Covid i fyzické tresty: Důvody, proč stále více dětí nechodí do školy

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Během distanční výuky si uvědomili, že základní škola jejich děti dusí. Rodič tří dětí Jakub nebyl spokojený s kvalitou výuky ani přístupem učitelů. Doma se tak domluvili, že už se děti do školy po covidu nevrátí.

„V distanční výuce jsme měli zrovna prvňáčka. Ohřáli se ve škole tak zhruba měsíc a pak trávili hodiny před počítačem. A zažili jsme tak na vlastní kůži, že i na takhle malé děti umí být učitelky pěkně zlé. A prostě jsme nechtěli, aby museli něco takovém zažívat, ať u obrazovky, nebo potom i ve škole,“ říká Jakub, proč se rozhodli všechny děti vzdělávat doma.

K takovému kroku se podle dat Ministerstva školství rozhodli od nástupu covidu v roce 2020 rodiče více než dvou tisíců dětí.

Během posledních dvou školních let se počet dětí na domácím vzdělávání zvýšil z 3874 na 5812 ve školním roce 2021/2022. 

K nárůstu je nutné připočíst ještě další více než čtyři stovky dětí, které s domácím vzdělávání sice skončily, ale jen proto, že už absolvovaly devátý ročník základní školy.

Celkově se za 10 let počet dětí v domácím vzdělávání zvýšil zhruba desetinásobně. A byť během let rostl rovněž celkový počet žáků plnících školní docházku, zhruba osminásobně narostl podíl těch, kteří se doma připravují individuálně a chodí pouze na přezkoušení do své kmenové školy.

Z výroční zprávy České školní inspekce vyplývá, že k častějšímu využívání této alternativní formy vzdělávání sahali rodiče právě v důsledku pandemie covidu.

Zákonní zástupci ji nejčastěji využívají, pokud jejich děti vrcholově sportují, mají speciální vzdělávací, zdravotní nebo sociální potřeby, případně kvůli hodnotovému nastavení.

„Domácí vzdělávání je alternativou v rodinách, kde jsou ochotni a schopni nahradit vzdělávání ve škole. Nárůst registrujeme a nyní skutečně nelze potvrdit, zda se jedná o trend, nebo jen důsledek covidu-19, který postupně odezní,“ popisuje pro Seznam Zprávy náměstek ústředního školního inspektora Karel Kovář.

Česká školní inspekce vidí domácí vzdělávání jako jednu z alternativ, která může být vhodná pro určitou skupinu rodičů a žáků.

„Z charakteristik takového vzdělávání i mezinárodních zkušeností vyplývá, že by se mělo týkat jen velmi malého podílu rodin, které ho realizují,“ dodává Kovář.

Pro rodiče je tak nastavena řada překážek, které na cestě k domácímu vzdělávání stojí. O jeho povolení totiž rozhoduje ředitel školy, kam žák dochází. K tomu, aby takovou změnu povolil, navíc musí uznat, že jsou pro to dány závažné důvody. Nutné je také vyjádření školského poradenského zařízení.

„Nesetkali jsem se s pochopením v žádné z místních škol. Nárok na domácí vzdělávání rodič nemá, takže jsme museli hledat nějakou alternativu a našli jsme ji v jedné soukromé škole, která nám vstříc vyšla,“ popisuje Jakub, že jinak by jeho děti musely zůstat na prezenční výuce.

Zatímco Jakub tak musel nejprve přeložit děti jinam, Barbora svého syna chtěla na škole udržet. A to i po tom, co ho jeho třídní učitel fyzicky napadl.

„Spolu s dalšími dvěma kluky si ho vzal stranou do takového sálku a tam jim všem dal za trest pohlavky. Věděli jsme navíc, že se takhle nezachoval prvně, a proto jsme to řešili s ředitelem,“ popisuje Barbora.

Protože škola ale problém neřešila, obrátila se na Českou školní inspekci, která jí dala za pravdu. Nikdo ani nezpochybnil, že by k fyzickým trestům došlo, navíc podle inspektorů škola selhala, protože nezjednala dostatečnou nápravu.

Situace se na chvíli uklidnila, ale třídní učitel vyvolal další spory, a tak si Barbora opět stěžovala. Nakonec se ovšem veškerá snaha o řešení obrátila proti jejich synovi. Ředitel rozhodl, že ho přeřadí do jiné třídy.

„Zhroutil se mu svět, protože s většinou dětí byl v jednom kolektivu od školky a do paralelky v žádném případě nechtěl. Raději jsme tedy požádali o domácí vzdělávání,“ dodává Barbora. I v přeřazení jejího syna podle závěrů druhé inspekční zprávy škola chybovala, protože předřadila zájmy učitele před žákem.

V takovém případě ale mohou rodiče hledat zastání právě jen u České školní inspekce. Pokud nechce situaci řešit ředitel ani zřizovatel, nezbývá rodičům než se vzdát a přestoupit na jinou školu, potažmo využít domácího vzdělávání.

Nejčastěji volí variantu individuálního vzdělávání rodiče ve Zlínském kraji, a to s velkým odstupem.

Zatímco celkově se v Česku individuálně vzdělává 0,6 procenta všech školou povinných dětí, ve Zlínském kraji to jsou téměř 2 procenta. Jenže statistiku výrazně ohýbá jedna škola s příhodnou přezdívkou „Na konci světa“.

„V letošním roce máme celkem 952 žáků na individuálním vzdělávání. Z toho zhruba dvě stovky žijí v zahraničí,“ popisuje Ludvík Zimčík, ředitel Škol Březová, které najdeme v Bílých Karpatech sotva tři kilometry od hranic se Slovenskem. Odtud přízvisko školy.

Čtyři pětiny individuálně vzděláváních dětí ze Zlínského kraje a 13 procent z celé republiky je tak přihlášeno zde. Místní škola se na individuální vzdělávání specializuje, nabízí ho rodičům už od roku 2005 a devět let také pro žáky funguje dobrovolná on-line výuka každý den.

V Březové tak mohou dlouhodobě sledovat, které děti mají o individuální vzdělávání zájem. Na jedné straně jsou to vrcholoví sportovci. Mimochodem zde maturoval současný brankář fotbalové Sparty Matěj Kovář, kterého jako 17letého koupil ze Slovácka slavný Manchester United. V Březové totiž nabízejí i středoškolské studium.

Povinnou docházku tady plní také umělecky nadaní žáci, kterým by každodenní prezenční výuka znemožňovala rozvíjet jejich talent, děti se speciálními vzdělávacími potřebami, ale také žáci, kterým z různých důvodů běžná docházka nevyhovovala. Sem spadají děti, které se v kolektivu nikdy necítily dobře, ale například i oběti šikany. A nakonec samozřejmě děti z rodin, které hledají jistou vzdělávací alternativu.

„Asi tři roky po sobě musíme během prázdnin odmítat 300 až 400 zájemců, pro které už nemáme kapacitu. Další desítky až stovky žáků se pak ozývají v průběhu roku, ani jim ale nemůžeme vyjít vstříc,“ dodává Zimčík.

Zájem o domácí vzdělávání je ale enormní a po covidu ještě zesílil. Školy Březová proto žádaly o navýšení kapacity až na 1500 žáků, to jim ale úřady nepovolily.

Individuální vzdělávání zůstává v rámci českého školství velmi omezenou možností. I pro všechny ředitele je totiž umožnění takového kroku v podstatě nevýhodné. Na takového žáka mohou oproti prezenční výuce čerpat jen minimum prostředků ze státního rozpočtu.