Deprese v Napajedlech. Ani 40 tisíc podpisů nemusí světoznámý hřebčín zachránit

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Každé ráno nás budilo řehtání a klapot koní. Nezaměnitelná vůně. Tohle všechno teď chybí. Poslední rok jsem měla pocit, že skončím na antidepresivech,“ popisuje Milena Leitnerová. V hřebčíně vyrostla, ještě nedávno tam pracovala jako ošetřovatelka koní a noční ostraha.

Procházíme Zámeckou ulicí v centru Napajedel ve Zlínsku. Levou stranu lemují řadové domky, tu pravou ztichlý areál, který sedmitisícové město celosvětově proslavil. Místní hřebčín, který téměř 140 let odchovával pro Evropu slavné dostihové koně, po letech útlumu loni osiřel. Soukromý vlastník považuje chov za ztrátový.

Hřebčín tady vznikl zásluhou hraběte Aristida Baltazziho v roce 1886. Dlouhá léta byl nejúspěšnějším chovatelem anglických plnokrevníků v České republice. „Loni se rozprodali poslední koně, na Pěnném jich zbylo asi pět, takový domov důchodců,“ odkazuje Leitnerová ke zbytkům chovu v jiné části města.

V Ambrožově vile, součásti hřebčína, s rodinou od roku 2018 bydlí. „Před Vánoci nám vlastníci sdělili výpověď z nájmu. Svátky nebyly nic moc. Pak se majitelka smilovala a prodloužila nám ultimátum do konce června. Kam půjdeme, zatím nevím,“ vypráví černovlasá žena v tmavých brýlích.

Naproti bráně žije legenda jezdectví Zdeněk Hlačík. V téměř devadesáti letech se nemůže se smutným osudem hřebčína smířit. „Je to katastrofa. Co se děje, těžko přežívám,“ líčí šedovlasý pán.

Napajedelský symbol vedl 30 let, polovinu doby před revolucí, pak jej provedl i divokými privatizačními „devadesátkami“. Před brankou domu mi popisuje tehdejší těžkosti. Přesvědčování ministrů, aby areál od státu nepřevzal předem vytipovaný člověk. Vznik společnosti se 2500 akcionáři, většinou milovníků koní. Vypořádání restitučních nároků a skupování pozemků pod stájemi. Splacení desítek milionů úvěrů.

V roce 2005 většinu akciovky získala rodina současných majitelů Sieklikových, kteří podnikají především v dopravě. „Když koupili balík akcií, byl jsem rád. Předával jsem funkci a hřebčín bez koruny dluhu, bez újmy chovu. Stádo zůstalo prakticky celé – kolem šedesáti, sedmdesáti klisen,“ popisuje jeden ze zlomů.

Ten druhý podle něj přišel asi před deseti lety, když rodiče Sieklikovi předali hřebčín potomkům, Antonínu Sieklikovi mladšímu a Miroslavě Kotačkové. „Od toho okamžiku to jde jednoznačně z kopce. O chov koní nemají zájem,“ tvrdí bývalý ředitel.

Vlastníci ze společnosti Sygnum před pár dny prolomili dlouholeté mlčení a okomentovali konec tradice. Tvrdí, že provoz dotovali desítkami milionů korun. „Je ekonomicky neudržitelný. Bez veřejné podpory chov dostihových koní není možné realizovat nejen v Napajedlech, ale ani jinde v České republice. Chov koní skončil, areál hřebčína ale nemizí a hledá své nové využití,“ podotkli na svých webových stránkách.

Seznam Zprávy osud hřebčína dlouhodobě sledují. V minulosti upozornily na kontroverzní pokácení staletých dubů v areálu. Vlastníci opakovaně usilovali o změnu územního plánu, na části pastvin chtěli postavit čtyřpatrové bytovky. Tvrdili, že díky tomu hřebčín udrží.

„Říkám otevřeně, že by to znamenalo zánik chovu. Nezbyl by tam ani koňský chlup,“ obával se v roce 2019 veterinář a bývalý starosta Napajedel Antonín Černocký. Před dvěma lety zemřel.

Vlastníci hřebčína loni v září změnu územního plánu na radnici znovu neprosadili. Ač byty nestojí, slova Černockého se naplnila. Podle vlastníků není naděje na obnovu chovu. „Majitelé se blokli. Dělají to naschvál. Je jim jedno, co s hřebčínem bude,“ tvrdí bývalá zaměstnankyně Leitnerová.

Milovníci koní boj nevzdávají. Do jejich čela se postavil majitel dostihového koně, brněnský advokát Aleš Martínek. O smutném osudu se dozvěděl od známé trenérky Hany Kabelkové. „Lidsky mě to hrozně naštvalo. Beru jako občanskou povinnost něco pro záchranu hřebčína udělat,“ objasňuje své pohnutky.

