„Chybí téměř všechno.“ Regály v obchodech padlého řetězce zejí prázdnotou

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„A bude už něco?“ ptá se prodavačky lukovečského Enapa zákaznice Zdenka a prochází mezi poloprázdnými regály.

V obchodě nyní chybí hlavně pivo, na zemi stojí jen dvě přepravky s nealkem. Polovina chladniček s mléčnými výrobky je zavřená, rohlíků zbývá o půl deváté ráno pár desítek. Fotografování v obchodě povoleno nemáme.

„Včera v uzenině nebylo vůbec nic, ale paní prodavačka říkala, že objedná, tak snad bude. Chlapi nemají pivo, nealko nikdo pít nebude,“ směje se Zdenka, zatímco si balí tašku s nákupem.

V Lukovečku u Fryštáku žije přes 50 let. Ještě donedávna tu prý vždycky dokázala koupit vše potřebné, teď ale musí jezdit i do okolních obcí. Důvodem je přerušení dodávek zboží ze strany hned několika dodavatelů.

Kroměřížská firma Rosa Market, která v Česku provozuje 129 prodejen a další stovky franšízových, na sebe závěrem června podala insolvenční návrh. Na bankrot podle společnosti měly vliv faktory, které nemohla předvídat a připravit se na ně.

„Podnikání dlužníka bylo ve značné míře negativně ovlivněno pandemií koronaviru a souvisejícími opatřeními orgánů veřejné moci. (…) Na současnou situaci dlužníka měl dále zcela zásadně negativní vliv nárůst cen energií v posledních letech,“ píše se v insolvenčním návrhu z konce června.

Společnost nyní prodejny rozděluje na ty, které mají ziskový potenciál, a na ty, které se v posledních dvou letech propadly do ztrát.

„U ztrátových prodejen v první řadě hledáme zájemce o jejich převzetí včetně personálu; pokud se takové zájemce nepodaří nalézt, nezbude než prodejny uzavřít,“ stojí ve vyjádření vedení společnosti pro Seznam Zprávy.

Z vyjádření vedení kroměřížské firmy vyplývá, že se snaží najít nové provozovatele stávajících prodejen, kteří by současné zaměstnance přijali do pracovního poměru. Cílem je prý zachovat co nejvíce pracovních míst. Firma si od toho slibuje, že by nemusela vyplácet odstupné a zbylo by víc peněz na uspokojení věřitelů.

„Hromadnému propouštění se přesto nevyhneme a o práci přijdou určitě desítky, možná stovky zaměstnanců,“ uvedlo vedení firmy. V současné době Rosa Market zaměstnává přes 1100 lidí.

Zavírat bude v půlce srpna i prodejna v Lukovečku, kde žije necelých 500 obyvatel. Prodavačka Vlasta Srovnalová je současně i provozní, v obchodě skončí po deseti letech.

„Dřív to tady žilo. Ráno jsem otevřela, pět šest lidí už stálo venku a do deseti jsem se nezastavila,“ vzpomíná a přátelsky zdraví přicházející zákaznici. Odhaduje, že dřív do potravin chodilo denně kolem 70 lidí, dnes jich není ani polovina.

Do obchodu prý zavítají častěji senioři nebo maminky s dětmi. Za posledních deset let ale hodně těch starších zemřelo a mladí často mají auto, jsou mobilnější, takže si raději zajedou do nedalekých supermarketů ve Fryštáku nebo Holešově, kde je nabídka sortimentu širší.

Podle místostarostky Lukovečku Ivany Krajčové (Lukoveček pro budoucnost) hraje podstatnou roli také otvírací doba. Nyní je obchod otevřený do 16 hodin. „Myslím, že pro lidi pracující mimo obec je to málo. Spousta z nich si nakoupí cestou z práce, a pokud jim ještě něco chybí, už obchod nestíhají a o to menší tržby potom jsou,“ vysvětluje.

Nedostatek zboží trápí i další obce na Zlínsku. V Lukově s téměř dvěma tisíci obyvateli mají pouze jeden obchod se smíšeným zbožím. Ani tady nemají pivo, jogurtů je v chladicí vitríně pár kusů. A nad pokladnou je nalepená cedule s nápisem „Cigarety nejsou k dispozici“.

„Když k nám přijedou děcka na prázdniny, musím na rohlíky do obchodu hned ráno, protože odpoledne už je mají vyprodané,“ stýská si Alena Janečková, která málo zboží řeší tak, že se sousedem společně autem vyrážejí do zlínských supermarketů.

Podobně se k problému staví více místních. „Jezdíváme do Zlína nebo Vizovic, ale když se člověku nechce, tak je na Enapo odkázaný. Dneska jsem tam třeba hledala mléko v krabici, ale už nebylo ani to. Připadá mi, že tam chybí úplně všechno,“ popisuje svoji zkušenost matka dvou dětí Eva Vlasatíková.

Oblastní manažer prodejen situaci komentovat nechtěl.

Pobočka Enapa je jediným obchodem také v Březové u Slušovic. I tady je část chladniček zakrytá, všechny mléčné výrobky se vejdou do jedné.

„Už sem chodím nakupovat málo. Jen sodovku, když mám žízeň. Většinou radši nakupuji ve Zlíně. Navíc na dědině je to vždycky dražší,“ komentuje Kristýna Paluchová, která zrovna kolem prodejny prochází.

Podle ní už ale zásoby nejsou nejlepší ani ve větších obcích. „Když si člověk chce v sobotu přispat, tak už ani ve Slušovicích ledasco nenakoupí,“ dodává.

V Březové, kde žije zhruba 500 obyvatel, však o zachování potravin stojí. Do prodejny totiž často přicházejí i senioři nebo matky s dětmi z nedalekých Hrobic, kde obchod zrušili už před lety.

„Řešíme to v rámci místní akční skupiny a se starosty okolních obcí. Plánujeme kolektivní řešení třeba i za použití moderních technologií,“ vysvětluje nezávislý místostarosta Tadeáš Košik. Podle něj uvažuje vedení obce také o samoobslužném nebo poloautomatickém typu prodejny.

Rušení obchodů v menších obcích se ale netýká jen sítě prodejen Enapo. Jedná se o dlouhodobě pozorovatelný trend.

„V posledních pěti letech bylo v obcích do 200 obyvatel uzavřeno 20 procent obchodů, v kategorii 200–500 obyvatel pak zhruba deset procent,“ vysvětluje Jan Binek ze společnosti GaREP, která se tématu maloobchodu věnuje.

Podle něj trochu výrazněji vybočuje právě oblast Zlínska, kde v kategorii obcí od 200 do 500 obyvatel došlo k uzavření největšího podílu prodejen, a to třetiny všech.

Příčinu zavírání obchodů v menších obcích vidí Binek kromě náročné ekonomické situace i v generační obměně. „Dosluhuje vlna obchodníků, kteří začínali v 90. letech. Teď se blíží do důchodového věku, a i když to bylo ekonomicky na hraně, táhli svůj obchod, protože to cítili jako jakýsi závazek. Často se za ně ale obtížně hledá náhrada,“ říká.

Vedení oslovených obcí se shoduje, že obchody chtějí zachovat i přes problémy společnosti. „Je to takový společensko-kulturní stánek, lidé se tam setkávají, mají k sobě blízko a to ke koloritu vesnice zkrátka patří,“ uzavírá s úsměvem Krajčová.