Dlouho utajovaná data o českých porodnicích

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Budoucím rodičkám se pootvírá nový zdroj informací, který budou moct brát v potaz při důležitém životním kroku – ve které porodnici rodit. Dnes se rozhodují hlavně podle čtyř hledisek.

Nejvíce záleží na blízkosti od bydliště (25,6 %), poté hraje roli vlastní zkušenost (25,4 %) a významným pohledem je ještě doporučení známých (20,4 %) nebo lékaře (20,1 %). Vychází to z dat společnosti HealthCare Institute, která sbírá zkušenosti pacientů. Loni na otázky ke gynekologicko-porodnickým oddělením odpovídaly zhruba čtyři tisíce respondentek.

Na informace v médiích nebo na internetu dá jen minimum rodiček. Právě tady by se mohlo ale do budoucna objevit daleko více relevantních dat. Ústavní soud totiž před pár týdny otevřel cestu k porodnickým statistikám až na úroveň jednotlivých porodnic.

Zamítl totiž argument Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS), Ministerstva zdravotnictví i nižších soudů, že by taková transparentnost mohla vést ke zkreslení a poškození jednotlivých nemocnic. Tohle úřady nemají podle soudců vůbec posuzovat.

Statistik se však pacientky dočkají nejdříve na podzim. Do té doby je podle ÚZIS nutné data připravit k publikaci. Posléze by se ale měla už pravidelně prezentovat každý rok.

„Celý systém dozoruje odborná rada složená z předních odborníků, představitelů odborných lékařských společností. Můj osobní postoj – i postoj odborné veřejnosti – je, že tato data mají být zveřejněna. Jen se prostě systém musel připravit,“ řekl k plánované publikaci dat v souvislosti s rozhodnutím Ústavního soudu šéf ÚZIS Ladislav Dušek.

Vzhledem k tomu, že na kompletní data si musíme ještě počkat, Seznam Zprávy o čísla požádaly samotné porodnice. Redakci šlo o stejný soubor dat, o který žádala také porodní asistentka Anna Škvorová. Právě její stížnosti vyhověl Ústavní soud. Jedná se například o počty císařských řezů, nástřihů hráze, poranění nebo porodů kleštěmi a vakuumextraktorem (novější alternativa porodu plodu kleštěmi, místo kleští se na hlavičku dítěte umístí umělohmotný zvon – pozn. red.).

Na základě těchto izolovaných údajů samozřejmě nelze sestavovat žádné žebříčky kvality péče. I pohled na údaje z konkrétních porodnic ale může naznačit, že k pacientkám se v některých místech přistupuje rozdílně.

„Samotné zveřejnění může způsobit pozitivní tlak na zlepšení zdravotní péče. I mnoho zdravotníků zajímá, jak na tom jsou v porovnání s ostatními srovnatelnými zařízeními,“ je přesvědčena porodní asistentka Škvorová. Proto také společně s kolegyní Jarmilou Hnilicovou založily iniciativu Jak se kde rodí. A na svých internetových stránkách chtějí následně data publikovat.

Než se pustíme do některých vybraných statistik, jako první je nutné říct, že si jako Češi můžeme pogratulovat – máme opravdu špičkové porodnictví. Časnou novorozeneckou úmrtnost máme téměř nejnižší na světě, naprosto výjimečné je pak úmrtí rodičky. Loni zemřelo „pouze“ sedm žen, a to z více než 108 tisíc, které porodily.

Jinak řečeno – v každé porodnici může rodička počítat s vysokým standardem, který není obvyklý ani v řadě nejvyspělejších zemí světa. Bavíme se tedy o detailech péče, které ale logicky speciálně budoucí matky zajímají.

Jedním z nejčastějších témat v případě porodů jsou episiotomie, tedy nástřihy hráze. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) by jej měla prodělat průměrně každá desátá žena, která absolvuje běžný porod. Rutinně by se nástřihy provádět neměly. Česká praxe se v tomto ohledu zlepšuje, podíl nástřihů klesá. Loni ale i tak dosáhl podle ÚZIS 22,9 procenta. Do tohoto čísla jsou ale zahrnuty i císařské řezy, pokud je vyloučíme, podíl nástřihů stoupne na 30,7 procenta. Trojnásobek toho, co doporučuje WHO.

Z dat, která Seznam Zprávy posbíraly od 35 českých porodnic, navíc vyplývá, že se praxe výrazně liší napříč zařízeními. Mezi porodnicemi, kde vykazují nejnižší a naopak nejvyšší podíl nástřihů při vaginálních porodech, je rozdíl šestinásobný. Ze statistik lze ale vycházet pouze ilustrativně. Nemocnice sice data reportují ÚZIS, z porovnání výkazů a informací, které některé porodnice samy zveřejňují, se ale ukazuje, že s čísly pracují odlišně. Mohou se tak v řádech procent lišit.

