Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
O podpisu prezidenta pod novelu informoval Hrad. Předloha upravuje také pohled na sexuální praktiky s dětmi do 12 let věku. Soudy by je měly vždy pokládat za znásilnění nebo sexuální útok, nikoliv mírněji za trestné pohlavní zneužití.
Nesouhlas s pohlavním stykem by oběť nemusela projevit podle novely pouze slovem, ale postačilo by gesto, pláč nebo zaujetí obranné pozice. Předloha počítá také s bezbranností oběti, kdy není schopná projevit nebo utvářet svou vůli z určitého objektivního důvodu, třeba kvůli nemoci, spánku, duševní poruše, silné opilosti, spoutání a zdravotnímu postižení.
Pojetí trestného činu znásilnění podle principu „ne znamená ne“ pokládá Ministerstvo spravedlnosti za přiléhavější než pojetí založené na chybějícím aktivním souhlasu s pohlavním stykem. Některé státy koncept „ano znamená ano“ uplatňují.
Trestný čin znásilnění bude podle předlohy nově zahrnovat pouze soulož a jiné penetrační činy. Méně závažné sexuální praktiky bude v trestním zákoníku zahrnovat nový samostatný čin sexuální útok. Použití zbraně povede u sexuálního útoku i u znásilnění podle novely k vyšší trestní sazbě. Sexuální nátlak má patřit mezi činy, jejichž nepřekažení je trestné, obdobně jako nepřekažení pohlavního zneužití. Skutková podstata sexuálního nátlaku se rozšíří o zneužití něčí tísně.
Podporovatelé změny trestního vymezení znásilnění argumentovali zlepšením postavení obětí. Dosavadní přístup, který definuje znásilnění použitím násilí nebo zneužitím bezbrannosti, vedl podle nich k tomu, že většinu znásilnění oběti vůbec nehlásí.
Ke změně definice znásilnění přistoupilo v posledních letech 16 evropských států. Pojetí „ano znamená ano“ uplatňuje Malta, Chorvatsko, Kypr, Řecko, Španělsko nebo Slovinsko. Koncept „ne znamená ne“ platí v Lotyšsku, Dánsku, Lucembursku, Belgii, Německu nebo Švédsku. Francie či Rakousko zůstávají u vymezení znásilnění založeného na násilí nebo pohrůžce.