Loni v dubnu sepsal petici za záchranu areálu. Víkend co víkend s ní objíždí jezdecké akce, závody, ale také různé festivaly. Sběr podpisů za pár dní skončí, Martínek jich sesbíral přes 40 tisíc. Založil také webovky zachranahrebcinanapajedla.cz. Za uchování hřebčína bojují známé osobnosti jezdectví a dostihů.

Iniciátoři v březnu také petici přečtou v Poslanecké sněmovně. „Veřejný hlas je opravdu silný. Lidé budou právem čekat, zda stát ve věci něco udělá. Bude to osvěta a věřím v konkrétní kroky. Bavíme se o významné kulturní tradici. Hřebčín představuje klíčový prvek pro národní chov anglického plnokrevníka,“ dodává.

Martínek zároveň podal podnět na Ministerstvo kultury ke zpamátnění areálu. Poukazuje na kladrubský hřebčín, který je od roku 2019 pod patronací UNESCO, ale také na památkovou ochranu podobných areálů v Tlumačově či Písku.

Pracovníci ministerstva areál ohledali loni v červnu. „Spis založený ministerstvem ve správním řízení zatím není úplný, nelze tedy ke dnešnímu dni předjímat, zda bude, či nebude, hřebčín v Napajedlech prohlášený za kulturní památku, respektive v jakém rozsahu,“ říká mluvčí Ministerstva kultury Ivana Awwadová. Dodává, že po shromáždění potřebných důkazů ministerstvo vyzve účastníky prostřednictvím jejich zástupců, aby se vyjádřili k podkladům správního rozhodnutí.

Vlastníci oficiálně proklamují, že chtějí areálu vdechnout nový život. „Stejně, jako se to podařilo u mnoha jiných, původnímu účelu už nesloužících budov. Majitelé jsou připravení u budov nebo částí areálu diskutovat s městem Napajedla, Zlínským krajem nebo státem o využití, které bude přínosné pro město a region,“ píší na webu.

Jenže vedení města zatím o žádných plánech od majitelů neslyšelo. „Zatím je to absolutně bez kontaktu. Poslední jednání jsme měli ohledně změny územního plánu. Jediná možnost, kterou však nevnímám reálně, že by město do areálu ekonomicky a finančně vstoupilo. Je to o soukromém majiteli a prostor pro Napajedla v tom moc nevidím,“ říká starosta Robert Podlas (ANO 2011 a Napajedelské fórum).

Přidává i svůj názor, že by samospráva do areálu majetkově zasáhnout neměla. „Město není vhodný subjekt pro chov koní. Obávám se, že průsečík zájmů tam nebude,“ dodává.

Jinak to vidí zastupitel Michal Štěpaník (Občané Napajedel s podporou Pirátů). „Majitelé avizují, že do chovu koní dál investovat nechtějí. Mohou areál prodat. Jsou tu jedinečné podmínky pro růst trávy i chov koní. Měl by zůstat a třeba nějakou formou přejít pod vlastnictví státu. Taky si dovedu představit spolupráci města a majitelů na různých akcích a přednáškách v areálu,“ zdůrazňuje. Šanci vidí v široké památkově ochraně.

Majitelé se však proti zpamátnění na svém webu veřejně ohradili. „V případě, že by byl areál prohlášen za kulturní památku, možnosti jeho dalšího využití budou velmi omezeny,“ tvrdí.

Bývalý ředitel Hlačík namítá, že navzdory útlumu chovu dostihových koní v Česku se majestátní zvířata do ohrad vrátit mohou. „V republice je přes 100 chovatelů, ale z toho 90 má jednu klisnu. Když si připustí klisnu, nemají kde odchovávat hříbata. V Napajedlech je možnost dělat nejen chov, ale služby pro republiku. To se úplně nabízí,“ zdůrazňuje.

„Pokud nezmizí zemědělská půda, pořád se dá cosi dělat. Jakmile tu bude stát betonové město, pak je vše vyřízené,“ dodává Hlačík.

Zastánci hřebčína také odmítají, že by k pokračování tradice byla potřeba více než miliardová investice, jak avizují majitelé. „To je absolutní nesmysl. Od lidí v oboru vím, že koupili úplně nový hřebčín v zahraničí za několik stovek milionů korun. Tady stačí vymést z boxů pavučiny, nastlat a koně mohou být do týdne zpátky,“ namítá Martínek s tím, že lze areál opravit postupně za daleko nižší částky.

Leitnerová, stejně jako další dlouholetí zaměstnanci hřebčína přišla o práci. Brzy ji čeká vystěhování. Obává se, že dlouholeté nájemníky v hřebčíně vystřídají zahraniční dělníci, jak se stalo v jiných částech hřebčína. „Z kanceláří vepředu a těchto bytů budou ubytovny,“ ukazuje k oknům.

Za koňmi dojíždí do jiných stájí, přesto věří, že tradice v Napajedlech po 140 letech definitivně nepadla. „Já říkám, že ten hřebčín spí. Odpočívá, čeká a probudí se. I jako stará bába bych se chtěla vrátit. Třeba jen sedět na bráně. Pořád věřím, že to dopadne dobře.“