Data o vzdělávání: Pražské školy trápí stejné problémy jako vyloučené regiony

V praxi to znamená, že buď chybí učitelé, chystají se ze školství odejít, případně nemají dostatečnou kvalifikaci. Vychází to z unikátních dat, která pospojovala do jednoho indexu Česká školní inspekce.

Jak mapu číst: červené okresy vycházejí z hodnocení nejhůře, zelené jsou naopak nejlepší.

Praha je na tom stejně jako severočeský Most. V obou okresech učí desetinu dětí učitelé bez pedagogického vzdělání. Učitelství je přitom vlastně řemeslo. A jako každé jiné se ho musí pedagog naučit. To znamená nejen ovládat obor, ve kterém vzdělává své žáky, ale i formu, jakou obsah dětem předává.

Z pohledu zabezpečení výuky jsou na tom tak vůbec nejhůře v Česku Praha-západ a Praha-východ společně s takřka všemi okresy Středočeského kraje. Kromě nich se to pak týká také Ústeckého a Karlovarského kraje. Ekonomicky i sociálně naprosto rozdílné okresy tak dopadají velmi podobně, i když důvody pro to se zásadně liší.

V případě Prahy a okolí je celkově problém s kapacitou škol. Navíc absolventi pedagogických fakult mají celou řadu lukrativnějších nabídek než jít učit. Příhraniční regiony pálí oproti tomu nedostatek zájemců o učitelství a například i špatná pověst povolání.

„Díky datům až na úroveň okresů vidíme, že i ve strukturálně postižených regionech existují lokality, které jsou na tom podobně jako okresy v bohatých regionech. Ukazuje nám to, jak silně je náš vzdělávací systém fragmentovaný,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy ústřední školní inspektor Tomáš Zatloukal, z jakého důvodu je důležité sledovat data o českém školství co nejpodrobněji.

Kromě profesní kvalifikace inspektoři na školách sledují, jestli pedagogové vyučují obor, který vystudovali. Jde o takzvanou aprobovanost. Samozřejmě že i učitel bez kvalifikace a bez aprobace může žáky pro svůj předmět strhnout, z dat ale vyplývá, že je to méně pravděpodobné.

Pokud předmět vede učitel, který je nekvalifikovaný a neaprobovaný, má hodina daleko menší spád a žáky o dost méně nadchne.

Nejde navíc o problém, nad nímž by šlo mávnout rukou. Hned každou třetí hodinu dějepisu na druhém stupni základních škol v Česku odučí učitel, který předmět nevystudoval na vysoké škole. Největší problém je to v okrese Jeseník, kde je to podle dat z roku 2019 přes 51 procent.

Ještě horší je to v případě informatiky – jen jednu ze dvou hodin průměrně odučí vystudovaný pedagog v oboru. V okrese Praha-západ dokonce jen 15 procent hodin. Přitom jde fakticky o jeden z nejdůležitějších předmětů pro budoucí život, jehož obsah navíc ministerstvo školství právě mění.

„Skutečně pomáhá kvalitní pedagogická činnost ve školách, ať už jde o vedení školy, metodickou práci, nebo přímo vyučování ve třídách. Pokud se učitelům daří žáky zapojovat a udržovat je motivované, je možné překonávat i handicapy málo podnětného rodinného prostředí. Naopak jsou i školy v Praze, kterým se pedagogicky nedaří a potřebovali by podpořit,“ říká analytik PAQ Research Karel Gargulák.

Podle ministerstva školství by v této nelichotivé statistice měla pomoci novela zákona o pedagogických pracovnících. Ta sice umožní vstup laikům do českého školství, ale s podmínkou, že si musí do tří let pedagogické vzdělání doplnit. V současnosti mohou na výjimku učit nadále i bez toho.

