Dělení žáků na lepší a horší? Velká reforma školství se zadrhla

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Touhle dobou už mělo vedení ministerstva školství dávno schválit plán největší reformy školství za posledních 15 let. Jenže práce se zadrhly.

Revizí má projít takzvaný rámcový vzdělávací program (RVP) pro základní vzdělávání, tedy nejdůležitější dokument, který říká, co mají žáci v té které fázi vzdělávání ovládat. Návod k reformě dává prvotní dokument – Hlavní směry revize RVP. Ministerstvo školství ho ale dosud neschválilo, i když to jeho vedení mělo udělat už v létě.

„Nejde o kritiku. Pan ministr jen vyjádřil obavu, jestli Hlavní směry dávají pro velkou změnu ve vzdělávání dostatečný prostor,“ komentuje rozpory Jan Jiterský, předseda expertního panelu, který základní dokument pro vedení ministerstva školství připravoval.

První problém je jasný, na konci června rezignoval na svůj post ministr školství Petr Gazdík (STAN) a nečekaně se musel hledat náhradník. Gazdíkův nástupce Vladimír Balaš (STAN) nyní upravuje reformu podle svého – rozhodl, že Národní pedagogický institut připraví další dokument. Jakýsi návod na porozumění zadání reformy.

„Není to tedy ani oponentura k Hlavním směrům, a už vůbec ne nové nebo jiné Hlavní směry,“ vysvětluje mluvčí ministerstva školství Aneta Lednová, proč zatím nedal úřad dokumentu razítko.

Jednotlivých analýz k reformě už tak vzniklo poměrně dost. Co bude obsahovat další dokument, ale úplně neodhaluje ani Národní pedagogický institut (NPI).

„V první části nabídneme hodnotový rámec RVP. Ve druhé části přehledně shrneme, jak rozumíme klíčovým tématům pro tvorbu RVP včetně případných námětů pro hlubší změnu. Třetí část věnujeme poznámkám k implementaci RVP.  Předložení ministerstvu předpokládáme nejpozději začátkem října,“ uvedl za institut Kamil Ubr.

K tomu ještě Česká školní inspekce dodala hned několik zcela zásadních připomínek k reformě a připravuje zase svou analýzu. I jednotlivé odbory ministerstva školství protestují. Třeba kvůli tomu, že by na školách nebyl druhý cizí jazyk povinný, ale ředitelé by ho žákům nabízeli jen volitelně.

Přitom teprve až se vyřídí všechny zásadní rozpory, mohou vypuknout skutečně práce na reformě. Už sice vznikly pracovní skupiny pro koncepční otázky, ty ale musejí se zásadními kroky počkat, protože se budou odvíjet právě od rozhodnutí z ministerstva školství. Harmonogram prací se tak natahuje.

„Nepředpokládáme, že by v procesu vyhodnocování připomínek došlo k nějaké zásadní a razantní změně v jejich obsahu,“ uklidňuje ale mluvčí Lednová.

Otázka jádrového a rozvíjejícího obsahu je přitom naprosto zásadním bodem, o kterém nyní odborná školská veřejnost debatuje. Podle původního návrhu měli učitelé děti rozdělit na dvě skupiny. Část třídy by se učila základní věci, ti nadanější pak i látku navíc.

„V nejhorším případě se návrh schválí v podobě, kdy vzniknou dvě úrovně učiva a také dva druhy žáků. V mírnější podobě, která ale nebude mít žádný efekt, se řekne, že máme jádrový obsah, který umí všichni, a pak ho můžeme doplnit o rozvíjející, který ale bude zároveň sloužit jako takové odkladiště pro neschválenou látku nebo témata, která by se měla škrtnout, ale nikdo k tomu nesebere odvahu,“ vysvětluje analytik informačního centra o vzdělávání EDUin Jan Zeman.

Organizace EDUin s rozdělením nesouhlasí a doporučuje, aby vznikl pouze jeden jádrový vzdělávací obsah pro všechny žáky. Její oponenturu podporují i další školská sdružení –Stálá konference asociací ve vzdělávání nebo Asociace ředitelů základních škol.

„Z celé řady debat jsem nabral pocit, že cíl máme všichni stejný – individualizovat výuku tak, abychom rozvinuli vzdělávací potenciál každého žáka. Teď je otázkou, jestli rozdělení učiva na jádrový a rozvíjející obsah k tomu povede, či nikoliv. Jednotliví aktéři mají obavy pouze v tom, že se tímto rozdělením rozevřou nůžky mezi dětmi, které pochází z různého prostředí. Přitom jde o procesní otázku – jestli s tímto rizikem umíme pracovat a minimalizovat ho,“ vysvětluje Jiterský.

Výzkumy totiž ukazují, že rozdělení žáků do různě rychlých proudů v rámci škol má stejný efekt, jako je dělit do škol pro lepší a pro horší studenty. Takový systém sice části pomůže, zbytek ale zatratí. Zahraniční studie ukazují, že navíc podporují sociální nerovnosti. Stejně inteligentní dítě z rodiny, která vydělá méně, nemá šanci na podobně kvalitní vzdělání jako to z bohaté domácnosti.

