Čtyři hlasy mladé generace: Takhle se má změnit Česko. My už ho měníme

První den nového roku je obvykle příležitostí pro známé, uznávané osobnosti, aby se zamyslely nad tím, jak se zemi daří, v jaké kondici se společnost nachází a kam vlastně směřuje.

Redakce Seznam Zpráv se rozhodla dát hlas nastupující generaci. Čtyřem zástupcům Gen Z. Tedy internetové generace, zoomerům, jak se jim někdy říká, zkrátka lidem narozených od poloviny 90. let 20. století. Alex, Petr, Becky a Dan souhlasili podělit se o svůj pohled na svět. Odpovídali shodně na pět otázek: Jak hodnotí uplynulý rok, jaké události je nejvíc zasáhly, jak se podle nich proměňuje česká společnost, jaké změny by osobně přivítali. A samozřejmě: Co sami čekají od roku 2024, jaký bude?

Pár ukázek z jejich odpovědí na úvod:

„Českou společnost nejvíce trápí absence naslouchání, pochopení a tolerance a také nedostatečné zastoupení žen a menšin v Parlamentu.“

„Líbí se mi, že naše generace mluví o věcech, které se naši rodiče a prarodiče snaží promlčet, nebo ignorovat - problémy s diskriminací, rasismem, homofobií, transfobií, ale třeba také klimatickou krizí nebo konflikty extremismu, který opravdu existuje vždy na obou stranách.“

„Dění v Gaze? To, jak většinová česká společnost a politici vybírají, kdo je hoden soucitu a kdo ne, jako by někteří lidé byli méně lidmi než jiní, ve mně probouzí smutek.“

Jaký pro vás byl rok 2023, jak se vám žilo? Můžete stručně popsat plusy a minusy?

Byl to rok plný emocí a rychle uběhl. Rok, kdy jsem plánovala svůj maturitní ples, udělala maturitu, zvládla přijímací zkoušky na vysokou školu a začala chodit na univerzitu.

Mezi plusy bych určitě zařadila vše, co zahrnovalo loučení se střední, pomaturitní tříměsíční prázdniny a adaptační kurz vysoké. Jediné, co bych letošku vytkla, je neskutečné množství stresu a tlaku, se kterým jsem se po celý rok potýkala. Ať už to bylo učení na zkoušky z autoškoly, maturitu, přijímačky, nebo teď v prvním semestru na každodenní testy a zkoušení.

Jaká událost vámi v roce 2023 v České republice nebo ve světě nejvíce zarezonovala?

V Česku bylo pro mě určitě největším momentem zvolení Petra Pavla prezidentem. Nejsem člověk, který by se nějak extra zajímal o domácí politické dění v České republice, ale možnost vítězství jeho volebního oponenta byla něčím, co zvedlo i mě.

Z událostí ve světě sleduji pravděpodobně nejvíce izraelsko-palestinský konflikt. Možná jde v očích veřejnosti o kontroverzní téma, ale podle mě by na lidských právech nic kontroverzního být nemělo.

Myslím si, že vzhledem k tomu, co všechno se momentálně v Pásmu Gazy odehrává, nedostává ani zdaleka tolik pozornosti, kolik si zaslouží. O podobných událostech by podle mě měli být lidé dobře informovaní a nezakládat své názory pouze na povrchních zprávách. Mrzí mě, že nevěnujeme stejnou pozornost právě Palestině, nebo například Kongu, jako jsme věnovali Ukrajině, když ji napadlo Rusko.

Jak se z vašeho pohledu mění česká společnost?

Největší změnu určitě v posledních pár letech přináší moje generace. Ať si každý říká, co chce, ale lidé, kteří teď dospívají, nebo jsou ve svých twenties, mají obrovský vliv na chod společnosti, a to nejen v Česku.

Líbí se mi, že naše generace mluví o věcech, které se naši rodiče a prarodiče snaží promlčet, nebo ignorovat - problémy s diskriminací, rasismem, homofobií, transfobií, ale třeba také klimatickou krizí nebo konflikty extremismu, který opravdu existuje vždy na obou stranách.

Co osobně vás nejvíc trápí? A co se domníváte, že nejvíce trápí českou společnost?

