Dva a půl tisíce za jízdu Prahou. Deštníkáři okupují centrum díky podivné charitě

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Každý, kdo někdy prochází centrem Prahy, si jich musel všimnout. Mají charakteristické deštníky, většinou červené barvy. Oslovují takřka ze sta procent turisty, kterým nabízí vyhlídkovou jízdu po metropoli autobusem, ze které je možné po dobu platnosti jízdenky kdykoliv naskočit a vyskočit. Proto se jí také říká Hop-on, Hop-off.

Neobvyklé je, že se zakoupením této jízdenky údajně turista zároveň stává přispěvatelem nadace pomáhající lidem v nouzi. Což se, jak si řekneme, ukazuje jako problematické.

Ale popořadě.

„Pojďte, pojďte, je to skvělé,“ říká mi lámanou angličtinou jeden z deštníkářů na Staroměstském náměstí. Snažím se vypadat jako turista a ptám se, kolik taková zábava stojí. Denní jízdenka je za 750 korun nebo 32 eur, což sice podle rychlého přepočtu o dvě eura nesedí, ale platím českou kartou, takže budiž.

Nejdražší jízdenka - family ticket - vyjde na 2380 korun.

V nabídce je také možnost připlatit si plavbu lodí od Štefánikova ke Karlovu mostu, to s díky odmítám, teplota je pod nulou a plavba je za tisícovku.

„Autobus tu bude hned,“ ujišťuje mě deštníkář východním přízvukem. Bohužel nemluví úplně pravdu, několik desítek minut nic nejede. Snažím se tak komunikovat s jeho kolegy, společným rysem je neochota mluvit, většinou mě jen odkážou na informace z letáku, případně stroze vysvětlují, jak služba funguje.

Menší problém nastane, když požaduji nějaké potvrzení – paragon –, že jsem jízdu absolvoval. Deštníkářům vysvětluji, že jsem v Praze s firmou, která mi jízdenku později proplatí. „Není problém, kámo,“ sděluje nakonec jeden z deštníkářů a vytahuje z kapsy papír. Rychle na něj propiskou vyšvihne pár údajů a dokument mi podá.

Zajímavý je údaj vpravo dole – deset korun z každé jízdenky jde podle dokumentu jakési nadaci, která pomáhá lidem v tíživé situaci. „To já nevím, zeptej se manažera,“ odpovídá na můj dotaz, komu přesně nadace z mých peněz pomůže. Žádného manažera nevidím, snahu zjistit něco o nadaci tedy musím odložit.

Kdo za deštníkáři a autobusovými jízdami stojí? Podle obchodního rejstříku je jednatelem firmy HOP ON - HOP OFF s.r.o. podnikatel Richard Bílý, spojený mimo jiné s kauzou architektonického plagiátu benzinové pumpy, kterou popsal magazín Forbes.

Seznam Zprávy se s firmou pokusily spojit přes kontakt na webových stránkách i telefonicky. Telefon zvedla na několikátý pokus anglicky mluvící žena, která na otázky odpovědět nedokázala a slíbila, že sežene někoho, kdo by to uměl.

Do vydání článku se nikdo ani po šesti dnech neozval.

Zpět k samotné jízdě. Po přibližně půl hodině čekání konečně přijíždí autobus. Vystupuje z něj průvodkyně, přepočítá si klienty a vysvětluje, co bude následovat. „Tady máte sluchátka, můžete si poslechnout něco o trase,“ vysvětluje mladá žena. Z krabice vedle nohy vousatého řidiče vytahuji sluchátka pochybné kvality, naštěstí v plastovém obalu. Po jízdě si je prý můžu nechat, na ekologii či udržitelnost si tady evidentně nikdo nehraje.

Čekám na další instrukce, průvodkyně mě ale jen usadí na tvrdou sedačku a anglicky zvolá: „Jedeme, příští zastávka je číslo pět, najděte si ji v letáku.“ Poté si sedne vedle řidiče a rozbalí bagetu. „Pětka“ je od náměstí blízko, v ulici U Bruských kasáren blízko Úřadu vlády. Na zastávce vystoupí několik turistů včetně průvodkyně, evidentně mají dohodnutou pauzu na cigaretu, protože všichni kouří. Po pěti minutách jedeme dál.

Zkouším sluchátka, na každém sedadle je vzadu umístěn přístroj, kam je lze zasunout a na malém displeji určit, jakým jazykem chci, aby můj průvodce mluvil. Na výběr je několik světových jazyků, já volím češtinu a těším se na zajímavosti. Virtuální průvodce bohužel mluví jako nedokonalý internetový překladač vět a hází jednu perlu za druhou.

„Zde leží Karlová most“ nebo „Váklavské náměstí“ mě upřímně pobaví, přepínám na angličtinu, která už je o poznání lepší. Živou průvodkyni mezitím opustila většina cestujících, někteří si neodpustili kritické komentáře, většina ale vypadala, že poměr služby versus vynaložené peníze neřeší a prostě jdou jinam. „Co to mělo být?“ ptá se jen starší muž své partnerky při vystupování z autobusu. Dál pokračuje jen torzo výpravy.

Trasa není extrémně dlouhá, vede přes Malostranské, Jiráskovo a Václavské náměstí, Hlavní nádraží, ulici Na Příkopě a hotel Hilton, kde se opět na delší dobu zastavujeme. Průvodkyně při každém zastavení pouze informuje o čísle zastávky. Na zastávkách často stojí další turisté, ti se ale do autobusu ani přes protesty nedostali. Měli koupenou jízdenku od deštníkáře, který pracuje pro jinou společnost.