Česká studie Jany Navrátilové z Masarykovy univerzity pak na příkladu pěti brněnských škol ukazuje, že při dělení žáků může docházet k sebenaplňujícímu proroctví. Tedy že se žáci z výkonnějších skupin naučí víc jen kvůli tomu, že jim učitelé věří a podporují je. Naopak horší žáci sotva zvládnou základní učivo, i když by třeba mohli být úspěšnější, jen kdyby je učitel více motivoval.

Státy, které úspěšně reformovaly své vzdělávací systémy, jako například Finsko, šly navíc opačným směrem – inkluzí, nikoliv segregací. A skvělé výsledky v mezinárodních šetřeních jim dávají za pravdu. Žádná země s vyspělým vzdělávacím systémem nedělí obsah vzdělávání pro děti s vyššími a nižšími ambicemi.

Hlavní ministerská Strategie vzdělávací politiky do roku 2030+ sice zmiňuje jádrové učivo, ale ne v kontextu, který se objevuje v aktuálním plánu reformy vzdělávání. Záměr může navíc jít proti jedné z pěti hlavních linií Strategie 2030+, a to zajistit rovný přístup ke kvalitnímu vzdělání. Mezi odborníky z koncepčních skupin se přitom diskutuje, že není problém, kdyby se některé z původně zamýšlených opatření prostě vypustilo. A nápad na rozdělení učiva na jádrové a rozvíjející se prostě zapomenul.

„Podle mě se celá řada věcí prostě vyvíjí. Ve Strategii 2030+ se sice objevilo jádrové a rozšiřující učivo, teď už bychom ale tohle dělení řešit neměli. Jde to proti rovnému přístupu ke vzdělání všech dětí,“ myslí si člen hlavní koncepční skupiny pro revizi a ředitel pražské ZŠ Kunratice Vít Beran.

Mimochodem právě i složení hlavních odborných skupin zaštiťujících revizi vyvolává kritiku. Chybí v nich totiž ti nejpovolanější – tedy učitelé z veřejných škol. V koncepční skupině není ani jeden. Z 20 členů jsou jen dva ředitelé veřejných škol a tři učitelé ze soukromých.

„V tom vždy vidím velký zádrhel, že reformy připravují často akademici, kteří s praxí mají pramalou zkušenost a na výsledku je to leckdy znát,“ říká předsedkyně poslaneckého podvýboru pro regionální školství Renáta Zajíčková (ODS).

Právě učitelé budou ale přenášet poznatky do praxe. A ukazuje se, že konzervativní část českých pedagogů nepřijala ani poslední zásadní reformu obsahu vzdělávání. Ta přitom proběhla před skoro 20 lety. V dotazníku spolku Pedagogická komora téměř polovina z 897 respondentů uvedla, že se se změnou neztotožnila a ideálně by ji anulovala.

„Především je důležité, že výstupy vytvořené týmem předložíme k veřejné diskusi. Pro vlastní tvorbu dílčích částí máme různé pracovní skupiny a ty mají různé složení podle toho, jaká je jejich role. Například pracovní skupiny pro vzdělávací oblasti, které budou popisovat vzdělávací obsah, jsou složené v naprosté většině praktiky ze škol a didaktiky VŠ,“ argumentuje ale Ubr z Národního pedagogického institutu.

Ze 155 externistů by mělo jít zhruba z 15 procent o ředitele základních škol, z 35 procent o učitele základních škol nebo gymnázií a ze 40 procent o didaktiky z vysokých škol. Zbytek členů tvoří další instituce.

Není také zcela jasné, kdo vlastně reformu nyní řídí. Autoři hlavních směrů odpovídají na otázky jednotlivým organizacím, na jednání sněmovního podvýboru pro regionální školství vyslalo MŠMT předsedu expertního panelu Jiterského, jeho Hlavní směry ale ministr školství považuje za málo ambiciózní. K tomu úředníci ministerstva vypořádávají připomínky, další dokument k reformě ale připravuje Národní pedagogický institut, který také vybírá složení jednotlivých pracovních skupin. Tři hlavní jsou sestavené, ale jejich členové se už nyní ptají, jestli třeba právě rozdělení učiva na dva proudy nezavrhnout.

„Jsem moc zvědavý na to, jaká autorita bude celou přípravu reformy řídit, aby všechno klaplo. Jedna cesta by tady byla, aby se návrhy dávaly pravidelně k připomínkování učitelské veřejnosti,“ dodává Zeman.

Jestli se ale celá reforma stihne ve schváleném harmonogramu, není zatím jasné. Už nyní nabrala několik měsíců zpoždění. Příští rok na jaře by přitom měl vzniknout první návrh nového návodu pro školy, co a jak učit. Na podzim by se měla reforma schvalovat a od září 2024 by podle ní měly začít učit první školy.