Dárcovství krve od gayů by se mělo změnit. Musíme být opatrní, zní od lékařů

Sousední Německo v březnu schválilo novelu zákona o transfuzi krve, podle které už muži s homosexuální orientací nemusí být dočasně – na 4 měsíce – vyřazováni ze seznamu potenciálních dárců.

V České republice je tato lhůta nyní ještě o něco delší. Muži mající pohlavní styk s partnerem nesmí darovat krev po dobu 6 měsíců od posledního sexuálního kontaktu. I přes toto doporučení Společnosti pro transfuzní lékařství ČLS JEP se ale najdou nemocnice, které jdou ještě dál a na svém webu uvádí, že homosexuální orientace je důvodem pro trvalé vyřazení z dárcovství krve.

To se rozhodla změnit poslankyně Klára Kocmanová (Piráti), podle které v současné úpravě vzniká příliš mnoho prostoru pro stigmatizaci.

„Dneska je to dané tak, že to není vyloženě diskriminující nebo vylučující pro všechny homosexuály, ale muž, který má pohlavní styk s mužem, což se týká převážně gayů, nemůže darovat krev alespoň po dobu 6 měsíců od posledního sexuálního styku,“ popsala pro Seznam Zprávy současnou praxi, kvůli které se rozhodla iniciovat diskuzi s lékaři i resortem zdravotnictví.

O případech, kdy muži kvůli své orientaci nemohli darovat krev, Kocmanová slyšela už dříve. Poté, co téma sdílela na sociálních sítích, se jí pak ozvali další lidé s podobnou zkušeností.

Podle vyjádření kanceláře veřejného ochránce práv je ale vyřazení z dárcovství jen na základě sexuální orientace diskriminační.

O tom, jestli dotyčný může, nebo nemůže darovat krev, rozhoduje nakonec vždy vyšetřující lékař, a to mimo jiné na základě dotazníku, který zájemce o dárcovství v nemocnici vyplní a který by měl v ideálním případě vycházet z doporučení Společnosti pro transfuzní lékařství.

Podle náměstka ministra zdravotnictví Josefa Pavlovice (Piráti) to ale není zcela samozřejmou praxí. „Dotazník pro dárce si dělá poskytovatel péče sám a dostaly se k nám i případy, kde se nemocnice vyloženě ptají: ‚Jste homosexuál?‘“ sdílí zkušenosti z terénu.

Podobným případem z praxe mohou být informace pro dárce uveřejněné na webu Nemocnice Boskovice. V těch stojí, že trvale vyřazeny z dárcovství jsou skupiny s „rizikovým chováním“, mezi které počítají i homosexuální muže.

„Chápeme, že krev i krevní deriváty jsou ceněná komodita, která je ve zdravotnictví nenahraditelná, a proto postupujeme plně v souladu s platnou právní úpravou, doporučenými standardy i v kontextu našich smluvních vztahů se zpracovateli krve a krevních derivátů,“ uvedla Eva Škrábalová z právního oddělení nemocnice s tím, že budou věc dále interně diskutovat.

Nemocnic, které si doporučení vykládaly jinak, než se původně zamýšlelo, bylo v minulosti víc. „Poté, co jsme Společnost pro transfuzní lékařství upozornili na to, že nemocnice uvádějí homosexualitu jako důvod pro nemožnost darování, byly nemocnice Společností kontaktovány a na svých webech tuto informaci opravily,“ říká poslankyně Kocmanová, ale připouští, že neprocházeli stránky všech nemocnic, a je tudíž možné, že někde takové informace stále zůstávají.

Pavlovic z Ministerstva zdravotnictví nicméně upozorňuje na to, že česká ani evropská doporučení už dnes neberou homosexuální orientaci jako klíčové hledisko. „Kritéria se týkají pouze nechráněného análního sexu, který je popisován jako riziková sexuální aktivita,“ vysvětluje.

Také podle Kocmanové by se proto mělo více akcentovat, že homosexuální orientace se automaticky nerovná rizikové sexuálnímu chování.

„I ti homosexuálové, kteří žijí ve spořádaném monogamním vztahu, jsou vyloučeni. A to i přesto, že mohou mít méně rizikový sexuální život než celá řada heterosexuálů,“ říká Kocmanová a dodává, že zvláště ve chvíli, kdy Česko potřebuje větší počet dárců, by mělo být dárcovství zpřístupněno i dalším skupinám.