„Neshodneme se sice na tom s pedagogickými fakultami, ale ony očividně v minulém období – vzhledem k vysoké neaprobovanosti učitelů – selhaly. Chceme tedy novelou jen napravit pokrytecký způsob, jakým se to teď řeší, tedy že ředitel dá inzerát, a pokud se mu na něj nikdo nepřihlásí, může zaměstnat kohokoliv. Takový učitel si ale nemusí dodělat pedagogické minimum, to se ale teď změní,“ nastiňuje ministr školství Petr Gazdík (STAN).

Zároveň chce dát do zákona pojistku, aby ředitel musel ctít odbornost nekvalifikovaného učitele. Tedy že například právník nebude smět učit fyziku, ale jen základy společenských věd nebo dějepis.

Úroveň profesní přípravy aktivních učitelů je tak v Praze a jejím okolí daleko nižší než v Moravskoslezském kraji. Stejně tak dopadají školy v hlavním městě i při celkovém hodnocení inspektorů. Severovýchodu republiky vůbec nestačí (podrobně jsme se tomu věnovali v předchozím článku zde). Přesto pražští žáci dosahují daleko lepších výsledků. Vyplývá to z posledního testování České školní inspekce ve školním roce 2016/17.

Může to znít paradoxně – děti v Praze škola baví průměrně méně a hodiny jsou častěji jednotvárné, přesto mají nejlepší výsledky. Odpověď je ale jednoduchá: výsledky ve škole závisí především na sociálním a ekonomickém zázemí rodiny.

Pokud jsou rodiče zajištění vysokoškoláci, dítě bude mít ve škole s velkou pravděpodobností úspěch nehledě na to, jak bude výuka záživná a kvalitní. Tento vztah funguje i obráceně a je v Česku navíc daleko silnější než v jiných rozvinutých zemích Evropy.

„Na tomto porovnání je vidět, jaký vliv má kvalifikovanost a aprobovanost učitelů na schopnost škol snižovat vliv nepříznivého rodinného prostředí a také naopak. Znovu se ukazuje, jak zásadní roli hraje v Česku vliv rodinného prostředí na výsledky vzdělávání,“ dodává ústřední školní inspektor Zatloukal.

V Praze tak nedostatečnou úroveň profesní přípravy pedagogů supluje lepší rodinné zázemí jejich žáků. Hlavní město je tudíž tím šťastnějším českým regionem. Například v okrese Karlovy Vary se totiž tyto podmínky navzájem posilují. Neaprobované a nekvalifikované učitele doplňuje horší zázemí žáků doma, třeba ještě ve spojitosti s průměrně horším vedením škol. Dětem tak nezbývá nikdo, kdo by je k úspěchu ve škole mohl vytáhnout.

K tomu se navíc připojuje i nelichotivá ekonomická situace rodin, které musí častěji řešit dluhy nebo exekuce. To má za následek i problémy žáků ve škole, jako jsou horší známky z chování, vyšší počet neomluvených hodin nebo propadání.

Z těchto tří statistik dává Česká školní inspekce dohromady takzvaný index rizikového chování žáků. Nejhůře z toho vycházejí Ústecký, Karlovarský a Liberecký kraj. Je tak patrné, že se zdejší sociální a ekonomické problémy promítají i do běžného fungování základních škol.

Míru problémového chování nebo neprospívání pak může ještě více posilovat fakt, že v těchto místech daleko častěji působí nekvalifikovaní pedagogové. Z dat ale vyplývá, že právě jim se nedaří při práci s dětmi, které mají slabší znalosti nebo speciálně vzdělávací potřeby.

„Nedostatečná pedagogická příprava je navíc také častým důvodem, proč učitelé ze školství odcházejí. Nedaří se jim například zvládat třídu, udržet žáky motivované, urovnávat konflikty nebo komunikovat s rodiči, a pokud nedostanou podporu od vedení nebo kolegů, mohou velmi rychle vyhořet,“ dodává Gargulák.

Ukazuje se tak, že před řadou bohatých okresů Česka stojí stejná výzva jako před strukturálně postiženými regiony. Sehnat kvalitní pedagogy nebo daleko více podpořit ty stávající, aby ve škole mohlo zažít úspěch každé dítě.