Rodiče prohráli závod o státní peníze

Za 220 tisíc korun si šlo v roce 2012 koupit více, než v současnosti za 300 tisíc korun. Konstatování jak z lekce ekonomie, jemuž lidé kvůli neustálému zdražování dobře rozumí a reálně je denně zažívají při nákupech.

A tak i přesto, že se v roce 2020 rodičovský příspěvek na jedno dítě zvýšil o 80 tisíc korun právě na 300 tisíc, představuje dávka pro rodiče aktuálně hubenější pomoc než před 11 lety.

Co šlo koupit v roce 2012 za 220 tisíc, na to by současný rodič kvůli inflaci potřeboval 330 759 korun, jak dokládá kalkulačka Seznam Zpráv.

Proto se rodičovský příspěvek stal v rámci srovnání reálné hodnoty vybraných dávek mezi lety 2012 a 2023 hlavním poraženým.

Upozorňuje na to nejnovější studie think tanku IDEA při CERGE-EI, jejíž výsledky Seznam Zprávy dostaly v předstihu k dispozici. Porovnává devět státem poskytovaných dávek od příspěvku na bydlení po přídavek na dítě nebo příspěvek na mobilitu. A to z hlediska, jak se měnily jejich reálné hodnoty v čase. Badatelé vynechali dávky systému nemocenského pojištění, které jsou odvozené od konkrétní mzdy daného člověka a další velmi specifické dávky, jako například náhradní výživné nebo porodné, či výsluhové příplatky.

„Většina dávek rostla pomaleji než průměrná mzda či průměrný důchod, které mezi roky 2012 a 2023 zaznamenaly reálný nárůst o zhruba 20 procent,“ shrnují autoři studie.

Naproti tomu reálná hodnota rodičovského příspěvku se od roku 2012 reálně propadla o zhruba deset procent.

Jednotlivé dávky si lze v grafice vždy překlikávat:

Autoři studie se rozhodli pracovat s obdobím od roku 2012, protože od tohoto roku existují spolehlivá data o výdajích, zároveň se relativně ustálily podmínky dávek. U roku 2023 se pak využívají predikce ČNB ohledně inflace a růstu průměrné mzdy.

Autoři studie to dokládají na modelovém příkladu rodičů, kteří se rozhodnou pobírat příspěvek 24 měsíců. V roce 2012 měsíčně dostávali 9167 korun, dnes sice pobírají 12 500 korun, ale pokud se částka očistí o inflaci, představuje jen 8271,3 korun.

Větší propad zaznamenal mezi studií zkoumanými dávkami jenom příspěvek na péči u středně těžké závislosti. Zatímco v roce 2012 představoval 6000 korun, letos jeho reálná hodnota představuje zhruba 4370 korun. Ovšem studie porovnává i další situace u příspěvku na péči, kde naopak hodnota dávky v čase mírně o dvě procenta rostla.

Naopak výrazné navýšení oproti roku 2012 zaznamenaly tři státní dávky: příspěvek na mobilitu, dávka pěstounské péče a příspěvek na dítě ve zvýšené míře.

Reálná hodnota měsíčního příspěvku na mobilitu rostla bezmála o 50 procent z 400 korun na téměř 600 korun (ve skutečnosti dnes pobírají lidé 900 korun, které autoři očistili o inflaci na hodnotu roku 2012).

Přídavek na dítě narostl dokonce bezmála o 60 procent. Jde ovšem o příspěvek ve zvýšené míře, který byl zaveden až v roce 2018. Je určený pro rodiny, kde alespoň jedna osoba v domácnosti má příjem – ze zaměstnání, živnosti, důchodu, rodičovského příspěvku nebo i podpory v nezaměstnanosti. Základní přídavek na dítě si naopak svoji hodnotu drží podobnou jako v roce 2012.

K zásadnímu růstu došlo u dávky pěstounské péče. Ta vzrostla během sledovaného období skoro dvojnásobně. V řeči peněz s reálnou hodnotou vztaženou k roku 2012 z 8332 korun na 16 575,7 korun.

Pěstouny ovšem nelze označit za vítěze reálného růstu hodnoty státní pomoci. Důvodem je reforma pravidel dávky z roku 2022. Nově rozlišuje mezi pěstounstvím zprostředkovaným státem a nezprostředkovaným, kdy se dítě dostává do péče nejčastěji prarodičů či dalších příbuzných, kterých je statisticky více.