„Jsem si vědoma rizika přenosu HIV i dalších onemocnění, ale můžeme se inspirovat v okolních zemích, kde od téhle podmínky upouštějí – Německo, Francie, Rakousko, kde přestali řešit vyloženě pohlaví, ale zaměřují se na rizikové sexuální chování jako takové. Ať už jde o nechráněný sex, prostituci, nebo časté střídání partnerů,“ uzavírá poslankyně.

Odborný pohled lékařů do realizace takového plánu ale vnáší hned několik trhlin. Hlavními argumenty proti rozvolňování stávajících doporučení je nepříliš příznivá epidemiologická situace i jiný způsob testování transfuzí, než se využívá v zahraničí.

„Pohlavní styk mezi muži byl – a stále je – rizikový pro přenos infekce HIV a v některých zemích pořád dokonce více než cokoliv jiného. V České republice dochází k přenosu dvou třetin infekcí právě při pohlavním styku mezi muži. A právě to je ten důvod, proč toto kritérium dosud považujeme za rizikové,“ vysvětluje stanovisko Společnosti pro transfuzní lékařství její předseda a současně i primář transfuzního oddělení Thomayerovy nemocnice Petr Turek.

Přestože Turek souhlasí s tím, že je téma opředeno celou řadou nedorozumění a nepřesných formulací, kritéria pro dárcovství jsou podle něj nyní nastavena správně. „Celé je to vymyšlené tak, aby byl chráněn v první řadě příjemce. Nejde o žádné právo, které by bylo někomu upíráno. Darovat krev totiž není žádné právo. Je to dobrovolná aktivita, které je třeba si velmi považovat,“ říká.

„Když se pak bavíte s konkrétním člověkem, řekne vám, že u něj přece žádné riziko není, ale to je trochu matoucí dojem, protože horolezec, který si dává pozor, vám taky neřekne, že se chová rizikově. Ale když to srovnáte s běžným člověkem, tak ve větším riziku asi je,“ poznamenává.

Tisková zpráva Státního zdravotního ústavu uvádí, že v Česku byla loni zhruba polovina nově odhalených infekcí (52 %) zachycena mezi muži provozujícími sex s muži.

S reformulací současných doporučení tak chtějí lékaři z transfuzních oddělení počkat až na zavedení modernějšího testování krevních transfuzí, které by mohlo v dohledné době nastat. „Když budeme mít citlivější metody testování, tak možná půjdou ta kritéria znovu posunout. Ale zcela určitě počkáme na plánovanou změnu testů,“ dodává lékař.

Vyhláška, která odstartuje modernizaci testování, by mohla podle náměstka ministra zdravotnictví Pavlovice vstoupit v platnost na začátku července.

Muži s homosexuální orientací se podle primáře Turka začali z dárcovství plošně vyřazovat v souvislosti s rozšířením infekce HIV během 80. let minulého století. „Skandál s šířením AIDS propukl zejména ve Spojených státech a v západní Evropě. My jsme tehdy byli ,chráněni‘ Železnou oponou, takže se infekce do Čech dostala jen ve velmi malém množství. I když i tady nějaké přenosy byly, dokonce i ty skrze transfuzi,“ líčí lékař historický kontext.

S ohledem na to, že se přenos infekce HIV v tehdejším Československu podařilo poměrně brzy podchytit, byl podle Turka tuzemský přístup k dárcům z řad gayů v zahraničním srovnání dlouho vnímán jako velmi tolerantní – homosexuální orientace se nepovažovala za důvod k trvalému vyřazení už od počátku 90. let.

„Už tehdy jsme navíc bojovali proti pojmu ‚homosexualita‘. Když jsme to totiž probírali se sexuology, přišli jsme na to, že pro nás v té době byli asi nejnebezpečnější takoví ti ‚hoši z Hlavního nádraží‘, kteří ani mnohdy nejsou gayové, ale pouze se živí homosexuální prostitucí,“ uzavírá Turek.

Podle dat Státního zdravotního ústavu bylo mezi lety 1985 a 2022 v Česku celkem zachyceno 4323 případů HIV pozitivity. Z toho šlo v 3696 případech (85,5 %) o muže.