Cimický dostal nejvyšší možný trest. Co k tomu soudce vedlo

Soudce Petr Novák měl možnost psychiatru Janu Cimickému udělit trest v rozmezí šesti měsíců až pěti let. Rozhodl se pro nejvyšší sazbu. Za velkého zájmu médií, ve zcela plné největší soudní síni posléze vysvětloval, co ho k tomu vedlo.

„Z několika důvodů. Kvůli době, kterou páchal trestnou činnost, to znamená během čtyřiceti let. Také kvůli rozsahu trestné činnosti. Máme zde 39 jednotlivých, samostatných trestných činů. Významnou přitěžující okolností bylo, že řada poškozených byla v té době mladší osmnácti let,“ vyjmenoval soudce hlavní důvody udělení trestu.

„Dále, že spáchal trestný čin využívaje nouze a tísně poškozených. Ty ženy k němu přicházely jako psychiatrické pacientky. Měly problémy, byly zranitelné a on zneužil vztahu lékař-pacient pro uspokojení vlastních sexuálních tužeb,“ pokračoval.

Soudce Petr Novák zdůraznil, že na obětech to zanechalo významné negativní následky. Jmenoval ztrátu důvěry v muže, v lékaře, v psychiatrii, poškození rodinných, partnerských, intimních vztahů.

„Obžalovaný se obětem nijak neomluvil, žádnou sebereflexi ve vztahu k poškozeným neprojevil, nezbývá než toto zadostiučinění přiznat v peněžité výši,“ vysvětlil, proč psychiatrovi Janu Cimickému nařídil zaplatit náhradu nemajetkové újmy. Ženy po něm požadovaly dohromady zhruba šest milionů korun. Od 80 do 120 tisíc. S jednou výjimkou.

„Částky považuji za přiměřené a adekvátní k tomu, jak bylo poškozeným zasaženo do jejich života. Jedna poškozená žádala 500 tisíc korun, které jsem přiznal, protože jednání obžalovaného mělo vliv i na její dceru,“ dodal na vysvětlenou Petr Novák.

Drtivá většina svědkyň vypovídala během procesu neveřejně. Soudce nesdělil jejich jména (pouze iniciály) a i ústní rozsudek byl formulovaný tak, aby nebylo možné oběti identifikovat.

„Důvod je jejich ochrana jako zvlášť zranitelných obětí. Oběti sexuálního násilí se bojí viktimizace, stigmatizace i medializace. S některými z nich jsem i já osobně telefonicky hovořil, abych je ujistil o anonymitě,“ přiblížil zákulisí soudního líčení Petr Novák.

Jan Cimický se hlavního líčení zúčastnil pouze jednou, kdy popřel svou vinu a soudu sdělil, že jeho úmyslem bylo léčit pacienty. Tuto obhajobu soudce Petr Novák nepřijal. A opět jmenoval důvody proč.

„Hodnotím výpovědi poškozených jako pravdivé, hodnověrné a plně usvědčující. Nenalezl jsem důvod, proč by poškozené měly uvádět nepravdu. Motivem jejich výpovědi bylo primárně naštvání, že by člověk, který jim ublížil, měl dostat státní vyznamenání. A sekundárně podpora ostatních žen, které se přihlásily,“ vysvětlil soudce Obvodního soudu pro Prahu 8.

Zdůraznil, že ženy se navzájem neznaly a jejich největším motivem bylo dosáhnout spravedlnosti.

„My jsme tu v jednací síni mohli vidět emoce poškozených, jakým způsobem to říkají. Jejich projev působil hodnověrně, jejich emoce odpovídaly reprodukovanému prožitku,“ přiblížil Novák.

Během ústního verdiktu přečetl soudce příběhy 39 žen, které v letech 1979 až 2019 Jan Cimický sexuálně napadl. Jeho modus operandi byl víceméně stejný a odehrával se na stejných místech.

Vybíral si převážně mladé ženy. Studentky, spisovatelky, pacientky. Většina ho navštívila kvůli svým psychickým problémům. Například v období, kdy jim zemřeli blízcí a rodinní příslušníci.

Většina případů byla desítky let starých. Soudce Petr Novák se kvůli tomu setkal s pochybnostmi a výhradami, že ženy měly svou zkušenost hlásit dříve.

„Je třeba chápat situaci každé poškozené. Chování obžalovaného je šokovalo. Nebyly schopné se vyrovnat s tím, co se stalo. Uvědomovaly si, že jim nikdo nebude věřit proti mediálně známé osobě. Myslely si, že jsou v tom samy, a když se někomu svěřily, tak jim okolí říkalo, aby to nehlásily,“ interpretoval, co oběti během líčení tvrdily. Dokonce prý i nejbližší rodinní příslušníci je zrazovali s odůvodněním, že to nemá cenu.

Soudce také zmínil, proč se ženy během sexuálního tlaku nebránily.

„U poškozených došlo k takzvanému zamrznutí. Oběť je paralyzovaná, není schopná se bránit. Tato reakce je psychologicky vysvětlitelná a běžná,“ uvedl argumenty, které jsou obsaženy i v posudcích.

Petr Novák laické veřejnosti vysvětlil i to, proč byl Jan Cimický nepravomocně odsouzen za vydírání.

„Část jednání byla kvalifikována jako trestný čin vydírání podle starého trestního zákoníku (do 01.01.2010). A od účinnosti nového trestního zákona se jednalo o znásilnění. U obou těchto trestných činů je tím chráněným zájmem zejména svobodné rozhodování o pohlavním životě,“ zmínil.

Podle státní zástupkyně Martiny Adámkové byl celý proces vůči poškozeným ženám veden šetrně a ohleduplně. Jejich právní zástupkyně Lucie Hrdá doplnila, že výslech byl pro ženy velmi náročný.

„Pro moje klientky to bylo extrémně náročné, protože mnohé z nich otvíraly trauma, které trvalo 30, 40 let. Ony mi omdlívaly, zvracely v kanceláři. Řešily jsme, jestli jim budeme volat sanitku. Tady kolabovaly v jednací síni, takže jsem u nich stála, musela jsem jim dávat napít, držela jsem je za ruce, masírovala jsem je za krkem, aby neomdlely. Dělali jsme jim přestávky, bylo to pro ně náročné,“ řekla Hrdá.

Právní zástupce Cimického Miroslav Kučera se proti rozhodnutí soudu odvolal k Městskému soudu v Praze. Po rozsudku také vysvětloval, proč se psychiatr po celou dobu trvání soudního líčení nikomu neomluvil.

„Já se nedomnívám, že je to chyba. Pan doktor na to má názor ze strany lékaře-psychiatra. Pokud je to chápaní jeho bývalých pacientek, obětí trestného činu tak, jak zní podle dnešního rozsudku, takové, že ten kontakt by jim způsobil sekundární viktimizaci, potom pan doktor myslím zaujal naprosto správnou polohu. Říká, že ‚pokud bych se měl omluvit a měl bych to chápat jako nějakou sekundární viktimizaci, případně bych to měl činit jenom kvůli právu, tak to neudělám,‘“ řekl Kučera.