„Číhošťský zázrak“ jde před soud. Umučený farář Toufar má být rehabilitován

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Jedenáctý prosinec roku 1949 se stal jedním z převratných dnů pro komunistický režim Československa. Nyní se tehdejší události dostanou před soud.

Farář Josef Toufar před Vánoci devětačtyřicátého roku končil své adventní kázání v malém číhošťském kostele, když se za ním několikrát pohnul kříž na hlavním oltáři. Tento záhadný úkaz měl 20 svědků, sám Toufar ale pohyb neviděl.

Případu se začala věnovat Státní bezpečnost, která obvinila Toufara, že „zázrak“ zinscenoval. I po měsíci brutálního mučení Toufar stále odmítal podepsat přiznání, že úkaz sestrojil.

V noci z 23. na 24. února byl Toufar ve značně zbědovaném stavu, způsobeném vyšetřovacími metodami, dopraven do Číhoště, aby se účastnil „rekonstrukce“.

Toufar byl navzdory svému stavu odvezen téže noci zpět do Valdic. Pětadvacátého února byl převezen do státního sanatoria v Legerově ulici v Praze, kde byl večer operován kvůli zánětu pobřišnice vzniklému v důsledku prasklého žaludečního vředu. Několik hodin po operaci zemřel.

Takzvaný „číhošťský zázrak“ se stal klíčovou, ale dosud nevyřešenou událostí, kterou komunistický režim využil k represi církve.

Čtyřiasedmdesát let po Toufarově smrti bude soud v Hradci Králové projednávat, jestli byl Toufar vzat do vazby oprávněně, nebo jestli splňuje předpoklady, aby byl právně očištěn.

Královéhradecký soud se nebude zabývat rekonstrukcí „zázraku“ ani tím, zda se o „zázrak“ skutečně jedná. O soudní rehabilitaci Josefa Toufara by měl Krajský soud v Hradci Králové rozhodnout zanedlouho.

Advokát Lubomír Müller podnět k rehabilitačnímu řízení zpracoval.

Soudní rehabilitací Toufara se dosud podle něj nikdo nezabýval. „Dávají se (mu) vyznamenání a stavějí sochy, ale právní vyřešení věci zatím nikdo neřešil,“ řekl ČTK.

Zahájení procesu Toufarova blahořečení je podle něj interní věcí církve a není právním očištěním Toufara z hlediska světského práva.

„Protože Josef Toufar nemá žádné potomky či sourozence, kteří by mohli návrh (soudu) podat přímo, bylo třeba se obrátit na státní zastupitelství, protože státní zástupce je k tomu oprávněnou osobou,“ uvedl Müller.

Komunisté se rozhodli využít událostí takzvaného číhošťského zázraku k diskreditaci církve, v níž spatřovali překážku na cestě ke kolektivizaci venkova. O údajném spiknutí nechal režim také natočit propagandistický film. StB v dokumentu představila údajný kladkostroj, jak se ale později ukázalo, žádný z mechanismů buď nemohl fungovat, nebo by byl na oltáři jasně viditelný. StB využila kauzu také k procesu s církevními představiteli.

Po roce 1989 byl za podíl na fyzickém týrání kněze Toufara odsouzen vedoucí tehdejší vyšetřovací skupiny StB zaměřené na takzvaný číhošťský zázrak Ladislav Mácha.

V listopadu 1999 tehdy sedmasedmdesátiletého někdejšího příslušníka StB pražský městský soud poslal s konečnou platností na dva roky do vězení. Po několika odkladech kvůli zdravotnímu stavu nastoupil do vězení až v lednu 2002, po roce byl po odpykání poloviny trestu podmíněně propuštěn.

Protože Toufar během vyšetřování zemřel a soudní proces se s ním nekonal, je podle Müllera stále právně nevyřešená otázka, zda byl vzat do vazby oprávněně, anebo zda splňuje předpoklady, aby byl právně očištěn a byla vyslovena jeho účast na soudní rehabilitaci podle zákona číslo 119/1990. Tím by se Toufarovi dostalo nejvyšší morální satisfakce, uvedl Müller, který se specializuje na zastupování a rehabilitace lidí utlačovaných komunistickým režimem.

Podle nynějšího číhošťského faráře Pavla Jägera má „zázrak“ dvě odlišné roviny, které je potřeba vnímat. „Jedna věc je to, čemu Rudé právo začalo říkat ‚číhošťský zázrak‘ ve smyslu, že se hýbal křížek na oltáři. A druhá rovina je důsledek. To znamená začátek padesátých let a teror, kdy se komunisté snažili vymazat Toufara z paměti lidí. Toufar z Číhoště najednou zmizel a nikdo nevěděl, co s ním je. Totalita se ho snažila zašlapat do země, což se jim ale zázračně nepovedlo,“ řekl Seznam Zprávám.

„Toufar přišel do Číhoště jako prostý venkovský farář, kterého shodou okolností po únoru 1948 vyštípali komunisté z jiné farnosti. K následujícím událostem přišel jako slepý k houslím. Byl využit komunistickým režimem jako figurka v politickém procesu,“ popisuje Jäger.

Spisovatel Miloš Doležal napsal roku 2012 knihu Jako bychom dnes zemřít měli, ve které popisuje Toufarův život. „Píše tam, že Toufarovo zatčení, které proběhlo v Číhošti, nebylo de facto zatčení, ale únos. Nenašel se jediný právní podklad podle tehdejšího práva, který by Toufarovo zatčení ospravedlňoval,“ doplňuje Jäger spisovatelův výrok v knize.

Římskokatolickou farnost v Číhošti navštíví jen za léto 2000 lidí, které zajímá Toufarův příběh. „Celoročně sem jezdí autobusy plné lidí. Většina návštěvníků je s příběhem už seznámena a poučena, než si do Číhoště udělají výlet. Zdaleka ne všichni sem jezdí v čistě křesťanské rovině kvůli mučedníkovi. Řada lidí toto místo vnímá jako místo paměti na bestialitu totalitního režimu,“ popisuje Jäger, jak příběh rezonuje mezi návštěvníky.

S přispěním Emy Verecké.

Doplnili jsme stanovisko nynějšího číhošťského faráře Pavla Jägera.

Článek jsme rozšířili v celém rozsahu.