Dlouhodobě sleduji problematiku školství. Naše osnovy se mi zdají zastaralé a v dnešní době už nedostačující. Moderním dějinám je ve škole věnováno dle mého názoru jen minimum prostoru, spousta učitelů se k tématu ani moc nemá. A přitom to není ani tak dávno, co jsme tu měli okupanty.

Podobně také dění kolem LGBTQ+ hnutí a snahy o prosazení stejnopohlavního manželství, rostoucí ceny nájmů a jízdného pro studenty, nebo například nedostatek pracovních míst pro mladé lidi. Všude po vás chtějí roky zkušeností, ale že by poskytli prostředí, ve kterém byste je mohli získat, tak o to už se nikdo nezajímá.

Jaký podle vás bude rok 2024?

Doufám, že méně stresující, i když vím, že mě na škole už čeká látka jen těžší a náročnější. I tak se ale strašně těším - studium medicíny mě baví a za nic bych ho nevyměnila. Přála bych si také zopakovat léto jako to letošní. Žádná velká předsevzetí nebo očekávání ale od roku 2024 nemám, snad jen, aby všechno dál nějak vycházelo.

Jaký pro vás byl rok 2023, jak se vám žilo? Můžete stručně popsat plusy a minusy?

Tento rok byl náročný, čelil jsem několika výzvám. Společně s dalšími mladými lidmi jsem úspěšně ukončil kampaň na sociálních sítích k prezidentským volbám. Měl jsem možnost reprezentovat ČR na Globálním summitu mládeže v Jižní Koreji. Díky organizaci Romea jsem se společně s dalšími studenty zúčastnil setkání s prezidentem republiky k Mezinárodnímu dni Romů.

V září jsme rozjeli motivační besedy na segregovaných školách, kde mluvíme o důležitosti vzdělání, romských vzorech a různých organizacích. Jednou z výzev bylo také studium ekonomie, které jsem přerušil a kam bych se chtěl v příštím roce vrátit.

Jaká událost vámi v roce 2023 v České republice nebo ve světě nejvíce zarezonovala?

Nejvíce mě zasáhla masová vražda na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. Chtěl bych i tímto způsobem popřát upřímnou soustrast rodinně a přátelům obětí. Je důležité, abychom vzpomínali na oběti, mysleme také na naše psychické zdraví a nebojme se mluvit s našimi blízkými o tom, co nás trápí.

Také vražda mladého Roma na Brněnské přehradě a reakce na tuto vraždu generalizováním Romů ze strany majority a některých politiků, strach a naštvání ze strany Romů a aktuálně probíhající soud s pachatelem včetně obav z nespravedlivého soudu, jako tomu bylo v 90. letech u rasově motivovaných vražd.

Podobně i válka mezi Izraelem a Palestinou a to, že si lidé neuvědomují, že zastání Palestiny automaticky neznamená být antisemita. A samozřejmě jsem ve velkém prožíval slovenské volby a s otevřenou náručí přijímám slovenské uprchlíky.

Jak se z vašeho pohledu mění česká společnost?

Myslím si, že se naše společnost mění neustále, mají na to vliv události u nás a ve světě, zdražování, covid, uprchlíci, válka, AI.

Kladně hodnotím účast tří nejvyšších ústavních činitelů při pietním aktu v bývalém koncentračním táboře v Letech u Písku. Naše společnost je velmi rozdělená, ale i tak se posouváme dál.

Co osobně vás nejvíc trápí? A co se domníváte, že nejvíce trápí českou společnost?

Nejvíce mě trápí zvyšující se nenávist vůči menšinám, segregované školství, obchod s chudobou, nedostatečná, nebo žádná zmínka o romské historii a nezájem politiků o mládež.

Českou společnost nejvíce trápí absence naslouchání, pochopení a tolerance a také nedostatečné zastoupení žen a menšin v Parlamentu.

Jaký podle vás bude rok 2024?

V příštím roce nás čekají eurovolby, prezidentské volby na Slovensku, v USA a Rusku. A s volbami je spojená spousta dezinformací.

I tak věřím, že po řadě náročných let bude rok 2024 rokem většího klidu a porozumění.

Já osobně se těším na pokračování naší iniciativy Buď slyšet ke zvýšení občanské angažovanosti a také budu začínat dvouletý mandát v poradním orgánu Rady Evropy pro mládež.

Jaký pro vás byl rok 2023, jak se vám žilo? Můžete stručně popsat plusy a minusy?