Zatímco zprostředkovaným pěstounům se finanční podmínky výrazně zlepšily – stát se snaží motivovat lidi, aby si brali děti do péče a nahrazovali tak dětské ústavy, které se mají postupně uzavírat – tak pěstouni prarodiče naopak na příspěvcích tratili.

Studie nazvaná (Ne)zvyšování sociálních dávek v letech 2012–2023 odhaluje další aspekt státních dávek.

„Jejich hodnota osciluje. Hodnota dávek není konstantní, ať už se bavíme o inflaci nebo průměru k ekonomice,“ vysvětluje spoluautor studie Daniel Kolář.

Patrné to je zejména ve srovnání s důchody, které se pravidelně valorizují. Díky tomu se jejich reálná hodnota nikdy nedostala pod úroveň z roku 2012. Mezi lety 2015 až 2021 sice vždy doháněly růst průměrné mzdy, ale v roce 2022 dokonce mzdy v růstu předehnaly.

Naopak reálná hodnota dalších státních dávek, které studie zkoumá, se v čase i propadaly. Ukázkový je vývoj zmíněného rodičovského příspěvku, jehož reálná hodnota od ustanovení 220 tisíc korun za dítě v roce 2012 mírně klesala, až se v roce 2019 propadla téměř o deset procent.

Navýšením v roce 2020 na 300 tisíc korun reálná hodnota rázem poskočila o 30procentních bodů. Ale opět začala klesat, tentokrát kvůli zdražování, daleko rychleji.

Podobně poskakovaly reálné hodnoty i dalších dávek, jak postupně přicházely vlivem inflace o reálnou hodnotu, dokud nebyly vládou upraveny.

Zatímco spoluautor studie Daniel Kolář nechce hodnotit, jestli je dobře, nebo špatně, že se hodnota dávek takto vyvíjí, sociální antropoložka Lucie Trlifajová působící v Centru pro společenské otázky – SPOT, která se profesně sociálními dávkami zabývá, tuto skutečnost kritizuje. Míní, že i další dávky by se měly automaticky valorizovat.

„Za mě je valorizace něco, co by ušetřilo mnoho práce a energie i v rámci veřejné debaty,“ říká. Poukazuje tím na fakt, že navyšování dávek vždy předchází dlouhá polemika.

Vedle rodičovského příspěvku naráží i na životní minimum, které se stanovuje nařízením vlády stejně jako existenční minimum. Naposledy takto vláda zvyšovala minima od letošního ledna. Vloni pak vláda zvedala hladinu hned dvakrát – v dubnu a v červenci. Aktuálně je existenční minimum 3130 korun a životní minimum jednotlivce 4860 korun.

„Životní minimum má pokrýt základní spotřební koš. Společnost říká, že o každého člověka, když nemá příjem, se postaráme a zajistíme, aby měl na přežití. Tam je valorizace jedinou možností, jak zachovat tuto ochrannou roli dávky,“ myslí si Trlifajová.

Vysvětluje, že když sociální dávka přestane fungovat jako trampolína, od které se člověk odrazí a začne s její pomocí opět fungovat, reálně špatnou situaci příjemce jen prohlubuje. A pro stát je pak nákladnější daného člověka stabilizovat.

„Člověk se k dávce dostane, až když mu je úplně nejhůř. Kdy už na tom není psychicky dobře, a protože dávka není dostatečná, přispívá k zacyklení situace. Je to kombinace nejistoty bydlení, nízkých příjmů, půjček, různých typů závislostí a u žen i problematických partnerských vztahů,“ tvrdí.

Už několik měsíců se přitom na úrovni vládní koalice mluví o zvyšování rodičovského příspěvku.

Na konci března ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) zmínil, že má ambici navrhnout zvýšení nejpozději k 1. lednu 2024. Během jara se pak nejčastěji v rámci vládnoucí koalice ozývalo, že by se dávka pro rodiče s dětmi měla zvýšit o padesát tisíc korun.

Naopak opoziční hnutí ANO aktuálně prosazuje vlastní návrh, který chce navýšit rodičovský příspěvek z 300 tisíc na 400 tisíc korun. Navíc s mechanismem, který příspěvek v dalších letech automaticky navyšuje podobně jako u důchodů. A k tomu chce i zavedení pojistky v podobě mimořádné valorizace, pokud budou skokově růst spotřebitelské ceny.

SPD zase během minulého roku prosazovalo navýšení rodičovského příspěvku o 60 tisíc korun. Vláda návrh vloni v půlce léta nepodpořila.