Pokud data zaokrouhlíme, čtyři z deseti žen rodí s nástřihem například ve strakonické nemocnici, v Roudnici nad Labem, u Milosrdných bratří v Brně, v olomoucké fakultní nemocnici nebo v Kolíně, naopak jen jedna z deseti žen ve Vsetíně, Kroměříži, Břeclavi nebo Sokolově.

Opět – neznamená to, že v jedné skupině zařízení odvádějí lepší a v druhé horší práci. Do hry vstupuje řada dalších faktorů, jakými jsou individuální náročnost konkrétního porodu, kolikáté dítě matka má (dvě třetiny nástřihů se provedou u prvorodiček), ale třeba i spádovost pacientů. Oblastní nemocnice Kolín a Fakultní nemocnice Olomouc jsou specializovanými pracovišti, v případě druhé jmenované dokonce pracovištěm nejvyššího stupně, kterých je v Česku jen 12 – sem se tedy dostávají i velmi složité případy.

„Já se obávám, že vstupní data nejsou zcela koherentní. Tím bude i zásadně ovlivněn výsledek. Pokud například pouze data o nástřizích ovlivní ženu ve výběru porodnice, tak to podle mě není dobře. Ačkoliv jde o velmi moderní a mediální téma, je nutné si uvědomit, že dobře a ve správnou chvíli provedený nástřih může ženu ochránit před velmi zásadním postižením a do budoucna například před inkontinencí stolice,“ popisuje Hynek Heřman, primář porodnice Ústavu pro péči o matku a dítě v Praze-Podolí.

Nástřihy jsou velmi živým tématem nejen mezi budoucími matkami, ale také porodníky.

„Například episiotomie jsou dosti vypovídající a výsledky nezkreslující,“ myslí si naopak primář gynekologicko-porodnického oddělení Masarykovy nemocnice Rakovník Radek Poláček, že tahle statistika jistý vhled pro rodičky nabízí.

Opět ale jednotlivé číslo nic nevypovídá o kvalitě poskytované péče jako takové. Jako příklad si lze vzít právě Nemocnici Strakonice. Podle HealthCare Institutu, který vychází z hodnocení pacientů, totiž nejlepší gynekologicko-porodnické oddělení mají právě ve Strakonicích, nehledě na data o nástřizích. Za nimi pak na druhém místě skončila Nemocnice Rychnov nad Kněžnou a třetí je podle pacientů Fakultní nemocnice Ostrava.

Druhým velkým tématem v případě porodů jsou císařské řezy. V Česku tímto způsobem rodí zhruba každá čtvrtá žena. Oproti přelomu tisíciletí je to zhruba dvojnásobný nárůst. Tehdy si císařem prošlo 13 procent rodiček. Vzdálili jsme se tak od limitu doporučovaného Světovou zdravotnickou organizací (ne více než deset procent).

V rámci mezinárodního srovnávání si Česka všímá i Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. Společně se Slovenskem, Slovinskem a Rakouskem jsme si od roku 2000 prošli nejrapidnějším nárůstem. Hlavně ale kvůli tomu, že všechny zmíněné státy včetně nás začínaly s relativně nižšími čísly oproti zahraničí. Odborníci ale upozorňují na to, že se prakticky celosvětově zvyšuje podíl prvorodiček s nerizikovým těhotenstvím, které přesto skončí císařským řezem.

Roli může hrát i strach z nekontrolovatelné bolesti nebo poranění. Liší se ale i přístup v rámci jednotlivých porodnic. Například ve Švýcarsku zjistili, že větší počet císařských řezů provádí soukromé kliniky. A i v Česku postupují porodnice různě, jak se můžete podívat v grafice níže.

Ta je rozdělená na dvě části proto, že běžné porodnice se specializovanými pracovišti porovnávat nelze. V nich se totiž koncentrují komplikované i různé raritní případy, které pak pravděpodobněji končí i císařským řezem. Logicky tak porodnice U Apolináře, spadající pod pražskou Všeobecnou fakultní nemocnici, vykazuje nejvyšší podíl císařských řezů – jde o jedno z nejodbornějších pracovišť v celé republice.

„Když vezmete podíl císařských řezů na naší klinice, tak bude jeden z nejvyšších. Je to známka toho, že se snažíme vyndávat miminka císařským řezem? Já vím, že ne. Protože jsme součástí Všeobecné fakultní nemocnice, tak tady koncentrujeme ženy po transplantacích, s cukrovkou, kardiomyopatiemi (onemocnění srdečního svalu, pozn. red.) nebo vrozenými vadami. My máme 70 procent patologických těhotenství,“ vysvětluje David Cibula, přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky 1. LF UK a VFN.

Sám otevřenost propaguje, jen podotýká, že rozhodující bude jako v případě jakéhokoliv odborného problému korektní výklad.