U Hiltonu se zastavujeme, průvodkyně dojídá bagetu venku a vystupuje i řidič. Dávají se do řeči se svými kolegy z druhého autobusu, který u hotelu také parkuje. Zůstávám ve voze už jen s jedním párem turistů, ptám se jich, co zatím na jízdu říkají. „Je to nějak drahé. To je u vás normální?“ ptá se dáma v kožichu. Odpovídám, že není, a pokud chce pouze svézt po Praze, celodenní jízdenka stojí 120 korun.

„To si příště koupím,“ říká muž sedící vedle ní.

Po zhruba dvacetiminutové pauze opět jedeme, čeká nás ještě jedna zastávka u Nemocnice Na Františku a poté už vystupujeme na Staroměstském náměstí, kde kolotoč začíná znovu. Autobus se naplní 30 turisty a odjíždí na svou trasu.

Nedá mi to a podívám se, jak hodnotí zážitek ostatní turisté v aplikaci TripAdvisor. Jedna a půl hvězdičky z pěti. „Strašné. Žádná organizace, dlouhé čekání, platili jsme i za věci, co jsme nevyužili, a odmítli nám vrátit peníze. Nedoporučuji,“ líčí zážitek z prosince loňského roku jeden z uživatelů.

Nadace HelpMi, na kterou se vyhlídková cesta odkazuje, navíc není v registru poskytovatelů sociálních služeb. Webové stránky mají skoupé na informace a jinde na internetu o nich takřka není zmínka. Telefonní číslo na webu nadace je stejné jako na stránkách vyhlídkové jízdy autobusu.

V roce 2023 nicméně převzal server PrahaIN tiskovou zprávu o charitativní sbírce Car for Viky, díky níž měla mladá dívka na vozíku od nadace převzít automobil. HelpMi má také facebookovou stránku, na které je od založení v roce 2020 méně než deset příspěvků – například o šití roušek během pandemie nebo o podpoře Ukrajiny.

Seznam Zprávy oslovily také Středočeský kraj, pod kterým je sbírka registrovaná. Podle mluvčí Markéty Prokešové kraj eviduje dvě sbírky tohoto jména pod právnickou osobou HelpMi. Nalézt je lze také v Centrální evidenci veřejných sbírek na stránkách Ministerstva vnitra.

„Právnická osoba má osvědčený mimo jiné způsob konání veřejné sbírky prodejem vstupenek. Podle právní úpravy platné do 31. prosince 2024 zákon o veřejných sbírkách nestanovil dolní hranici příspěvku do veřejné sbírky z ceny vstupenky. Podle novely zákona s účinností od 1. ledna 2025 je stanoven minimální příspěvek do veřejné sbírky, který činí 40 procent z ceny vstupenky,“ informuje mluvčí.

To by v případě aktuálně nejlevnější vstupenky za 750 korun činilo 300 korun z jedné jízdenky. Nyní je to pouhých deset korun.

Co si z toho všeho vzít? Nadace na „papíře“ zřejmě existuje, její reálná činnost ale zůstává s otazníkem. HelpMi má nyní překlenovací dobu šesti měsíců k úpravě stávající výše příspěvku. Na to byla podle Prokešové ze strany krajského úřadu upozorněna.

O organizaci každopádně nic nevědí ani jiné a prověřené charity u nás.

„O této neziskové organizaci jsem nikdy dřív neslyšela, což je zvláštní, protože v malém českém rybníčku nevládek pomáhajících cizincům se víceméně známe všichni. Za posledních 12 let, co pracuji v Charitě, jsem se s nimi nesetkala na žádné odborné ani veřejné akci,“ říká pro Seznam Zprávy Klára Boumová, manažerka pro advokační činnost – oblast migrace z Charity České republiky.

Popsaný zážitek ke kultivaci města a jeho dobré pověsti mezi turisty zřejmě nepřispěje. I proto se Praha dlouhodobě snaží nekalé praktiky z centra metropole vymýtit. V hlavním městě jsou jasně daná území, kde je zakázáno obtěžovat obyvatele i návštěvníky snahou cokoli jim na ulici prodat. Veřejnou sbírku je však možné nabízet kdekoli.

A právě proto je pro deštníkáře klíčový údaj na paragonu vpravo dole. Pokud by tam nebyl, nemohla by firma podle platné legislativy na území městské památkové rezervace provozovat své podnikání. Takto ale mohou deštníkáři zákon de facto obejít a na ulicích nabízet vyhlídkové jízdy.

To by se mělo letos na jaře změnit.

Zastupitelé totiž připravili vyhlášku, která omezí právě také veřejné sbírky, které mají často problematický charakter. Jako Hop-on, Hop-off jízdy.

„Zcela zásadní bude, aby se nová pravidla vymáhala hned od prvního dne platnosti vyhlášky. Jsme proto v úzkém kontaktu jak s magistrátem, tak i s úřadem Prahy 1 a tlačíme na to, aby zákaz deštníkářů efektivně řešila jak Městská policie Praha, tak i Policie ČR. Pevně doufáme, že pro obě organizace bude vyčištění centra od podvodníků spolu se začínající jarní turistickou sezonou prioritou,“ říká pro Seznam Zprávy Jana Adamcová, místopředsedkyně představenstva městské firmy Prague City Tourism.

Pokud ji zastupitelé na další schůzi schválí, měla by začít platit od 1. března.

„Jsem velmi rád, že vyhláškou nyní zajistíme ochranu turistů před těmito podvody, což povede k upevnění jejich důvěry a celkové kultivaci cestovního ruchu v Praze. Reputace města jako bezpečné a důvěryhodné destinace je pro nás klíčová,“ dodává Jiří Pospíšil (TOP 09), náměstek pražského primátora pro kulturu a cestovní ruch.