních lavicích. Mají možnost se lépe do kolektivu zařadit, necítí se diskriminovaní právě tím, že by třeba nemohli jet z finančních důvodů,“ líčí odbornice pozitiva pobytů.

Redakce Seznam Zpráv mluvila se třemi ženami, které pro své děti žádaly skrze Patrona dětí o peníze na školu v přírodě a nakonec se jim podařilo obnosy od dárců i vybrat. Všechny v základu popisují to samé - mají napjatý rodinný rozpočet, vše zdražuje a reálně si tak nemohou dovolit utratit několik tisíc za pět dní školy v přírodě.

Na druhou stranu bytostně cítí, že pro samotné děti to může být těžká rána.

„Každý vám řekne, že se cena zvedá jenom o stovku. Obědy se zvedají jenom o stovku, telefon se zvedá také jenom o stovku, tamhle to je také jenom o stovku. Když si to dáte dohromady, tak jsou z toho tisíce,“ popisuje Hana, která sháněla finanční pomoc, aby na školu v přírodě mohl vyjet její syn Tonda.

Samotný pobyt vychází obvykle v rozmezí 4500 až 6500 korun. K tomu je ovšem nutné si připočítat další „stokoruny“.

„Plus k tomu bude potřeba zaplatit doktora, protože je nutné mít potvrzení. Musím dát dítěti s sebou nějaké kapesné, nemůže tam jet bez ničeho. Ještě se to nastřádá,“ vypočítává Hana.

„Pak je třeba zvlášť zaplatit ještě dopravu,“ doplňuje Šárka, matka Laury, ze Středočeského kraje.

V březnu zveřejněný průzkum Klubu svobodných matek pak ukazuje, že samoživitelky si často nejsou schopné ušetřit žádné peníze (37,7 procenta dotazovaných). Pokud už jsou schopné dát peníze bokem – konkrétní průzkum se přitom neptal přímo na školy v přírodě, ale na letní tábory – pak jsou schopné uhradit náklady do dvou tisíc korun (16,4 procenta), nebo do pěti tisíc korun (22,6 procenta).

Ceny škol v přírodě se tak pohybují nad finančním stropem, který si může většina samoživitelek dovolit.

„Ony na to fakt nemají,“ konstatuje Dana Pavlousková, ředitelka Klubu svobodných matek.

Příběh Hany, která žádala o finanční pomoc pro svého syna, dokládá, že do problémů se může rodina dostat souběhem s nešťastnou událostí.

„Nebyli jsme na tom nikdy špatně. Máme hypotéku, máme půjčku na auto a splácím i nějaké dluhy. Když žil partner, tak jsme neměli problémy, ale tím, že umřel a já to všechno táhnu z jednoho platu, tak to jakž takž uplatím,“ líčí žena a popisuje, že reálně propadla státní záchrannou sociální sítí. Důvodem bylo, že nebyla s partnerem provdaná, nemá vdovský důchod, pouze její syn pobírá ten sirotčí.

Protože má relativně vysoký příjem, nemá nárok na přídavek na dítě ani příspěvky na bydlení, zde se totiž do výdajů nezapočítává hypotéka.

Představu, že by syna na školu v přírodě neposlala, vylučuje. „To ne, ne, ne. Jak přišel o tátu, tak z toho má depky. Že mají všichni tátu a on ho nemá. Tak chci, aby nestrádal, když už strádá takhle moc, tak aby mu nechybělo ještě i v tomto,“ reaguje Hana.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy přitom upozorňuje na to, že škola nemá povinnost organizovat pobyty v přírodě. Pokud se tak rozhodne, může využít na jejich financování prostředky na takzvané ostatní neinvestiční výdaje (ONIV). Z těchto zdrojů mohou školy hradit různé učební pomůcky, včetně učebnic, nebo třeba návštěvy muzeí, divadel či vědeckých center.

„Pokud se škola rozhodne, že její žáci budou podnikat aktivity nad rámec toho, co je škola schopna zafinancovat z prostředků z ONIV, lze po dohodě s rodiči toto dofinancovat i ve spolupráci s rodinou. Podmínkou však je, aby s touto platbou rodiče souhlasili,“ upozorňuje mluvčí ministerstva Aneta Lednová. Pokud ovšem děti na školu v přírodě nevyjedou, je povinností školy zajistit náhradní vzdělávání například v paralelní třídě nebo jiném ročníku.

Obecně pak mluvčí zmiňuje, že se rodiče mohou s prosbou o finanční pomoc obrátit na zřizovatele školy. „Příspěvek může poskytnout například sociální komise místního zastupitelstva,“ zmiňuje Aneta Lednová.