„V každé transparentnosti vidím krok vpřed. Je to v zásadě dobře. V medicinských datech je ale velmi obtížné se objektivně orientovat,“ dodává Cibula.

Stejný přístup ale rozhodně nemají všechny porodnice. Seznam Zprávy se o tom přesvědčily, když po nemocnicích data žádaly. Některé rovnou odmítly s tím, že se s rozhodnutím Ústavního soudu neztotožňují. Další argumentovaly špatnou zkušeností s médii, což v minulosti vedlo k dezinterpretacím. Jeden z lékařů si pak posteskl, že se redaktor místo porodů nechce věnovat raději zahrádkaření, protože se prý blíží doba výsevu ředkviček.

Opačně k tomu přistupují v Rakovníku. Daleko podrobnější data publikují rovnou na svých internetových stránkách. Zcela transparentní je také například pelhřimovská nebo českokrumlovská porodnice.

Ačkoliv data mohou být pro některé rodičky dalším zajímavým zdrojem informací, zásadní roli hraje spíše celkový přístup nebo pověst porodnic. Zda například, pokud půjde vše podle plánů, budou porodní asistentky a lékaři dbát na jejich porodní přání. Samotným základem je tedy komunikace.

Maximálně spokojených pacientek v tomto ohledu sice podle HealthCare Institutu na gynekologicko-porodnických odděleních za poslední tři roky zhruba o devět procent ubylo, ale skoro čtyři pětiny pacientek dávají lékaři jedničku (hodnotí se jako ve škole). Ještě o něco lepší vysvědčení mají pak sestry.

Jak fungují české porodnice, sleduje dlouhodobě spolek Aperio, který provozuje také webový Průvodce porodnicemi. Na jednom místě zde mohou rodičky porovnat porodnice podle svých kritérií. A to jak na základě zkušeností matek, které danou porodnicí prošly, tak i podle informací, které o sobě porodnice sama zveřejnila.

Ať už o možnosti doprovodu, polohách při porodu, nebo podpoře bondingu. Tedy jestli je dítě bezprostředně položeno na břicho matky, pupečník přestřižen až po jeho dotepání nebo je umožněno novorozenci samovolné přisátí. Čili jde o informace, které statistiky nepostihují.

„Za sebe vnímám rozdíl mezi velkými fakultními nemocnicemi a malými porodnicemi okresního typu. Velké mají pacientek dost, naopak u menších je více znát proklientský přístup, protože musí o rodičky bojovat,“ říká koordinátorka Průvodce porodnicemi Miloslava Kramná.

Aperio ale na základě zpětné vazby od pacientek provádí i analýzy českého porodnictví. Z poslední publikované zprávy z dubna letošního roku například vyplynulo, že za posledních pět let se zvýšil podíl vyvolaných porodů a častěji se využívaly léky proti bolesti, na druhou stranu ale lékaři nebo porodní asistentky nechávali běžněji dotepat pupečník a snížil se i podíl matek, které měly své dítě vážit před a po každém kojení. Tedy praxe, která nemá podle Kramné oporu v žádných oficiálních doporučeních.

Celkově ale lze říct, že má české porodnictví nejen skvělé výsledky, ale že také stále více zařízení vychází rodičkám co nejvíce vstříc. Postupy, které byly v minulosti spíše okrajové, se stále více stávají běžnou praxí. Nové si pak do porodnic hledají cestu. Příkladem může být laskavý císařský řez, kdy si matka může dítě vytáhnout z břicha sama a navázat s ním tak okamžitě kontakt.

Na základě čeho by tedy ženy měly vybírat svou porodnici? Každá rodička si totiž přeje trochu něco jiného. Část chce co možná nejpřirozenější intimní porod. Jiná ho naopak raději absolvuje ve specializované porodnici, kde má jistotu, že porodníci mají zkušenosti i s velmi komplikovanými porody. Žena, kterou čeká císařský řez, zase může hledat zařízení, kde s tím mají největší zkušenosti.

„Důležité je zajít se podívat do porodnice osobně. Na mnoha místech umožňují prohlídku přímo porodních sálů. Může se pak také na řadu otázek doptat nebo projednat svá porodní přání. Pro řadu žen může být důležitý přístup na oddělení šestinedělí nebo například poskytování bondingu po císařském řezu. Myslím ale, že stejně většina žen pojede do nejbližší porodnice,“ dodává Škvorová, která neočekává, že po zveřejnění dat od ÚZIS nastane nějaká zásadní změna v rozhodování budoucích rodiček.

Jednoduchý návod tedy neexistuje. Stejně jako není možné sestavit na základě jedné hodnoty žebříček porodnic. Na druhou stranu může větší transparentnost pomoct oběma stranám – pacientkám při volbě porodnice a nemocnicím k neustálému zlepšování poskytované péče.