Rok 2023 pro mě představoval mnoho změn, stresu i radosti. Na jaře mě čekaly státnice, takže jsem nebyla úplně v pohodě, ale zároveň jsem se těšila, jak budu moct dokončit školu a konečně začít dělat to, co mě naplňuje. V létě jsem se přestěhovala pryč z Brna, což pro mě bylo asi to nejlepší rozhodnutí tohoto roku. A začala jsem full-time učit, takže jsem „spoko“.

Jaká událost vámi v roce 2023 v České republice nebo ve světě nejvíce zarezonovala?

Bezpochyby mnou zarezonovala nejvíc situace v Gaze a genocida Palestinců, která neustále probíhá. To, jak většinová česká společnost a politici vybírají, kdo je hoden soucitu a kdo ne, jako by někteří lidé byli méně lidmi než jiní, ve mně probouzí smutek.

Jak se z vašeho pohledu mění česká společnost?

Osobně v české společnosti asi nezaznamenávám nějaké drastické proměny, ale myslím si, že se lidé pomalu začínají učit si naslouchat a porozumět jeden druhému. Některým se i daří být otevřenější a respektující.

Největší změnu tedy vnímám asi v přístupu k menšinám, ale je pro mě velmi důležité zdůraznit, že si opravdu myslím, že ta změna k lepšímu je fakt malá a dochází k ní šnečím tempem. A upřímně nevím, proč to nejde rychleji, nebo proč to v některých případech vůbec nejde.

Možná je prostě pro mnohé lidi jen pohodlnější nevnímat problémy kolem.

Co osobně vás nejvíc trápí? A co se domníváte, že nejvíce trápí českou společnost?

Osobně mě trápí asi hodně věcí, ale tak nějak mi vadí nedostatek empatie a nevole lidí pomáhat ostatním. Také mi vadí, kolik lidí tady i ve světě žije v bídě a že i když máme všichni „právo na bydlení“, úplně tomu tak v realitě není.

No a českou společnost podle mě asi nejvíc trápí to, že spousta rodin se ocitá v hmotné nouzi, nemají na energie a mnohdy ani ne na jídlo, že si tu lidé zkrátka vydělají málo peněz a všechno je drahé.

Jaký podle vás bude rok 2024?

Velmi ráda bych řekla, že čekám nějaké krásné pozitivní změny příští rok, ale vidím to tak, že to bude prostě jen další pokračování v těch hrůzách, které se dějí doteď. Ale doufejme, že budu příjemně překvapená…

Jaký pro vás byl rok 2023, jak se vám žilo? Můžete stručně popsat plusy a minusy?

Rok 2023 vnímám pozitivně, zejména osobně jsem cítil velký posun. Žilo se mi dobře. Studuji fajn školu, chodím do fajn práce, mám příležitosti cestovat a účastnit se zájmových aktivit. Skutečně si nemohu na nic moc stěžovat.

Jaká událost vámi v roce 2023 v České republice nebo ve světě nejvíce zarezonovala?

Ve světě mnou rezonovala hodně válka v Gaze, už jen kvůli tomu, že mám kamarády v Izraeli, ale i kvůli tomu, že pochopitelně cítím to napětí ve světě. Samozřejmě i ta hrozná událost na filozofické fakultě, k tomu asi není co dodat.

Jak se z vašeho pohledu mění česká společnost?

Česká společnost se podle mě mění celkem rychle a řekl bych, že ta změna je pozitivní. Zdá se mi, že jako společnost jsme čím dál méně uzavření, zejména v Praze. Stále bych řekl, že by ta změna mohla přicházet rychleji – opravdu hodně lidí, i v mém věku, je extrémně konzervativních.

Co osobně vás nejvíc trápí? A co se domníváte, že nejvíce trápí českou společnost?

Osobně mě nic moc netrápí. Někdy si povzdechnu na politickou situací a říkám si, že nemám koho volit. Samozřejmě si všímám rostoucích cen a nepříliš rostoucích platů. Dokážu si ale představit, že jsou zde lidé, které to musí trápit mnohem víc.

Jaký podle vás bude rok 2024?

Mám pozitivní vyhlídky. Myslím, že snad těm nejhorším šokům, ať už jde o covid a jeho dopady, či začátek války na Ukrajině, jsme se dokázali slušně přizpůsobit a situace obecně se bude snad jen zlepšovat.