Délka dožití je kratší a zdraví Čechů chátrá. Stačí pár změn, míní lékaři

Doba covidu podle lékařů přinesla zvrat křivek, které sledují trend střední délky dožití. Zlom přišel po desetiletích pozitivního vývoje, kdy u žen data vystoupala až na 81,9 roku a u mužů na 76,1. V loňském roce se to ale změnilo – mužům klesla naděje na dožití o rok, ženám o 0,7 roku.

Podle Michala Vrablíka z III. interní kliniky Všeobecné fakultní nemocnice (VFN) v Praze však nebyl nejčastější příčinou úmrtí pouze covid.

„Největší podíl zemřelých v České republice připadá na oběhová onemocnění a nebylo tomu jinak ani v době covidové. Také během ní lidé nejčastěji umírali v důsledku chronických oběhových onemocnění. Samozřejmě nemůžeme vyloučit, že někteří zemřelí měli covidové onemocnění v kontextu chronického onemocnění oběhu, což je nakonec připravilo o život,“ vysvětlil lékař během středeční konference VFN.

Právě kardiovaskulární onemocnění zůstávají podle lékaře i nyní největším zabijákem. Úmrtnost na ně je v Česku dvojnásobná ve srovnání s nejúspěšnějšími západoevropskými státy. Průměrný Čech navíc podle Vrablíka žije až 20 let svého života s nějakou chronickou chorobou, která ho omezuje v běžných aktivitách. Například ve Švédsku jsou to pouze tři roky.

„Rádi bychom se dostali do stavu, kdy prodloužíme život ve zdraví. Pandemická doba jasně ukázala, že lidé žijí na hraně svých fyzických možností, a pokud se objeví jakýkoliv nečekaný zdravotní problém, může pro ně být fatální,“ dodává lékař.

Vysvětlení smutných statistik lze podle něj dohledat v parametrech životního stylu. Češi se dlouhodobě drží na třetí nejvyšší příčce ve spotřebě alkoholu v rámci zemí sdružených v Evropské kardiologické společnosti a pohybují se v první čtvrtině v počtu kuřáků.

Spektrum neduhů potom doplňuje nedostatek pohybu a nárůst nadváhy a obezity, obojí pandemie podle pozorování odborníků umocnila.

„Opakující se lockdowny, stres a méně pohybu znamenají jediné – po několika letech stabilní úrovně šla váha Čechů nahoru. Vzrostla spotřeba sacharidů i alkoholu v domácích podmínkách. Mezi lety 2000 a 2010 přibylo v populaci 800 tisíc lidí s nadváhou a v následující dekádě dalších 880 tisíc. Dvě třetiny populace se nyní pohybují v pásmu nadváhy nebo obezity,“ přiblížil Martin Matoulek, vedoucí lékař XXL centra III. interní kliniky VFN.

Mezi jeho pacienty patří i 38letá paní Helena Chvalníková z Příbrami. Po několika letech boje s obezitou a následné rezignace se nedávno opět dostala do péče lékařů – v tu chvíli již vážila 178 kilogramů.

„Špatně se mi hýbalo a dýchalo, propadala jsem depresím. V pondělí mě ale čeká bariatrický zákrok (operace, při které se zmenší kapacita žaludku či prostor pro vstřebávání potravy v trávicím ústrojí, pozn. red.). Po něm bych měla zhubnout. Musím nejdříve dodržovat režim kašovité stravy, potom se to pomalu změní,“ popsala pacientka.

Odborníci však upozorňují, že většině lidí stačí jako prevence obezity i dalších chronických potíží mnohem menší životní změny – třeba zařazení větší porce pohybu do každodenního života.

„Nechceme po lidech, aby měli strukturovaný pohyb – potili se v posilovnách a nebo běhali po závodních drahách. Chceme jen, aby se více hýbali. Každý pohyb je důležitý, když člověk ujde o sto kroků víc za den, tak je to skvělé. A to přitom není velká vzdálenost. Pro pacienty je dobré, když dokáží zařadit i drobné pohybové aktivity,“ míní Vladimír Tuka, vedoucí Centra zátěžové kardiologie II. Interní kliniky VFN a 1. LF UK.

Stačí podle něj 150 minut vytrvalostních aktivit týdně. Doporučuje chůzi, jízdu na kole, běh nebo plavání. Vše při střední intenzitě, což znamená, že člověk může při pohybu mluvit v krátkých větách.

„Nebo mějte týdně pouze 75 minut pohybové aktivity o vysoké intenzitě, kdy na jeden nádech řeknete pouze jedno či dvě slova. V každém případě ale kardio aktivitu ještě dvakrát týdně doplňte posilováním,“ dodává. Lidé by podle Tuky měli množství pohybu navyšovat postupně a nesnažit se lámat rekordy třeba o dovolených.

Ruku v ruce je potom třeba přizpůsobit i jídelníček. Podle nutriční terapeutky Lucie Růžičkové ale není vhodné ze dne na den tělo nutit k extrémním restrikčním dietám.

„Vede to k tomu, že to člověk nevydrží a přestane dietu dodržovat. Mnohem lepší je hubnout pod odborným dohledem – pomalu, ale jistě. A nevynechávat žádné složky potravy. Strava by měla obsahovat všechny základní živiny v dostatečném množství – bílkoviny, tuky i sacharidy. Někdy je například tendence zcela vynechávat přílohy, ale to nemá smysl,“ míní odbornice.