Další roztrhané ovce. „Nemám 200 tisíc, které vyhodím za plot“

Někteří ze zemědělců volají po regulaci, jiní se na soužití se šelmami připravují. Seznam Zprávy na česko-polském pomezí zjišťovaly, co návrat vlků pro místní obnáší.

S majitelem zhruba 50hlavého stáda mluvíme na jeho pozemku v Supíkovicích na Jesenicku. Nad zalesněnými kopci opodál, odkud vlci přišli, zapadá slunce. Těla rozsápaných ovcí leží ve vozíku vedle nás.

„No, bachory všecky vytrhané venku, že?“ zlobí se zemědělec a demonstrativně zvedá za nohu torzo jedné z ovcí. „Podle mě to byl vlk, protože nemají dokousané nohy. Hlavně krky, hlavy. A co jiného by to asi bylo? Rys a medvěd útočí jinak,“ dodává.

Na druhý den ráno se potkáváme v nedalekém zemědělském areálu, kam mrtvá zvířata odváží. Z ocelové rampy putují ostatky do kontejneru nákladního auta, které je odveze do kafilérie.

„Loni to bylo taky v Bernarticích a v Bukové,“ vyjmenovává řidič nákladního auta místa, kde zatím k útokům vlků došlo. „Útočí hlavně na ovce a kozy,“ shrnuje. Ševčík pak připojuje i případy, kdy došlo k napadení krav.

Za odvoz mrtvých ovcí platí Petr Ševčík tři tisíce. Veterinární ošetření těch, které útok přežily, ho později stojí stejnou částku.

„Já to zabalím, já to zavřu, protože to je zbytečný,“ říká rozhořčeně. „Dají mi nějaké odškodné, ale nevědí, co to je za peripetie s veterináři. Za to nedostanu nic. Nějakou kafilérku potom, o tom vůbec nevědí,“ dodává s tím, že už tak si chovem ovcí moc nevydělá a pokud vlci na jeho stádo zaútočí ještě jednou, nejspíš s chovem skončí.

Z debat s místními vyplývá, že návrat vlků do krajiny je tu výbušné téma.

„Já jsem za ně rád. Je to přirozený predátor, který tady snad kdysi měl být, nebo byl,“ vypráví v nádražní restauraci v nedalekém Jeseníku hostinský Jiří. „Sto lidí určitě způsobí větší škodu než dva vlci,“ dodává a jeden ze štamgastů rozhodně přikyvuje.

Jiní by byli naopak raději, kdyby se v okolí povolil lov vlků. „Dneska, když zastřelíte vlka, dostanete víc let jak za člověka. Nikdo si to ani nedovolí,“ hodnotí situaci myslivec ze Supíkovic Kamil Vašina.

„My se o tu zvěř staráme celý rok, krmíme to, dáváme do toho peníze a pak nacházíme mrtvá zvířata,“ shrnuje s tím, že by stát měl proti vlkům zakročit a ztráty kompenzovat i myslivcům.

Někteří viní ze škod také ochranáře. Část z nich je dokonce nařkla z toho, že vlky do přírody uměle vypouštějí.

„To jsou takové urban legends,“ říká nám v dubovém lese nedaleko Supíkovic Michal Feller, člen tzv. vlčích hlídek Hnutí Duha Šelmy, které v oblasti vlky monitorují.

Kolik vlků se podle něj v regionu pohybuje? „Víme, že jsou minimálně dva v Rychlebských horách. Ti jsou tam teď druhým rokem,“ nastiňuje Feller, zatímco stoupáme do kopce k fotopasti, kterou se ochranáři snaží vlky vyfotit.

Podotýká, že vlci často migrují na velké vzdálenosti, není proto vyloučeno, že do Supíkovic přišli až z Rychlebských hor. Za pravděpodobnější ale má, že šlo o šelmy z Medvědské hornatiny (oblasti Hrubého Jeseníku – pozn. red.), kde se je nedávno podařilo zachytit. Fotopast u Supíkovic, kterou s ním kontrolujeme, zaznamenala pouze lišku a turisty.

Feller si je sporů, které vlci vyvolávají, vědom. Spolu s dalšími ochranáři se prý snaží místní přesvědčit o přínosu šelem, případně zemědělcům pomáhají s vyřízením dotací na zabezpečení stád.

Právě zabezpečení považuje za klíčové. Hlavním zdrojem potravy vlků je podle něj volně žijící zvěř a hospodářská zvířata tvoří jen jednotky procent jejich jídelníčku. Pokud k nim ale mají snadný přístup, neváhají ho využít.

„Většinou i s lidmi, co jsou proti, se dá bavit. Nejvíc je přesvědčíte tím, že jim neřeknete, že jsou úplně blbí, a berete jejich argumenty v potaz, i když se je snažíte vyvrátit,“ popsal.

Na to, jak podle ochranářů vypadá dobře zabezpečené stádo ovcí, se jedeme podívat do několik kilometrů vzdálených Vlčic na kraji Rychlebských hor. Při příjezdu lesem k pár osamělým domům si všímáme výstražných cedulí varujících před psy v češtině i polštině.

„Zavedli jsme pastevecké psy. Já jsem zastánce metody zvíře proti zvířeti,“ říká chovatelka Lucie Kristýnková, zatímco se ovce chystají na stříhání vlny a pastevecký pes pobíhá opodál. „Nějakým způsobem spolu vlk a pes komunikují stejným stylem. Značkují svoje teritorium a domlouvají se mimo naše schopnosti to nějak zaznamenat. To je jejich svět,“ tvrdí.

Její psi se prý dokázali se stádem sžít a stát se jeho součástí. Od té doby zahánějí nejen vlky, ale také krkavce, kteří zabíjeli nejmenší jehňata.

Jedním dechem však upozorňuje, že pastevecké psy není vůbec lehké vychovat. To potvrzuje i její soused, kterému pes hlídá před vlky kozí stádo. Shodují se na tom, že v Česku stále chybí zkušenosti, jak s pasteveckými psy dobře pracovat, případně bývá náročné je vůbec sehnat.

Pro pastevce jsou stále zásadní elektrické ohradníky. Na nezabezpečené pastviny, kam by se vlk snadno dostal, se nám podařilo v okolí Supíkovic narazit. Zvířata na nich přes noc zůstávala.

Na pastevecké psy i další ochranná opatření, jako elektrické ohradníky, mohou zemědělci čerpat dotace, které jim pokryjí téměř všechny náklady.

„Poskytujeme dotaci na pořízení preventivních opatření, což nejsou jenom ploty, ale je to i pastevecký pes nebo realizace košárů (přenosných ohrad – pozn. red.). Snažíme se, aby chovatelé nedovolili vlku, aby si na ovce sáhl,“ vypočítává Jindřiška Jelínková z Agentury ochrany přírody a krajiny.

Za zvířata zabitá vlkem také poskytují odškodnění a umožňují zemědělcům až rok zpětně žádat o kompenzace za náročnější hospodaření na pozemcích.

Ne všichni z nich se ale ke stoprocentním dotacím dostanou. Nejdřív totiž musí celou částku zaplatit sami, až poté je jim proplacena.

To je pro mnohé překážkou, třeba právě pro Petra Ševčíka. „Nemám 200 tisíc, které bych vyhodil za plot,“ shrnuje svoji situaci.